Moderátor Čestmír Strakatý se hned zpočátku zeptal, proč se ředitel Knihovny Václava Havla chystá zpátky do politiky a Žantovský kontroval, že ji nikdy skutečně neopustil. „Václav Havel chápal politiku jako starost o věci veřejné a schopnost a vůli se vyjadřovat k věcem veřejným. To vlastně dělám celý život a dělat jsem nepřestal a nepřestanu ani teď,“ uvedl. Ale doplnil, že se jedná i o převzetí spoluzodpovědnosti za věci, které se dějí nebo naopak nedějí. „Já se přiznám, že je spousta věcí v současné politické situaci, které mě znepokojují a ke kterým bych chtěl být angažovaný a chtěl bych se k nim vyjadřovat,“ řekl.

„Já cítím určitá ohrožení svobody, určité zužování prostoru pro společenskou diskusi, narůstání přehrad mezi jednotlivými skupinami a bublinami, zvyšující se polarizaci společnosti,“ jmenoval Žantovský trendy, které by chtěl zvrátit. Dodal, že to nesouvisí jen s politickou reprezentací, i když ta v tom také hraje roli.

Jde mu například o kulturní války a spory o osobnosti dávné minulosti a Strakatý uvedl jako příklad posprejovaného Winstona Churchilla v Praze 3. „To je podle mého názoru velmi nebezpečný trend, protože se nedotýká jen osobností relativně nedávných a z jiných zemí, jako byl Winston Churchill, ale třeba i diskusi o Mariánském sloupu a jestli má nebo nemá stát na Staroměstkém náměstí, to je diskuse sahající někam do 17. století,“ řekl ředitel Knihovny Václava Havla. Také zmínil Kryštofa Kolumba, u kterého poznamenal, že se teď může jevit jako „genocidální dobyvatel“, ale tehdy jeho smýšlení nebylo ničím výjimečným a vyslovil se proti aplikování současných norem na minulost. „To bychom museli přepsat celou minulost a přepisování minulosti, to je něco, s čím máme ty nejhorší zkušenosti,“ poznamenal. Ovšem uznal, že Churchil byl tzv. bílý supremacista, s nádechy rasismu, ale dodal, že rasista, pokud se v té době dá o něčem takovém hovořit, byl i Mahátma Ghándí.