„Bojíme se nejspíš mluvit nahlas a jasně. V politice je to například proto, aby politici neriskovali svoje jméno, a v životě si třeba neřekneme pravdu, protože se klamně domníváme, že když pojmenujeme problém jinak, že se vyřeší. A on jenom roste a dochází k napětí. A to je ta přehnaná politická korektnost,“ zmínil úvodem Kňažko.

Politik podle něj dost často nechce někomu šlápnout na kuří oko. „Když se vyjádříte nekompromisně, určitě získáte přátele i nepřátele. Když politik rozumně mlčí, nebo neřekne nic... jsou ti nejoblíbenější,“ dodal.

„Za minulého režimu to bylo jiné, protože už slovo režim vzbuzuje dojem, a nejenom dojem, že to byla autokracie. A tam to nebylo o kompromisech, tam to bylo spíš o tom, že to přesvědčení prodal za něco. Nebo skutečně byl přesvědčen,“ podotkl k minulosti. „Bylo to založeno na lži a na strachu. A proto je třeba vnímat, i když žijeme v demokracii, jak daleko se dostane lež či obava. A pak vzniká ‚-ismus‘. U nás jsme například měli mečiarismus,“ řekl s tím, že mečiarismus byl vlastně reziduum minulosti.