Patřila jste mezi zakladatele Občanského fóra, angažovala jste se v disentu. Určitě jste si po listopadových událostech představovala něco jiného, než je teď. Anebo se mýlím?

Neměla jsem v listopadu 1989 nějaká přehnaná očekávání. Bylo mi jasné, že se jen otevírají možnosti zásadní změny u nás, když předchozí režim byl zkostnatělý a bránil jakémukoli vývoji. Už začátkem roku 1990 ale bylo jasné, že názory na to, jakým směrem se má Československo ubírat, se liší.

Myslíte si, že je nyní svoboda v ohrožení, tak jak se tvrdí v souvislosti s konáním prezidenta Miloše Zemana?

V souvislosti s konáním prezidenta Miloše Zemana mi velmi vadí, že prezident nerespektuje ústavní zvyklosti a nepředstavuje spojovací prvek v ústavním systému. Přitom každá země potřebuje alespoň jeden pevný bod, tím by u nás měl být prezident (v Británii je to královna), který by byl schopen přispívat k dohodě a spolupráci politických stran a politiků. Namísto toho současný prezident vidí svou roli ve vytváření vlastního mocenského centra a chce tak konkurovat politickým subjektům, které jsou zvoleny do Poslanecké sněmovny.

Byla jsem u přípravy české Ústavy a role prezidenta podle naší Ústavy, která je založena na parlamentní demokracii, spočívá právě v tom, že má být spojovacím prvkem a ne tím, kdo politickou scénu dále polarizuje. Prezident by také neměl prosazovat řešení na hraně Ústavy, například jmenování vlády bez šance na získání důvěry v Parlamentu a bez mandátu od voličů, a měl by bez ohledu na své sympatie či antipatie respektovat výsledky voleb a usilovat vždy o co nejrychlejší sestavení vlády, která může získat důvěru v Parlamentu, tedy vlastně důvěru většiny voličů, kteří volili do Poslanecké sněmovny.