Řada lidí se sešla už v půl páté u Jihočeského divadla, kde se konala akce s názvem Rozsviťme demokracii. Na improvizovaném pódiu zaznělo několik známých písní. Přesně v 17 hodin se pak lidé v průvodu vydali na náměstí, kde zapálili pod bustou T. G. Masaryka svíčky. Z některých vytvořili nápis DEMOKRACIE. „Strašně to uteklo. Před třiceti lety jsem tady byl taky, dnes jsem chtěl vysvětlit vnoučatům, co se tehdy stalo. Přišli jsme zapálit svíčku,“ prozradil pan Zdeněk, který přijel do Budějovic zavzpomínat z Novohradska. „Jo, svobodu máme, ale musíme o ni pořád bojovat,“ dodal rázně.
Někteří lidé měli v rukou státní vlajky, nechyběly ovšem ani cedule s různými nápisy. Na jedné byla podobizna Václava Havla se vzkazem: „Občané, děkuji Vám.“ A ani při této vzpomínkové akci se nezapomnělo na premiéra Babiše. „Budějce tě vidí, Babiši,“ hlásala další cedule.
Je dobře, že u památných míst 17. listopadu lidé pískali na Babiše, rektora Zimu a Václava Klause ml.?Anketa
Spisovatelka Lukášková: Seděla jsem tátovi na ramenou a křičela, ať žije Havel
Hned na úvod akce, která se konala na náměstí, promluvil zástupce českobudějovické diecéze, který se rozhovořil o pravdě a lásce, které zvítězí nad lží a nenávistí. Poté si vzala slovo spisovatelka Markéta Lukášková.
„Je velkou ctí, že tady mohu stát. Před třiceti lety jsem na tomhle náměstí byla také, ale to mi byl jen rok a čtyři měsíce. Seděla jsem tátovi na ramenou a křičela jsem, ať žije Havel,“ zavzpomínala s úsměvem spisovatelka s tím, že vzpomínku na ten den má sice mlhavou, ale že i tak je to pro ni významné. Promluvila také o tom, jak je důležité, že se o listopadové události zajímají i mladí lidé, a vyjádřila se, že nerozumí tomu, proč jejich iniciativu a názory někteří kritizují. „Proboha! Vždyť to je pro tu společnost ta nejlepší zpráva, že i lidi, kteří se do té svobody už narodili, ji nepovažují za nějakou samozřejmost a pořádají akce, kde si připomínají, že když se demokracie jednou vybojovala, je třeba hlídat, aby se zase neztratila,“ řekla rázně a dodala: „Je třeba si připomínat, že politici tu nejsou od toho, abychom se jich báli, aby nás zastrašovali. Jsou tu pro nás, my jsme si je zvolili jako svoje zástupce. A je proto důležité, abychom měli sebevědomí a nebáli se dát najevo svůj nesouhlas s jejich konáním. A ne jednou za rok, třeba klidně každý den. Nejen na výročí revoluce.“ Doplnila, že jednou z nejlepších příležitostí, kterou nám demokracie nabízí, je možnost být občansky aktivní. „Nemusíme být frustrovaní z toho, že jeden člověk nic nedokáže. Vždyť myšlenka a čin jednoho člověka se často může přerodit v nějakou velkou věc. A my sami, každý z nás, se můžeme zasadit o to, aby v naší ulici nebo obci vznikl spolek nebo iniciativa, můžeme oslovit svého poslance, sepsat petici, uspořádat sousedské setkání… Těch možností je spousta. Přála bych si, abychom se nepasovali do role malých bezvýznamných lidí. Protože hlas každého z nás je důležitý,“ sdělila spisovatelka.
Co chtějí Miliony chvilek?
Poté promluvil i Tomáš Kuboušek, občanský aktivista a koordinátor Milionu chvilek pro demokracii v Českých Budějovicích.
„Teda, vás tady je. Takových lidí jsem ještě na náměstí neviděl. Děkuji vám,“ řekl na úvod potěšeně Tomáš Kuboušek a pokračoval.
„Já jsem přišel promluvit za Milion chvilek pro demokracii. Říci vám, co chceme a proč protestujeme. Chtěli bychom stát, kde nevládne střet zájmů, kde nehrozí riziko abolice pro bývalého trestně stíhaného premiéra, kde nehrozí, že justice je ovládána exekutivou, potažmo vládou, a kde nehrozí, že vláda ovládá média. To je naším cílem,“ vysvětlil a přítomní zareagovali bouřlivým potleskem.
„Chtěli bychom stát, kde alespoň milion občanů vkládá svoje malé chvilky pro demokracii. Chtěli bychom stát, kde občanská společnost je aktivní a kde politici uznávají, že slouží nám jako občanům, že slouží této zemi a že právo občanů je jiné než jenom jednou za čtyři roky hodit svůj hlas do volebních uren,“ vysvětlil opět za potlesku Kuboušek. Přítomné mimo jiné vyzval, aby se zajímali o to, co se v této zemi děje. „Aby se nám všem mohlo žít lépe a abychom se za deset let například mohli dožít toho, že pravda a láska skutečně zvítězí nad lží a nenávistí. Děkuji vám, že je vás tady tolik,“ zopakoval na závěr.
Psali jsme:
Exsenátor Šesták: Ptali se nás, jak mají stávkovat
Akce na českobudějovickém náměstí se zúčastnil i bývalý senátor a někdejší ředitel Jihočeského divadla Jiří Šesták. „Jsem rád, že se tady setkáváme po třiceti letech a setkáváme se ve svobodné zemi. Když jsme tady pár dní po 17. listopadu 1989, konkrétně od pondělí, chodili demonstrovat, tak jsme vůbec nevěděli, jestli budeme žít ve svobodné zemi, nebo jestli budeme zavření. Nevěděli jsme, co se stane s touto zemí,“ řekl s tím, že má na tu dobu celou řadu vzpomínek. A hned se pustil do vyprávění.
„Jedna z takových roztomilých vzpomínek je, když jsme šli ještě s jedním kolegou tady do KOH-I-NOORu. Pozvali nás tam dělníci, kteří s námi chtěli mluvit. Uprostřed brány stál ale ředitel a říkal: „Já vás nepustím.“ Dělníci volali: „My chceme mluvit s herci.“ A on řval: „Já vás nepustím.“ Dělníci: „Co máme dělat?“ A já jsem na ně do třetího patra, kde schůzovali, volal: „Vyhlaste stávku!“ A oni: „A jak se to dělá?“ vzpomínal s úsměvem Jiří Šesták a dodal: „Takže dělníci se ptali nás herců, jak se dělá vyhlašování stávky. To byla taková roztomilost té doby.“
Podělil se i o další vzpomínky. „Když byla generální stávka, bylo tady 50 tisíc lidí. Byl to největší počet lidí, před kterým jsem kdy mluvil. Když to skončilo, potkal jsem známého, který byl komunista. A ten mi řekl: „No, ale odteďka bychom si měli být všichni rovni. Teď bysme se neměli povyšovat, teď bysme měli mít všichni rovné šance.“ A já blbec jsem nad tím přemýšlel a říkal jsem si, asi by to bylo pro tu novou spravedlivou společnost dobře. Jenomže oni už se připravovali na to, jak využít těch svých kontaktů, peněz a i schopností, protože byli u moci. A i díky tomu potom ta naše sametová revoluce se v něčem zadrhla, k moci se znovu dostali kolikrát i komunisti a vlastně i znedůvěrohodnili v mnohém ten demokratický vývoj,“ pronesl s určitým zklamáním senátor a dodal: „Já ale od té doby stejně každý rok děkuji pánu bohu a všem těm, kteří se podíleli tehdy na sametové revoluci, že do toho šli, že měli odvahu a že od té doby jsme si mohli říct, že jsme nalezli svobodu, že jsme se stali demokratickým státem.“
Vzpomínková akce na listopadové události. Foto:David Hora
Nesmíme si nechat líbit, že s námi budou druzí lidé vorat…
Exsenátor odpověděl například i na moderátorovu otázku, co dělat kromě podobných vzpomínkových akcí, abychom si vážili té svobody, kterou tady máme přesně třicet let.
„Nesmíme ji pokládat za samozřejmou. Musíme znovu a znovu usilovat o to, aby nám ta svoboda zůstala. Ale ne svoboda jenom jako pojem. My ji musíme naplňovat. Každým dnem. Nesmíme si nechat věci líbit. Nesmíme si nechat líbit to, že máme prezidenta, který lže. Nesmíme si nechat líbit to, že máme premiéra, který lže a zneužívá svých pravomocí. Musíme proti tomu protestovat i za cenu svého pohodlí, že se nám nechce, ale dojdeme na náměstí. Že získáváme druhé lidi a že to říkáme veřejně. Prostě nesmíme si nechat líbit, že s námi budou druzí lidé vorat. Jsme svobodní občané a za tu svobodu a za demokracii naplněnou lidskými právy musíme skutečně zápasit. Každý den!“ Ukončil za velkého potlesku Jiří Šesták.
Psali jsme:
autor: David Hora
