„Jedna věc mě doslova vytáčí. Jestli nás prezidentské volby v USA, libovolné volby u nás, vzestup ANO, hlasy pro komunisty či zahraniční vývoj i akce typu BREXIT mají něco naučit, tak je to respekt k demokracii a jiným lidem, kterého se i mezi řadou ‚osobností‘, ale i mých známých často nedostává,“ uvedl Ivan Bartoš. „Nechápu, jak někdo, kdo si říká demokrat nebo liberál, může mluvit o tom, že je demokracie přežitkem, shazovat klidně milionové skupiny lidí nebo třeba ‚půlku‘ národa. Evidentně to s tím pochopením principů, které jinak zastává, nebude tak horký. Tak vznikají nálepky typu ‚kavárna‘ a nelze se divit. Demokracie buď je, anebo není,“ je přesvědčen. „Využíváme její výhody a musíme si být vědomi toho, že když polevíme, projeví se něco, s čím pak také nemusíme souhlasit. Odvolávat se na ni však pouze v momentně, kdy její uplatnění hraje do not nám, je výsměch jejím vlastním principům,“ konstatoval.
Koho je dobré volit, nám elity a média předkládají dopředu
„Nehledáme morální vůdce, svrchované autority ani elity, co to vědí líp než my, ale hledáme společnou řeč nebo nositele naší vůle skrze své – námi volené zástupce,“ upozornil. Ignorování nebo shazování rovného hlasu navíc v rámci paušalizace, že můžou za to staří, může za to venkov, města, mladí, nevzdělaní, je podle Bartoše skutečná cesta do pekel. „Tak vznikají politické elity a tak vzniká odtržení politiky od reálného života. Bohužel, koho je dobré a koho není dobré volit, nám už tyto elity a média standardně předkládají dopředu,“ zdůraznil.
„Pokud právní rámec a nízká míra informační gramotnosti (obecně pak vzdělání) umožňuje mediální masírku, propagandu, dezinformaci, stamilionové kampaně, pojďme změnit právní rámec. Požadujme otevřená účetnictví stran, limity na kampaně, skutečně veřejnoprávní média. Informacemi bojujme proti mediokracii,“ navrhoval Ivan Bartoš. Rezignace na demokracii je dle jeho názoru rezignace na vlastní zodpovědnost za společenský vývoj nebo, a to je pravděpodobně touha politiků, kteří takto otáčejí, cesta autokratického diktování lidem, co je a co není správné. „Mesiášský komplex bych za tím primárně nehledal. Libovolné hodnoty se nedají lidem nařídit ani vtloukat do hlavy. Pokud jsme přesvědčení o své pravdě, ať už je jakákoliv, musíme přesvědčit i ostatní. Nedaří se nám to? Je to naše selhání. Nedopadlo to, jak si představujete, tak jste pro svou představu udělali málo,“ uzavřel předseda Pirátské strany.
Psali jsme:
autor: Oldřich Szaban
