Když jsem se dozvěděl o londýnském útoku, automaticky jsem si ho zatřídil jako další z řady islamistických teroristických činů, k nimž došlo v Paříži, Nice nebo Bruselu. Když však začaly vycházet na světlo další skutečnosti, došlo mi, že jsem se zmýlil. Tento útok má daleko blíže k vraždě ruského velvyslance Andreje Karlova, jejíž symbolický význam varování Rusku a Turecku je více než zřejmý, než k útokům fanatických „osamělých vlků“, k nimž došlo v minulosti. Svou podstatou je hodně podobný sexuálním útokům na evropské ženy, k nimž došlo koordinovaně po celé Evropě na Silvestra 2015.

Tentokrát se totiž rozhodně nejednalo o klasický teroristický útok „osamělého vlka“, ale o pečlivě připravenou a prokalkulovanou akci. Její výjimečnost nespočívá ani v počtu obětí, ani v originalitě provedení, ani v osobě pachatele. Muslimský fanatik zaútočil v místě nejen pro většinu Angličanů, ale i občanů mnoha dalších evropských zemí téměř posvátném. Britský parlament je uznávaným symbolem kořenů evropské demokracie a evropského parlamentarismu, vybojovaných za cenu obrovských obětí ozbrojeným lidem, a jeho napadením vysílají muslimští vůdcové evropské civilizaci jasné poselství.

Muslimové, stejně jako příslušníci ostatních náboženství beroucích jejich obsah doslovně a naprosto vážně, si libují v symbolice, postavené na konkrétních bodech jejich víry. Poselství tohoto útoku (stejně jako již zmíněných sexuálních útoků z roku 2015) je naprosto zřejmé. Doložitelně vychází z konkrétních súr Koránu, jeho místo i čas byly vybrány s rozmyslem a pečlivě naplánovány.

Londýn je prvním hlavním městem Evropy, v jehož čele stojí muslim a které se naprosto dobrovolně podvoluje stále rychlejší islamizaci. Paradox tohoto schizofrenního stavu britské společnosti vyniká na pozadí faktu, že v něm sídlí také britský parlament, vláda a především britský panovník (respektive panovnice).