„Zapomínání Masaryka bylo postupné. Bylo zapříčiněno převážně vnějšími vlivy a za ta desetiletí se nám vnořilo pod kůži. To nás ovšem neomlouvá, neboť jsme si hodně zavinili a stále dál si zaviňujeme i sami,“ zahájil nemilosrdně svou úvahu Sláma.

S potlačováním myšlenek Masaryka začal prý už náš druhý prezident Edvard Beneš, který sice nad jeho rakví sliboval, že „věrni zůstaneme“, ale po válce uplatnil vůči sudetským Němcům princip kolektivní viny. Stejně tak Beneš přimkl Československo k Rusku, respektive k Sovětskému svazu. A nakonec dopustil, že byla československá demokracie naprosto nepřijatelně osekána. Právo na život bylo uznáno jen u levicových stran a u lidovců.

Sláma je přesvědčen, že ani jedno z toho by Masaryk neudělal. Neupřednostnil by levicové strany před stranami pravicovými, neuplatňoval by princip kolektivní viny vůči Německu, protože velmi dobře věděl, že je třeba trestat jen konkrétní viníky. Stejně tak věděl, že všichni lidé na světě jsou si rovni ve svých slabostech, proto Němci neodolali Hitlerovi a Rusové Leninovi a Stalinovi. Věděl také, že Rusko není žádný dokonalý stát, ke kterému bychom měli zaslepeně vzhlížet.

• Celý komentář naleznete zde

„K Masarykovi jsme se nevrátili ani po Listopadu 89. Jeho ideový systém je přitom univerzalistický, platný a zasahuje do všech humanitních oborů, i do makroekonomiky a umění, a dnes mu chybí jen environmentalistika. Hospodářsky jsme se po Listopadu sice pozvedli, avšak zdaleka ne tak, jak jsme mohli, a co se týče civilizovanosti, morálky a kriticko-realistického myšlení, v tom jsme pouze dál upadali. Projevilo se to mimo jiné narůstajícími statistikami negativních jevů, poklesem obecné soudnosti a kultury myšlení a ztrátou mezinárodní prestiže. Vrcholem byl náš přístup k imigrantům: nikoli realistický, umírněný a solidární, ale barbarský – vyjádřený ministrem Chovancem, že Česká republika v budoucnu nepřijme ani jednoho uprchlíka. To všechno má i ekonomické důsledky: naše lidská práce i její výsledky se kvůli naší malé prestiži a politické nespolehlivosti prodávají nepřiměřeně lacino,“ napsal Sláma.

Přestože jsme národem Komenského, nedokážeme se shodnout na nezbytné reformě školství. Jsme národem Karla Havlíčka, ale je dnes v módě útočit na novináře. Často na ně útočí prezident Zeman, který nás znovu táhne k Rusku. Zdá se, že jsme nepoučitelní. Navíc odmítáme pomáhat uprchlíkům a ještě se jich bojíme, navzdory tomu, že tu takřka žádné nemáme.