Německo se podle Hansona stalo v poválečném období finanční mocností a národem, který se dával ostatním za příklad. Německu se podařilo skvěle využít obchodní podmínky na evropském trhu. V oblasti diplomacie potom Německo plnilo roli zprostředkovatele a mírotvůrce mezi Evropskou unií a Ruskem. „Kromě toho se Němci stylizovali do role morálního hlasu Evropy. V rámci pokání za svoji agresivní minulost se stala země nejhlasitějším kritikem údajného amerického imperialismu. Ve 21. století německá média, politici a intelektuálové nahradili své francouzské protějšky a místo nich hojně kritizují Spojené státy. Od války Iráku až po odposlechy amerických zpravodajských služeb. Zkrátka a dobře, po skončení studené války se z Německa stával vůdce celého Západu,“ uvádí Hanson.

Za posledních šest měsíců se ovšem pozice země i kancléřky Merkelové podle Hansona totálně zhroutila. „Katastrofální rozhodnutí Merkelové otevřít uprchlíkům hranice Německa a fakticky celé Evropy se ukázalo jako sobecké a sebevražedné. Do Evropy se derou hordy migrantů a naivita Merkelové rozhodně nemůže být považována za projev humanity. Především proto, že z Blízkého východu na evropský kontinent přicházejí převážně mladí muži. Drtivá většina z nich nejsou politickými uprchlíky, ale chtějí využít štědrost evropských sociálních systémů,“ tvrdí Hanson a poukazuje na to, že kromě finančních nákladů, náboženského a sociálního pnutí způsobeného nezaměstnanými muslimskými muži existuje v rámci postoje Německa mnoho dalšího pokrytectví.