Je toho názoru, že rok 1968 nebyl jen o tancích. Byl do značné míry o tom, co vzešlo z nás samých. Film o Janu Palachovi byl pro Sedláčka velmi obtížný. „Byl to pro mě nejtěžší film. ... Kamera sleduje někoho, kdo se rozhodne provést atentát na společnost,, atentát na svědomí,“ uvedl režisér. Chtěl prý Jana Palacha ukázat jako člověka, který chce žít a který se raduje ze života. V jednu chvíli se v něm ale něco změní, Palach chce společnost probudit.
Cílem filmu prý bylo probudit v lidech zájem o to, co Jan Palach udělal. Názor si ale má udělat každý divák sám. „Není vyloučeno, že chtěl někoho vzít s sebou. Obsadit rozhlas nebo sejmout někoho z těch proruskej politiků - Vasila Bilaka třeba?“ pokračoval dál Sedlláček s tím, že velikost Palachova činu tkví i v tom, že nikoho dalšího s sebou nevzal. A provedl to, co prvedl, i když tušil, jak bude trpět.
Pavle Štrunc, který rozhovor vedl, o chvíli později citoval z rozhovoru s Josefem Mašínem z počátku tisíciletí, podle něhož byl čin Jana Palacha labilním činem mladého jedince, který není vhodné oslavovat. Na to měl však Sedláček jasnou odpověď. „A to říká člověk, který podřeže bezbranného úředníka jako podsvinče, aby získal prachy. Bezva, zdravíme Mašína,“ uvedl Sedláček a zamával do kamery.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
