„Myslím si, že lidé reagují dvěma různými způsoby. Část z nich má silné obavy, větší část však prožívá naštvání. O žádné paralýze strachu bych neuvažoval. U nás lidé vnímají to, že mohou být učiněny preventivní kroky, aby k těmto situacím nedocházelo,“ zmínil, že v Německu a Francii je zřejmě situace o něco jiná.
„Nedovedu si představit, že by se populace smířila s tím, žít ve strachu. Mluví se o izraelizaci. Myslím si ale, že evropská mentalita takto založená není. Myslím si, že lidé se spíše začnou stavět na obranu svých domovů, nedají se zastrašit strachem,“ podotkl.
Brančík se také vyjádřil k tomu, v jakém rozpoložení musí být člověk, aby se rozhodl ukrást auto a vjet do davu lidí. „Pokud ten pachatel je vyznavač islámu, tak to rozpoložení je jasné. Jedná v zájmu, který mu káže jeho ideologie. Tady se bavit o nějakém rozpoložení, je to podobné – snaha poškodit co nejvíc civilizaci tím teroristickým aktem, nahnat lidem strach a podobně,“ sdělil.
Svědci takovýchto událostí většinou trpí posttraumatickými poruchami. „Bývá to v řádu několika let. Odolnější jedinci, kteří nejsou tak psychicky zranitelní, se z toho šoku mohou dostat rychleji,“ dodal. Lidé pak mohou velmi často pociťovat nejistotu mezi ostatními.
To, že člověk při takovýchto událostech nejprve ztuhne, je podle Brančíka obvyklé. „Tělo potřebuje pár okamžiků na to, aby se do krevního řečiště vyplavily látky pro akci – ať už k boji, nebo k útěku,“ sdělil.
I lidé v Česku podle něj dospívají k názoru, že nebezpečí se blíží. „To jsou jen otázky kilometrů, nic jiného,“ uzavřel.
Psali jsme:
autor: vef
