Tož, v rámci filmového natáčení mého nového dokumentárního filmu, který se zabývá celospolečenskými-politickými změnami v Evropě, hlavně Mitteleuropa, USA a světě s názvem "Návrat Budovatelů říše", jsme jeli do Budapeště na parlamentní volby, které měly buď ukončit dlouhou vládu Viktora Orbána, nebo ji ještě o něco prodloužit. Natáčeli jsme s lidmi z Fidesz i jejich voliči, ale také s lidmi a voliči strany Tisza.

Budapešť je tzv. "Paříží východu", nicméně co by za to Paříž dala, kdyby dnes vypadala jako Budapešť, neboli "Perla na Dunaji"... Pěkné, čisté výstavní bulváry, korza a ulice, na kterých kromě volebních plakátů a billboardů nebylo vůbec poznat, že jsou dnes volby. Lidé seděli v klidu v kavárnách a na zahrádkách, popíjeli kávu a usmívali se. Apokalyptická vize Maďarska pod vládou "zlého Orbána", jak ji líčila naše mainstreamová média a hlavně veřejnoprávní, byla ty tam. Budapešť, ale i další města jsou dnes moderní... dálnice jsou kvalitní a je vidět, že si Maďaři umějí o "svůj dům" pečovat.

Natáčeli jsme ruch před volebním štábem Fidesz. Rozhovory se členy strany, jejich voliči, ale i odpůrci. Straníci a příznivci samozřejmě vládu Fidesz podporovali a fandili jí, nicméně byla znát značná nervozita. Viktor Orbán je v politice od svých studentských let, vládnul jako premiér celkově 20 let (mezi roky 1998–2002 s 8letou opoziční rolí, mezi roky 2002–2010 a následně znovu jako premiér 2010–2026), posledních 16 let pak už stabilně. Změnil Maďarsko zásadně, je také potřeba říct, že Maďaři nikdy nebyli "holubičky", tak jak si představují naši liberální demokraté, kteří vesměs pocházejí původem z levicových komunistických kruhů, jako někdejší československý disent. Maďarský disent byl antikomunistický a většinově nelevicový... koneckonců nezapomenutelný koncert rockové kapely Queen na budapešťském Népstadionu v červenci 1986 o tom něco vypovídá, v době, kdy se u nás poslouchal oficiálně třebas Michal David. V Maďarsku nechtěli budovat "socialismus s lidskou tváří", ale v roce 1956 se s komunisty pustili do občanské války... Říkal mi o Orbánovi kdysi jeden chartista historku, kdy jej poznal ještě jako dlouhovlasého studenta v červenci 1989 ve Francii na táboře organizovaném Pavlem Tigridem pro zástupce studentů ze západu a východu, a studenti ze západu, hlavně z Pařížské univerzity Sorbony, tehdy říkali těm studentům z východu, jak se mají skvěle, protože už přece žijí v tom socialismu/komunismu atd... načež se ozval smích a maďarský student vstal od stolu a řekl, "že pokud chtějí, mohou se na socialistický východ přestěhovat, aby to "blaho komunismu" zažili a pochopili na vlastní kůži. Byl to samozřejmě mladý Viktor Orbán.

Orbán, jako příznivec někdejšího západu, však pochopil po svém prvním funkčním období 1998–2002, kdy přivedl Maďarsko do NATO a vyjednal vstup do EU, že svět se mění, zvláště ten na západě, a rozhodl se budovat Maďarsko jako suverénní zemi. Ekonomicky i společensky je po jeho nepřetržité 16leté vládě lépe než předtím a to si uvědomují jak jeho příznivci, tak odpůrci, je však samozřejmě jasné, že za tu dobu nastala i určitá forma klientelismu, ale to je přirozené.