Miloš Zeman slíbil, že se omluví, když nebude nalezen článek „Hitler je gentleman“. Zatím se omluvil jen za to, že text nedokázal najít jeho tiskový mluvčí Jiří Ovčáček. Hrad se teď kvůli Peroutkovi dokonce soudí s jeho vnučkou, ale prezident odmítá ustoupit. Trvá si na svém a opakuje „svou pravdu“ v naději, že se stane obecně rozšířenou pravdou.
„Odborníci tuto úchylku nazývají osobním stereotypem. Jejich šiřitele poznáme podle toho, že hlásají jako zjevné pravdy něco, co nepodrobili nikdy zkoumání, ověřování, a kteří ani nepřipouštějí kolem takové skutečnosti debatu. Pouze zatvrzele a tvrdošíjně opakují sdělení v domnění, že mu jen kvůli stálému opakování bude uvěřeno. Jenže chceme-li dospět k uvážlivým a rozumným obrazům minulosti a jejich protagonistů, musíme se držet empirických údajů, pravidel vědeckého dějepisectví a nevybočovat z dobového kontextu,“ upozorňuje Hvížďala.
Není to přitom poprvé, co se Miloš Zeman takto zachoval. V roce 2006 napsal v knize Vzestup a pád sociální demokracie o novináři Janu Scheinostovi. Šlo o žurnalistu píšícího za druhé světové války do Národní politiky. Ke konci války list dokonce řídil. Zeman v knize tvrdí, že tento muž velebil Hitlera, přičemž jeho obdiv k nacistům vygradoval v čase vypálení Lidic, tedy v roce 1942. Hvížďala k tomu ovšem dodává, že to bylo trochu jinak. Až do roku 1943 psal Scheinosta o malování kraslic a teprve od roku 1943 velebil Adolfa Hitlera, poté, co se stal šéfredaktorem novin. V době vypálení Lidic tedy ještě „velebil“ kraslice.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
