Nejprve Cílek začal mluvit o tom, jak hezky venku prší, pak se ale jal vysvětlovat, jak to je. Uvědomil si totiž, že ze spousty věcí nemáme přímo strach, ale jsme jen ustrašení. Vytratila se podle něj statečnost.

Rozdíl mezi opravdovým strachem a ustrašeností je podle Cílka jasný. Ustrašenost je „takovej jako zažitej postoj, co můžu ztratit a budu se mít dobře, jo a jak, jakým způsobem to bude, jak budu reagovat vlastně na tu situaci“. A právě ta ustrašenost nepramení z islámu ani z uprchlíků, ale „z pocitu vnitřní slabosti, vnitřního vyprázdnění“. A ta vzniká kombinací ztráty mnoha hodnot a přílivu uprchlíků.