Publicista Jan Štern v roce 2009 napsal text, ve kterém velmi kriticky zhodnotil porevoluční vývoj. V roce 2019 na blogu Aktuálně.cz doplnil, že jsme se posunuli do další nebezpečné fáze.
Vrátil se až do časů normalizace, kde v roce 1970 byla lidem pokládána klíčová otázka. Jak hodnotíte vstup sovětských vojsk do Československa v srpnu 1968? Pokud jste lhali, že nám Rusové a další spřátelené národy pomáhají zachránit socialismus, udrželi jste si práci. Když jste po pravdě řekli, že nás okupují, o práci jste přišli, často se o vás začala zajímat Státní bezpečnost a stal jste se nepřítelem státu. A tak lidé dalších takřka dvacet let veřejně lhali nebo se k veřejnému dění raději vůbec nevyjadřovali, aby neměli problémy. A režimu opravdu stačilo, že jste okupaci vlastní země neoznačovali za okupaci, i když jste sami dobře věděli, jak to je.
Rok 1989 to změnil, lidé veřejně vystoupili a řekli, že okupace byla okupací a že nadvláda komunistů musí skončit. Následovala éra, v níž lidé věřili, že mohou svobodně podnikat a zlepšit tak své postavení.
„Dějinných otěží se po krátké vládě chartistů ujali pravicoví radikálové. Jejich heslem byl kapitalismus bez přívlastků, odmítali rozlišovat špinavé peníze, uznávali právo chytřejšího (podnikatelskou hantýrkou řečeno vychcanějšího) a silnějšího, a tedy odmítali všechna pravidla ve jménu pravidla jediného – neviditelné ruky trhu. Trh, jediný rozhodčí, řídící se objektivním zákonem nabídky a poptávky, semele poctivé i nepoctivé podle kritéria úspěchu, které je jediné spravedlivé a nakonec vždy přináší světu dobro. O dobru se nemluví, to se děje tiše nad námi pomocí neviditelné ruky,“ napsal Štern.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
