Lžou. Není to pravda. Jen 30 mrtvých ze SSSR. Havlova knihovna výbušně o Rusku, Koněvovi a 2. světové

27.05.2020 8:55

Často nám chodily arogantní dopisy z úrovně Ministerstva obrany Ruské federace, co si to vůbec dovolujeme, protože oni platí péči o ruské hroby tady a platí i obnovu našich hrobů u nich. Lžou. To není pravda. Všechno platíme my. Tak se v rámci debaty o 'pomníkové diplomacii' vyjádřil v Knihovně Václava Havla vojenský historik Eduard Stehlík. A resumé debaty? Koněv nebyl velký charakter a dobrý taktik.

Lžou. Není to pravda. Jen 30 mrtvých ze SSSR. Havlova knihovna výbušně o Rusku, Koněvovi a 2. světové
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ruský motocyklový klub Noční vlci uctil památku padlých rudoarmějců na Olšanských hřbitovech
reklama

Za uplynulé roky vydala Česká republika na obnovu válečných hrobů našich legionářů v Rusku částku přesahující devatenáct milionů korun. Ruská strana se na tom z finančního hlediska nepodílí, což by podle dohody měla. Na péči o ruské válečné hroby v Česku jsme vydali přes sto milionů korun. Tyto informace mimo jiných sdělil v pondělním v on-line přenosu z Knihovny Václava Havla historik Eduard Stehlík. Jednalo se o diskusi nazvanou Pomníková diplomacie a hybridní válka, kterou byla zakončena minisérie debat k tématu osvobození Prahy a fenoménu maršála Koněva.

Anketa

Prospívá České republice účast ČSSD na vládě?

hlasovalo: 9160 lidí

Válečné hroby

Moderátor a ředitel knihovny Michael Žantovský nejdříve zmínil Smlouvu o přátelství a spolupráci s Ruskem z roku 1996 a její dva články, které se týkají právě pomníků. Stehlík, jenž byl do konce loňského roku ředitelem odboru pro válečné veterány ministerstva obrany, nejdříve ujasnil pojem válečný hrob. U nás jsou dva typy. Válečný hrob s ostatky člověka, co zahynul za války a válečné hroby bez ostatků, což mohou být pomníky padlým v první i druhé světové válce či pamětní desky. Taková je definice podle zákona z roku 2004 o válečných hrobech a pietních místech.

"Pokud jde o pomník vojevůdce, který nepadl za války a není ani v pomníku pohřben, tak z hlediska českého právního řádu se nejedná o válečný hrob," dodal Stehlík, současný ředitel Památníku Lidice, a dále hovořil o legionářských pomnících, které byly v letech sovětské vlády v Rusku zničeny, a útrapách s jejich současnou obnovou.

Historička a předsedkyně Spolku pro zachování odkazu českého odboje Gabriela Havlůjová k tomu přidala vlastní vzpomínku. Když se před čtyřmi lety snažila na Sibiř dovézt pamětní desku věnovanou generálovi Sergeji Vojcechovskému, bylo jí doporučeno, ať to udělá partyzánsky a zapomene na oficiální cestu. To se stalo. "Je tam dnes připevněna na dvousetkilovém kameni a po těch událostech, co jsme nedávno zaznamenali s maršálem Koněvem, mi místní z Tajšetské oblasti, kde bylo nejvíc stalinských gulagů, psali, že můžu být ráda, že je ta deska připevněna na dvousetkilovém kameni, protože jinak už by tam nebyla," dodala. Pro úplnost je třeba rozvést, že Vojcechovský byl ruský důstojník, který působil v československých legiích, pak se přidal k bělogvardějcům bojujícím proti bolševikům a v roce 1921 odešel do emigrace. Stal se zde československým armádním generálem. Byl zatčen jednotkami Směrš 12. května 1945 a skončil v Ozerlagu, kde roku 1951 zemřel.

Podle komentátora Jefima Fištejna je pomník Koněva reliktem podřízení Československa. "Jediná idea, která byla deklarována při otevření pomníku, byla věčná vděčnost Sovětskému svazu za všechny etapy 'osvobození'. Toho z roku 1945, ale i toho z roku 1968. Pomník Koněva měl v sobě jediný morální etos a to podřízení Československa jednou provždy Ruské federaci ve všech sférách," sdělil s tím, že když je někdo pobouřen odstraněním památníku důstojníka Rudé armády, tak by měl žádat i obnovení pomníku Stalina, protože ten rozhodoval.

Socha maršála Koněva

Debata, kterou s Havlovou knihovnou připravilo Muzeum paměti XX. století, se pak mnohem více orientovala na samotný pomník Koněva a jeho historickou roli. "Já jsem na šestce vyrůstal. A pamatuji pomník jako zapomenutou sochu, které už si nikdo téměř nevšímal. Dokonce zhruba před deseti až patnácti lety, když Praha 6 zvažovala, že na náměstí Interbrigády postaví podzemní garáže, tak údajně ruské ambasádě ani nevadilo zmenšení předimenzovaného podstavce, ani odsunutí pana maršála dále do parku," zavzpomínal Stehlík s tím, že kauzu pomníku vynášela ruská strana, když se dostala do úzkých v jednáních ohledně našich hrobů v Rusku. Hned poté bylo letadlo české oficiální delegace zablokováno na letišti v Moskvě.

Podle vojenského historika to může mít souvislost: "Od té doby začaly útoky neidentifikovatelných vandalů na pomník maršála Koněva. Polévání barvou a další. Organizování demonstrací, do té doby normálních pietních aktů. Demonstrací, kde se objevovaly symboly a zaznívaly projevy, které útočily proti České republice, proti našemu členství v EU a NATO. Ty akce měly takový charakter, že vojáci Čestné stráže Posádkového velitelství Praha, kteří se toho do té doby bez problémů účastnili, začínali mít problém na takovýchto akcích participovat, protože to odporovalo složené přísaze a jejich přesvědčení. A tyhle věci začaly nabírat určité obrátky."

"Kauza Koněv se u nás ve spolku také velmi probírala. Ihned jsem byla kontaktována nejstaršími členy a zvlášť osvětimskými vězni, kteří mi říkali, ať okamžitě bojuji a napíšu starostovi, že sochu nemůže odstranit, protože Koněv osvobodil Osvětim. Argumentovala jsem pamětní destičkou, která informovala o tom, kdo Koněv byl a to našim členům přišlo celkem dostačující," řekla Havlůjová. "Ta socha symbolizovala jistý druh poroby Česka. V celé střední a východní Evropě, s výjimkou Berlína a Vídně, všichni už dávno podobné sochy odstranili. Nejradikálnější byl případ sochy sovětského vojína na hlavním náměstí Tallinnu, kterou odstranili nemilosrdně se stejnými křiky z ruské strany," zmínil Fištejn a dodal, že Koněv pobil tisíce a tisíce sousedních Maďarů.

Stehlík souhlasil s tím, že jde o pomník symbolizující vazalství Česka k Moskvě, a dodal:  "Zároveň s jeho postavením deklarovali, že odteď platí dějiny tak, jak oni je vykládají. Koněv osvobodil Prahu. To není pravda. Koněvovy jednotky dorazily do Prahy nad ránem devátého května a v té době Praha byla z větší části osvobozena boji vlastních povstalců za cenu obrovských ztrát a tří tisíc mrtvých. Nijak nezpochybňuji vojáky Rudé armády, kteří padli při osvobozování Československa. Ale pokud jde o Prahu samotnou, Koněv jejím osvoboditelem nebyl!"

Válečné hroby II.

"Jejich výklad dějin směřuje k tomu, že nám to zasahuje do naší činnosti. A slyšel jsem několikrát, že jak se něco stane s Koněvem, tak už si Češi žádný válečný hrob legionářů v Rusku neobnoví. A taky jsme od roku 2017 žádný neobnovili. Že nám k těm pomníkům přidělají cedule, co jsme byli za vrahy, lumpy, kteří tam vraždili civilní obyvatelstvo. Některé pomníky, které jsme pracně a za cenu velkých finančních nákladů obnovili, byly buď zhanobeny anebo poničeny. Uražené hlavy soch, polité rudou barvou a podobně," popsal situaci našich pomníků v Rusku v celé své tragédii Stehlík. Jednání mezivládní komise nakonec ruská strana ukončila.

"Často nám pak chodily arogantní dopisy z úrovně Ministerstva obrany Ruské federace, co si to vůbec dovolujeme, protože oni platí péči o ruské hroby tady a platí i obnovu našich hrobů u nich. Lžou. To není pravda. Všechno platíme my," doplnil.

Pro Rusy podle Fištejna existují pouze dva protipóly. Stalinismus vidí pozitivně a nacismus. "Oni nechtějí vidět, že my máme vlastní dějiny, které nezřídka nesdílí ani jeden, ale ani druhý extrém. Sdílí třeba úplně jiné ideály. Mimochodem jde o vidění dějin mnohem bližší tomu pobaltskému, maďarskému, polskému. Proč máme vnímat dějiny jinak než Poláci. Vždyť jsme také byli obsazeni jak Hitlerem, tak i Stalinem. Jakmile ukážeme kompromisní snahu vidět dějiny jejich očima, tak u toho nezůstane," podotkl.

Nakonec z debaty vyplynulo, že Ivan Stěpanovič Koněv nebyl velkým charakterem a dobrým vojenským taktikem. Při osvobozování Prahy prý zahynulo od dvaceti do třiceti rudoarmějců. Jak prohlásil historik Eduard Stehlík, tak jsme v tomto ohledu v období, kdy lidmi spíše než fakta lomcují emoce. A závěrem poznamenal: "Myslím si, že dříve či později dojde k určitému zklidnění."

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jan Rychetský
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Okamura utahuje penězovody ČT. Do Sněmovny jde tento návrh

10:51 Okamura utahuje penězovody ČT. Do Sněmovny jde tento návrh

Na program Poslanecké sněmovny je zařazen návrh zákona z dílny SPD na radikální proměny financování …