Když Emmanuel Macron v roce 2017 na Sorbonně představil svou vizi „strategické autonomie“ Evropy, působil jako motor evropské integrace a hlas sebevědomého kontinentu. Osm let poté, na říjnový summit Evropské rady v Bruselu, už však francouzský prezident dorazí s pověstí, která se od jeho začátků dramaticky liší. Z vizionáře se stal zdrženlivý politik – a podle mnohých diplomatů i překážka evropského pokroku.

Bruselský list Politico vedl rozhovory s desítkou unijních diplomatů a úředníků, kteří s Macronem úzce spolupracovali; ukazují, že jeho vliv v Bruselu vytrvale klesá. Důvodem jsou vleklé domácí problémy, politická nestabilita i rostoucí tlak Národního sdružení Marine Le Penové ve Francii. Prezident, který kdysi určoval evropskou agendu, je dnes podle nich spíše jejím zpomalovačem.

Z vizionáře „kazisvětem“

V posledních měsících se Macron stále častěji staví proti ambiciózním návrhům Bruselu. Myšlenku „dronové zdi“ Ursuly von der Leyenové, k ochraně evropského vzdušného prostoru před ruskými útoky, označil za nereálnou. Návrh Antónia Costy zrušit jednomyslnost při přijímání nových členů EU – čímž by se obešlo právo veta Viktora Orbána – Francie odmítla. Stejně tak Paříž brzdí ekologické a sociální normy, od směrnice o odpovědnosti firem po nové klimatické cíle do roku 2040.

Zatímco v minulosti Macron volal po „Evropě, která chrání“, nyní se soustředí především na to, co rezonuje u občanů ve Francii. Prosazuje větší kontrolu migrace, méně byrokracie a výjimky pro automobilový průmysl. „Macron je pohlcen domácími problémy. Už není evropským šampiónem, jakého jsme kdysi znali,“ shrnul jeden z unijních diplomatů.