„Kdykoli jedu touto naší zemí, obdivuji, jak je nádherná. Nikde ve světě se mi nelíbilo tak jako právě v České republice, ale bohužel její dějiny jsou dosti nešťastné,“ poznamenala Mašínová. Z uplynulých sta let republiky je Mašínová nejvíce hrdá na to, že se díky Masarykovi stalo Československo samostatnou republikou. „Na tom se svým osudem velkou měrou podílela i naše rodina, zvláště náš otec, legionář, který se vrátil z Ruska do republiky a založil s naší maminkou velkou rodinu a vychovávali nás ve vlasteneckém duchu,“ dodala Mašínová.
Martina Veselovského zajímalo, zda z Josefa Mašína staršího učinila vlastencem jeho zkušenost z Československých legií. „Jistě to na něj působilo. On jako mladý člověk odešel do armády a vrátil se z těch legií až jako jeden z posledních. Čekala na něj matka, která již vůbec nedoufala, že první světovou válku přežil. Bylo to pro ni velké štěstí, když se jednoho dne otevřely na statku dveře a tam byl její syn, protože tento rod, který měl vždy spoustu dětí, tak náš otec byl po delším manželství vymodlený syn,“ vysvětlovala Mašínová. Její vzpomínky na otce se prý s přibývajícím věkem zintenzivňují. Zdeně Mašínové bylo osm let, když nacisté jejího otce popravili na Kobyliské střelnici v Praze.
Do odbojové organizace Obrana národa prý Mašín starší vstoupil po domluvě se svou ženou. V roce 1939, kdy se Mašín do odboje zapojil, již Mašínovi měli tři malé děti. Péči o ně převzala v plném rozsahu matka. Podle Zdeny Mašínové otec skládal jakožto voják slib na obranu země a ten hodlal dodržet. „Pamatuji si živě na noční přepady naší rodiny gestapem, kdy byl rozházen celý byt,“ vzpomínala Mašínová na dobu nacistické okupace.
„Musím se zmínit o tom, že mým bratrům, to je asi taky známé, se během války podařilo zjistit, že na poděbradském nádraží, kde jsme žili, jsou každý večer zaplombované vagony, a tak jako děti pobíhaly kolem a slyšely ruštinu. To byli ruští zajatci, které Němci vozili z východu na západ a v těch Poděbradech, většinou v noci, nechávali ty transporty stát. A moji bratři, protože už celkem dobře hovořili rusky, tak se s některými těmi vězni domluvili. Ti lidé je žádali, jestli by jim v noci mohli přinést civilní oblek,“ vysvětlovala Zdena Mašínová, jak za druhé světové války její rodina pomáhala ruským zajatcům.
Fotogalerie: - Defilé nejen vojenské techniky
„Bratři v noci donesli ty šaty k jednomu z těch vagonů, ten se podařilo odplombovat a dva z těch zajatců přivedli k nám. Byl tam jeden starší, který už měl vyšší hodnost, a jeden mladší člověk. Bratři u nás udělali takové doupě pro tyto dva lidi. Teprve s odstupem jsem pochopila, jaké to bylo nebezpečí, my jsme byli neustále hlídáni gestapem,“ podotkla Mašínová.
Poté mluvila o době osvobození Československa od nacistů. „V té době jsme ještě byli dost nadšeni pro Sovětský svaz, pamatuji si, že jsme jako jedni z prvních vyvěšovali z okna našeho bydlení rudý prapor. A jeden z těch dvou Rusů, Stěpan, řekl, že se prostě nemůže vrátit domů. Tady začaly naše první informace. A mám takovou živou vzpomínku, že jednou ráno jsem přišla do místnosti, kde on klečel před naší matkou, držel ji za ruku a prosil ji, aby si ho vzala. Naše matka stále asi do šestačtyřicátého roku doufala, že otec přežil,“ vzpomíná Zdena Mašínová na to, jak se ruský důstojník snažil zajistit si možnost setrvání v Československu.
Martin Veselovský se zeptal, zda Zdena Mašínová věděla o plánu svých bratrů utéci z poúnorové, komunisty ovládané republiky. „Ne, moji bratři a celá jejich činnost byla velice konspirativně dělaná. Těsně po odchodu mých bratrů do zahraničí v roce 1953 přišla ke mně domů Státní bezpečnost, já tady byla v podnájmu. Odtud mě převedli jen přes ulici do věznice. Předtím jsem ovšem byla věrným posluchačem rádia Svobodná Evropa a tam bylo hlášení, že z Polska přechází asi šedesátičlenná skupina přes Československo, která chce přejít do Západního Německa. V té době jsem si volala s maminkou do Poděbrad a ta mi pouze řekla, že má velké obavy o bratry. Jejich činnost organizoval odboj. Ve třiapadesátém byla na spadnutí třetí světová válka,“ popisovala Mašínová dobu prvních let komunistického režimu.
Jak připomněl Martin Veselovský, Zdena Mašínová poskytla v uplynulých letech několik rozhovorů a v jednom z nich se nechala slyšet, že se stydí za to, že je Češka. Trvá stále tato situace? „Nevím, jestli jsem se přímo vyjádřila, že se stydím, ale velice těžko jsem nesla, vzhledem k mé výchově, přizpůsobivost velké většiny našich spoluobčanů,“ adresovala Zdena Mašínová na komunistický režim. U voleb prý nikdy nebyla. „Celý svůj život jsem se v mezích možností snažila zachovat rovně. Jednou z těch možností bylo i toto, že jsem se nepřizpůsobovala,“ dodala.
Martin Veselovský poté podotkl, že nacistický režim jí zabil otce a ten komunistický matku. Její bratři před komunisty utekli do USA. „Máte v sobě odpuštění,“ zeptal se Zdeny Mašínové. „Nemám,“ povzdechla Mašínová. „To je taky otázka, kterou často dostávám, přestože jsem přesvědčena, že je nutné dodržovat křesťanské Desatero přikázání, tak tadyto nejsem schopna do vysokého věku mít. A to sice z toho důvodu, že tyto režimy strašně ubližovaly většině národa,“ pokračovala Mašínová. O osobní oběť její rodiny prý nejde.
„Byla jsem přesvědčena, že tady ten režim nemůže přežít. Že kde je zločin, musí být i trest. A tady k tomu nedošlo. To je i důvod, proč se moji bratři nikdy nevrátili, tady tento zločinný komunistický řád nebyl po devadesátém roce postaven mimo zákon, nikdo nebyl potrestán. Kdyby tady byl alespoň náznak norimberského procesu,“ popisovala Mašínová své zklamání z porevoluční doby, která podle ní nebyla vůči zločinům komunismu dostatečně důsledná.
Myslí si Zdena Mašínová, že si její bratr Josef Mašín ještě někdy rozmyslí svůj odmítavý postoj k návratu do Česka? „Pokud bude parlamentní stranou takzvaná KSČ, jenom s přidáním M, tak ne. To je zásadová věc, to je pro nás nepřijatelné,“ uzavřela rozhovor Mašínová.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
