„Ví Bůh a sepisovatelé dopisu-petice, kterou údajně podepsalo 100 katolíků, proč si pro svůj happening vybrali právě Popeleční středu. V praxi církve je to den, kdy začíná půst a na znamení vlastního pokání si necháváme označovat čelo křížem z popela, abychom si uvědomili, že jsme jen prach a v prach se obrátíme. Tedy že na světě jsou věci důležité a nedůležité,“ poznamenal Badal úvodem svého prohlášení.
Následně vyzval signatáře k tomu, aby sdělili svá jména. „Možná bychom s překvapením zjistili, že ne zcela jsou to katolíci, že se mnohdy jedná o notorické petičníky a že je k dopisu nevede ani tak obava o osud církve jako touha po zviditelnění. Namísto, aby rozjímali nad svými hříchy, posílají udavačský dopis do Vatikánu,“ zmínil Badal.
„Pisatelé argumentují, že kardinál na jejich ‚correctio fraterna‘, tedy bratrské napomínání, buď nereagoval, nebo je označil za výbuch jednostranných vášní či výstřelky. Milí bratři a milé sestry – kdybyste namísto sepisování petic studovali Písmo, asi byste se s překvapením dočetli, jak takové bratrské napomínání vypadá v Bibli: mám-li za to, že bratr těžce hřeší, mám jej napomenout mezi čtyřma očima, jistě i vyslechnout jeho pohled na věc. Pokud hřeší dále, mám si vzít dva bratry jako svědky a objektivizující činitele a napomenout jej takto. Teprve napotřetí mám napomínat veřejně,“ poznamenal Badal a dodal, že ve Vatikánu se takto nejedná.
„Výsledek bude stejný, jako by dopis svěřili poštovnímu holubovi – možná dopis dorazí až do Vatikánu, ale bude trochu podělaný. Když se hledá nový biskup, nuncius v té které zemi oslovuje politiky, představitele církve, řádů, hnutí, významné osobnosti apod. a nabízí pak několik kandidátů. Rozhodně nepomíjí laiky, kteří jsou nějak významní, tedy např. získali papežské ocenění. Vřele bych tedy panu Bierhanzlovi doporučoval věnovat se vědecké práci na alma mater, aby dosáhl takových publikačních výsledků,“ napsal pak Badal ve směru k jednomu ze signatářů Janu Bierhanzlovi.
„Když byl kardinál Duka na státním obědě s čínským prezidentem, strhl se pokřik, že se kloní ke komunistům. Kardinál pozvání využil k tomu, že panu čínskému prezidentovi předal dopis v čínštině, kde předkládá důvody pro porozumění čínským katolíkům. Navíc v osobním rozhovoru požádal čínského prezidenta, aby si uvědomil, že on i D. Duka měli otce podobných osudů a že jej tedy právě proto prosí, aby otázce věnoval pozornost. Ukažte mi laskavě kteréhokoli světového politika či církevní osobnost, která něco takového vzhledem k čínskému prezidentovi udělala!“ rozhořčil se dále Badal.
„Jestli tedy někdo hnědne, jsou to mnohdy lidé sepisující petice v duchu ‚nejlepších‘ tradic hnědé a rudé totality. Možná si ani neuvědomují, že skutečnými dědici svazu mládeže a podobných organizací jsou myšlenkově právě oni. Dovoluji si tedy zareagovat na udavačský dopis, v němž jsem jmenovitě zmíněn jako zločinec ztotožňující islám s islamismem,“ píše dále Badal
„Ve svém televizním vystoupení jsem vyjádřil především rozhořčení nad faktem, že francouzské ministerstvo několik hodin poté, co někdo podřízl kněze v liturgickém rouchu v kostele bylo kvůli politické korektnosti schopno jen blábolit o tom, že došlo k útoku na muže. Po několika letech se ukazuje, že většinu z toho, co na konto prověřování uprchlíků, nebezpečí infiltrace teroristů apod. řekl D. Duka, označený za hnědnoucího kardinála, přiznávají už politici v celé Evropě,“ píše osobní Dukův tajemník a reaguje podle svých slov i na další lži v textu dopisu.
„Kardinál prý jezdí v honosném kočáře. Nu, to je tvrzení T. Halíka, který mluvil o zlatém kočáře. Je to bryčka z 19. století darovaná kladrubskému hřebčínu, který ji propůjčuje s koňmi při různých církevních událostech, např. při Navalis. Kardinál se prý rád předvádí před objektivy fotoaparátů ve společnosti bohatých a mocných. Slova o předvádění se jsou těžkou urážkou,“ reaguje dále Badal.
„Jako pravou perlu však ještě musím uvést větu, že nástupce D. Duky ‚by se neměl bát opustit honosný arcibiskupský palác a odstěhovat se mezi normální pracující lidi‘. Necítíte vážně závan starých časů? Já ano. Když jsme u toho, kolik pak toho v onom zbožňovaném pracovním procesu rukama odpracoval pan Bierhanzl? A kolik vězněný kardinál, léta pracující ve Škodovce, protože měl zákaz kněžského působení? Rád bych tedy stoupencům islámu ocitoval krásné arabské přísloví: ‚Psi štěkají, karavana táhne dál‘,“ zakončil Badal.
Skupina českých katolíků napsala dopis papeži Františkovi, ve kterém ho vyzývají, aby neprodlužoval mandát současnému pražskému arcibiskupovi kardinálu Dominiku Dukovi. Ten koncem dubna oslaví 75. narozeniny a dosáhne tak věku, kdy musejí podat demisi všichni katoličtí biskupové. Papež mu ovšem může prodloužit mandát, což si ale někteří věřící nepřejí, řekl jeden ze signatářů dopisu papeži, Jan Bierhanzl. V dopise kritizují zejména údajné „hnědnutí‘ katolické církve pod vedením kardinála Duky a vyzývají papeže, aby jmenoval někoho nového. Arcibiskupství uvedlo, že dopis Duka nemá, a nemůže proto na něj reagovat.
Znění dopisu jeho tvůrci zveřejní ve středu, kdy se od 10:00 uskuteční happening přes Arcibiskupským palácem v Praze. Uspořádá ho skupina katolických laiků, tedy těch, kdo nejsou kněžími ani řeholníky, nemají tedy podíl na církevní moci. Křesťanští aktivisté si pro svůj happening vybrali Popeleční středu, kdy začíná půst a kdy si křesťané připomínají, že jsou prach a v prach se obrátí.
„Dopis skupiny katolických laiků papeži Františkovi pan kardinál Dominik Duka k dispozici nemá, nemůže na něj tedy reagovat. Nicméně happeningy a jiné umělecké aktivity k Popeleční středě tradičně patří stejně jako připomínka faktu, že prach jsme a v prach se obrátíme,“ řekl ČTK mluvčí pražského arcibiskupství Stanislav Zeman.
„Dopis v tuto chvíli, aniž by byl veřejný, podepsalo 100 laiků a byl poštou odeslán do Vatikánu. Máme také podporu některých kněží,“ uvedl Bierhanzl.
Ve věku 75 let musejí podat demisi všichni katoličtí biskupové. Papež však demisi přijmout nemusí, stalo se tak třeba v případě Dukova předchůdce Miloslava Vlka, jemuž papež Benedikt XVI. mandát v roce 2007 o dva roky prodloužil. Podle Bierhanzla není ani tak důležité, kdo by mohl být Dukovým nástupcem, jako to, aby jeho funkci převzal někdo jiný.
Kardinál Dominik Duka občas sklízí kritiku zejména od mladších věřících za některé své názory či za podle nich příliš velký příklon k některým politickým představitelům. Dlouhodobě dobré vztahy má s prezidentem Milošem Zemanem, nedávno mu jako jeden z mála představitelů české katolické církve blahopřál ke znovuzvolení.
V roce 2016 společně domluvili majetkové vyrovnání katolické církve a Pražského hradu a Zeman kardinálovi téhož roku 28. října udělil nejvyšší státní vyznamenání Řád bílého lva. Některým věřícím vadila mše za představitele státu, kterou Duka sloužil v listopadu 2015 v Lánech. Několik desítek lidí poté v otevřeném dopise kritizovalo údajné symbolické spojování katolické církve s prezidentským úřadem. Označovali Dukovo vystoupení za politické gesto či kalkul. Pražské arcibiskupství takovou kritiku odmítlo.
Kardinála kritizují i gay a lesbické komunity, podle nich jejich příslušníky Duka považuje za hrozbu katolické církvi; veřejně to však nikdy neprohlásil. Jiní kritizují jeho slova o tom, že uprchlíci by měli najít odvahu vrátit se do zemí svého původu.
Celý příspěvek Milana Badala:
Hnědnoucí aktivisté – dědicové totalitního myšlení
Ví Bůh a sepisovatelé dopisu-petice, kterou údajně podepsalo 100 katolíků, proč si pro svůj happening vybrali právě Popeleční středu. V praxi církve je to den, kdy začíná půst a na znamení vlastního pokání si necháváme označovat čelo křížem z popela, abych si uvědomili, že jsme jen prach a v prach se obrátíme. Tedy že na světě jsou věci důležité a nedůležité. Kdyby signatáři sdělili laskavě svá jména, možná bychom s překvapením zjistili, že ne zcela jsou to katolíci, že se mnohdy jedná o notorické petičníky a že je k dopisu nevede ani tak obava o osud církve, jako touha po zviditelnění. Namísto aby rozjímali nad svými hříchy, posílají udavačský dopis do Vatikánu.
Podotýkám, že svůj názor na kohokoliv může vyjádřit kdokoli jakýmkoli způsobem, který není nezákonný. V církvi navíc víme, že by to neměla být pomluva a nactiutrhání. Zjevně obsah těchto pojmů je autorům petice poněkud cizí.
Pisatelé argumentují, že kardinál na jejich „correctio fraterna“, tedy bratrské napomínání buď nereagoval, nebo je označil za výbuch jednostranných vášní či výstřelky. Milí bratři a milé sestry – kdybyste namísto sepisování petic studovali Písmo, asi byste se s překvapením dočetli, jak takové bratrské napomínání vypadá v Bibli: mám-li za to, že bratr těžce hřeší, mám jej napomenout mezi čtyřma očima, jistě i vyslechnout jeho pohled na věc. Pokud hřeší dále, mám si vzít dva bratry jako svědky a objektivizující činitele a napomenout jej takto. Teprve napotřetí mám napomínat veřejně. Obávám se, že tím, že pisatelé obvykle přeskakují první dva kroky a rychle spěchají pořádat happeningy, zveřejňují výzvy apod., se rozhodně do pojmu „bratrské napomínání“ nevejdou. Spíše je to exhibice a útok na toho, kdo se odvážil mít jiné názory.
Autorům dopisu prozradím ještě jedno sladké tajemství: takhle se ve Vatikánu nejedná. Výsledek bude stejný, jako by dopis svěřili poštovnímu holubovi – možná dopis dorazí až do Vatikánu, ale bude trochu podělaný. Když se hledá nový biskup, nuncius v té které zemi oslovuje politiky, představitele církve, řádů, hnutí, významné osobnosti apod. a nabízí pak několik kandidátů. Rozhodně nepomíjí laiky, kteří jsou nějak významní, tedy např. získali papežské ocenění. Vřele bych tedy panu Bierhanzlovi doporučoval věnovat se vědecké práci na alma mater, aby dosáhl takových publikačních výsledků, jako např. prof. Royt, prof. Wilhelm, prof. Kuthan – pak se ho určitě jako význačné osobnosti pan nuncius optá, koho by pokládal za správného nového arcibiskupa. Jenže to by chtělo méně virválu a více práce na sobě samém. I tak to ale bude jen jeden z mnoha hlasů, které pak vyhodnocuje kongregace pro biskupy a předkládá s doporučením Svatému otci.
Když byl kardinál Duka na státním obědě s čínským prezidentem, strhl se pokřik, že se kloní ke komunistům. Kardinál pozvání využil k tomu, že panu čínskému prezidentovi předal dopis v čínštině, kde předkládá důvody pro porozumění čínským katolíkům. Navíc v osobním rozhovoru požádal čínského prezidenta, aby si uvědomil, že on i D.Duka měli otce podobných osudů a že jej tedy právě proto prosí, aby otázce věnoval pozornost. Ukažte mi laskavě kteréhokoli světového politika či církevní osobnost, která něco takového vzhledem k čínskému prezidentovi udělala!
Jestli tedy někdo hnědne, jsou to mnohdy lidé sepisující petice v duchu „nejlepších“ tradic hnědé a rudé totality. Možná si ani neuvědomují, že skutečnými dědici svazu mládeže a podobných organizací jsou myšlenkově právě oni. Dovoluji si tedy zareagovat na udavačský dopis, v němž jsem jmenovitě zmíněn jako zločinec ztotožňující islám s islamismem. Ve svém televizním vystoupení jsem vyjádřil především rozhořčení nad faktem, že francouzské ministerstvo několik hodin poté, co někdo podřízl kněze v liturgickém rouchu v kostele bylo kvůli politické korektnosti jen blábolit o tom, že došlo k útoku na muže. Po několika letech se ukazuje, že většinu z toho, co na konto prověřování uprchlíků, nebezpečí infiltrace teroristů apod. řekl D.Duka, označený za hnědnoucího kardinála, přiznávají už politici v celé Evropě.
Ještě k několika lžím v textu dopisu: kardinál prý jezdí v honosném kočáře. Nu, to je tvrzení T. Halíka, který mluvil o zlatém kočáře. Je to bryčka z 19.století darovaná Kladrubskému hřebčínu, který ji propůjčuje s koňmi při různých církevních událostech, např. při Navalis. Kardinál se prý rád předvádí před objektivy fotoaparátů ve společnosti bohatých a mocných. Slova o předvádění se jsou těžkou urážkou, média pochopitelně zachycují okamžiky setkání se státníky a významnými lidmi, stačí se však podívat na tezaurus církevních fotografií z různých událostí, kde se kardinál „předvádí“ s těmi nejpotřebnějšími a nejubožejšími. Snad pisatelům vadí,že si s nimi neudělal selfíčko?
Další text nechám raději bez povšimnutí – „vědecká metoda“ některých lidí totiž spočívá v tom, že napíší dehonestující a lživý text, který pak na svou podporu citují v dalších článcích jako pravdu.
Jako pravou perlu však ještě musím uvést větu: že nástupce D.Duky „by se neměl bát opustit honosný arcibiskupský palác a odstěhovat se mezi normální pracující lidi“. Necítíte vážně závan starých časů? Já ano. Když jsme u toho, kolik pak toho v onom zbožňovaném pracovním procesu rukama odpracoval pan Bierhanzl? A kolik vězněný kardinál, léta pracující ve Škodovce, protože měl zákaz kněžského působení?
Rád bych tedy stoupencům islámu ocitoval krásné arabské přísloví: „Psi štěkají, karavana táhne dál.“
Milan Badal
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
