„Před třiceti lety jsem si byla téměř jistá, že se nic nemůže stát, ale ono se stalo. Do poslední chvíle jsem byla skeptická. Režim spáchal vlastní sebevraždu, protože si zřezal studenstvo...“ vzpomínala v úvodu Kubišová na 17. listopad 1989.

I více než měsíc poté se prý Kubišová stále bála, zda to ještě celé nepřeroste v další násilnosti. „Ještě 29. prosince 1989 jsem měla strach. Chtěli z burzy vysílat mou Modlitbu pro Martu, ptali se, zda přijdu, ale já řekla ne, dokud nebudu vědět, že Václav Havel je prezidentem, tak nic slavit nebudu. Nakonec byl, tak 30. prosince jsem už šla,“ popsala zpěvačka.

Kubišová pozoruje, že v posledních letech se objevují tendence význam těchto událostí, podíl studentů, disidentů a demonstrantů na nich snižovat, a velmi jí to vadí. „Sama jsem na několika studentských shromážděních byla. Opravdu mi to vadí velmi, moc,“ zdůraznila. Právě podíl těchto lidí byl na pádu režimu obrovský. „Hlavně vznik Občanského fóra byl velmi rychlý, to by nikdo, nebýt studentů, tak rychle nedokázal,“ dodává Kubišová.