Aby Jaroš poukázal, jak odlišné jsou povahy různých národností, využil k tomu svůj osobní příběh provázející jeho svatební den. Vše začalo, když se se svou současnou chotí, která je Maďarka z Rumunska, poznali na univerzitě v Německu uprostřed 90. let. „Byli jsme tam taková mezinárodní banda, Češi, Maďaři, Belgičani, Italové, Rusové – něco jako dnes Erasmus,“ upřesnil Jaroš s tím, že on a jeho láska jménem Bea se po škole vrátili každý do svých rodných zemí. „Bea za mnou ani pořádně jezdit nemohla, rumunští občané tehdy potřebovali do ČR víza a pozvánku, tak jsem jezdil většinou já za ní,“ dodal Jaroš, který zdůraznil, že šlo o lásku jako trám, a tak jím láska i přes to, že se vídali zřídka, vydržela celé další čtyři roky.
Která událost nejvíce poznamenala český národ?Anketa
Pokračoval s tím, že všichni bývalí kamarádi z Německa jim drželi palce, málokdo doma ale věřil, že vztah vydrží. Postupem čásu ale oba dodělali školy a nastoupili do práce a začali přemýšlet, že by se konečně usadili v České republice. Na oficiální stvrzení jejich lásky přišla řada v červenci 2001 v Satu Mare. „Na svatbu jsme už dlouho předem pozvali všechny bývalé spolužáky z Německa, kteří byli u našich romantických začátků,“ napsal a dodal, že všichni jim svou účast nadšeně přislíbili, jak se ale onen slavný den blížil, začaly chodit omluvenky a nakonec nikdo z přátel nedorazil, až na přátelkyni Táňu z Ruska.
„Byli jsme trošku smutní, ale chápali jsme to. Lidi ze Západu se omluvili všichni. Lidi z Maďarska, kteří to měli blízko, řekli, že možná přijedou. Jen Táňa z Ruska napsala, že přijede určitě. Měla přijet v pátek večer, den před svatbou,“ uvedl Jaroš. A jak slíbila, tak skutečně učinila. V den obřadu, v sobotu ráno zazvonila Táňa u dveří.
A že její cesta byla skutečně nelehká. „Jela z nějaké díry u města, které se jmenuje Abakan. Jela čtyři dny vlakem do Moskvy. Tam přestoupila a jela další dva dny přes Ukrajinu až na hraniční přechod Halmeu. V tu chvíli byla 18 kilometrů od nás, což my jsme ovšem nevěděli, protože mobil ještě neměla a naše číslo stejně neznala. V Halmeu ji ale rumunští policajti zastavili a nevpustili ji do země, protože se ukázalo, že tento přechod je jen pro občany Rumunska a Ukrajiny, což Táňa nebyla. Táňa proto sedla na vlak a jela dalších 400 km podél ukrajinsko-rumunské hranice na východ do Suceavy, kde teprve vstoupila do Rumunska. Vlakem se dostala až do města Dej, kde konečně v časovém presu sedla na taxík a posledních 160 km jela taxíkem, aby dorazila hodinu před naším obřadem. Pobyla s námi, protancovala noc a druhý den ráno sedla zase na vlak a jela sedm dní zpátky, protože měla dovolenou jen dva týdny a musela zase do práce,“ popsal Jaroš její cestu, kterou podstoupila, aby svůj slib dodržela.
Fotogalerie: - Koněv a Marta
„Tohle, přátelé, je ruská povaha. Bohaté Belgičanky, které by mohly letět, za námi nepřijely. Maďaři z Pešti, kteří to měli blízko, za námi nepřijeli. Ale Táňa z Abakanu přijela, i když jí to trvalo celkem 14 dní,“ zdůraznil s tím, že to by racionálně uvažující, studený člověk nikdy neudělal. „Rusové jsou úžasní přátelé – věrní a vřelí jako nikdo na světě. A k té jejich schopnosti nikdy se nevzdat a překonávat překážky musíte cítit respekt – místy skoro až strach. Mám moc rád jednotlivé Rusy, fakt že jo. Ale strašně nesnáším jejich politiku a jejich režim, starý i ten nový, podobný. Za to nepopsatelné zlo, které ten režim způsobil nám, ale i za to, jak se chová právě k těm úžasným přátelům, co tam znám,“ napsal.
Velmi ho prý proto mrzí, že v poslední době spousta Čechů opět vzhlíží k režimu na Východě a říká, že Rusko je na naší straně, že Rusko nabízí lepší řešení než Západ. „Ne, přátelé, nenabízí. Já chápu, že můžete mít individuálně rádi Rusy. To já mám taky. A chápu, že třeba nadáváte na Brusel a na některé kroky Západu, které prostě jsou debilní. Západ taky není dokonalý, vůbec ne. Některé invaze Západu byly také prasácké a nadělaly v cílových zemích velké škody, to si musíme říct otevřeně, já to tady na Blízkém východě vidím zcela jasně,“ trvá si na svém Jaroš.
Fotogalerie: - Tank 314 v Liberci
Poukázal pak na to, že mezi Západem a Ruskem je jeden klíčový rozdíl, který pro něj znamená všechno. „Západ je pro mě svět, který se chová slušně ke svým vlastním občanům, kde nemůžete jen tak zmizet a kde vás státní orgány nenechají odstranit, když proti nim napíšete pár článků. To je pro mě v přeneseném smyslu Západ – a takovým Západem musí být i Česko. Žádné alternativy nebo třetí cesty neexistují – já nechci, aby novináři umírali ‚jen trochu‘,“ sdělil marketér.
To samé podle svých slov Jaroš přeje i Rusku. Aby se i Rusko stalo Západem v tom smyslu, že tam můžete libovolně kritizovat věrchušku, že se obyčejný člověk dovolá zastání a že ten systém není cinklý. „Ty své jiné kvality, svůj svérázný životní styl, své umělecké a vědecké nadání ať si Rusko klidně nechá, já je budu vždy respektovat. Ale zatím tam ta země není,“ uzavřel s tím, že my jako Češi nemáme absolutně žádný důvod, abychom si z nich v politice brali příklad.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
