Příměří na Ukrajině a v Gaze v čase olympijských her v Paříži, to je sen francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Není první ani poslední, kdo by rád oživil antickou tradici, kdy kvůli sportovním hrám zavládl na pět dní posvátný mír díky striktnímu zákazu válek a jiných násilností. Do Olympie mimochodem kromě sportovců cestovali i politici, pro které byly hry příležitostí uzavírat politické smlouvy a utužovat národní a kulturní vztahy.

Francouzský prezident zřejmě cítí, že jeho hlas ani jeho důvěryhodnost nestačí, a tak o pomoc s dojednáním příměří míní požádat čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. Zda myšlenku olympijského příměří podpoří další autority, je nejasné. Určitě je ale dobře, že se o olympijském příměří mluví. Každý den, kdy nezabije člověk člověka, se počítá, a je dobré si připomínat, že sport už kdysi důvodem k příměří byl.

Zda se během olympijských her přestane, nebo nepřestane válčit, nakonec rozhodnou Hamás, Izrael, Rusko a Ukrajina. Je-li smyslem příměří bezpečnost sportovců, pak příměří praktický mysl nemá. Hamás a Rusko nebudou sportovci v Paříži reprezentovat, a reprezentanty Izraele a Ukrajiny nečeká nebezpečná cesta do Paříže zeměmi, zmítanými násilnostmi. Bezpečně a pohodlně se do dějiště her přepraví letecky.