Ostatně upozornění o uzavřené společnosti stálo už na cedulce u dveří do Evropského domu v Praze. Konala se tam ransdorfovská konference s názvem „Není všem dnům konec“. Vždyť vzdělaný eurokomunista Miloslav Ransdorf, na nějž má reportér ParlamentníchListů.cz vlastní vzpomínky, by se letos dožil pětašedesáti let. A tak mu „Ransdorfovci“, jak by se dali celkově pojmenovat jeho příznivci, udělali vzpomínkovou akci. Vévodil jí obraz od bývalého předsedy obskurní Nezávislé erotické iniciativy Richarda Knota.
Nesmrtelný Ransdorf
„Sešli jsme se u příležitosti nedožitých pětašedesátých narozenin komunisty Miloslava Ransdorfa, nejcharismatičtější osobnosti posledních třiceti let komunistického hnutí. Nicméně Míla tady je jako z jara,“ sdělil komunistický europoslanec Jaromír Kohlíček na úvod a podíval se za sebe na obraz, kde je Ransdorf vyobrazen jako „prezident sluneční soustavy“. Vysvětlení obrazu ale přijde...
Fotogalerie: - Ransdorfování
Ransdorf se, jak řekl Kohlíček, stal zdrojem obrovského okopávání kotníků ze strany médií. Padělaná díla, nehody, spánek v europarlamentu a tak dále. „Společně jsme byli ‚černé ovce‘, co chtěli, abychom vstoupili do Evropské unie,“ podotkl a vysekl poklonu Ransdorfovi poukazem na to, kolik uměl jazyků. Prý kolem dvaceti. I redaktor ParlamentníchListů.cz má s Ransdorfem své zkušenosti. Jel s ním na jeden zátah do Bruselu a bylo to velké dobrodružství.
Historik z ČSSD Jiří Malínský podle svých slov vždy žertoval, že tlustopisy akademika Ransdorfa by spolu s dělostřelectvem vyhrály revoluční boj. „Ransdorfismus je jednak výsledkem autorovy plodné, dnes již takřka třicetileté, práce zahrnující výzkumy na rozsáhlém výzkumném předmětu (od nejstarších dějin po prognostické výhledy, přes badatelské i cestovatelské výlety i do neevropských civilizačních okruhů, až po osobní globální praktickou zkušenost z četných Ransdorfových cest z titulu jeho někdejší funkce zahraničního místopředsedy KSČM), jednak obsahovým plodem pohnutého historického období – poslední třetiny dvacátého století,“ píše se v jeho příspěvku na internetových stránkách Ransdorfovy knihovny. Na konferenci také řekl, že Ransdorf upřednostňoval přímou účast politiků v evropských institucích s tím, že by naše země měla fungovat jako most mezi východem a západem, což je návaznost na bývalého prezidenta Edvarda Beneše, ale za zcela jiných okolností.
Knihovna otevřena
„Slíbili jsme Mílovi, že knihy nepodpálíme, nevyhodíme a neprodáme do antikvariátu,“ řekla Helena Suchá. Vzdělávací knihovna a centrum Miloslava Ransdorfa už jsou podle její výše jmenované výkonné ředitelky zcela v provozu. „Je připraven archiv a je jen potřeba smontovat regály. Čekáme na schválení dotace na program, podle kterého budeme evidovat. Bez něj to nezvládneme, je drahý, peníze nemáme a je třeba počkat na dotaci,“ sdělila Suchá ParlamentnímListům.cz s tím, že studovny fungují v Praze a Brně a archiv v Chodové Plané.
Ostatně právě o ní televize Nova referovala jako o člověku, který odcizil Ransdorfovy knihy. „Vím, jak se novináři chovají. Nepochodili u něj, a tak to zkoušeli na slabší články. U novin jsem pracovala, vím, jak to tam chodí, ale má rodina to nesla velmi těžce. Celá rodina finančně pomáhala, aby Míla zvládnul své dluhy. Proto se jich to velmi dotklo. Já už ten dravý svět médií znám,“ doplnila s tím, že knihovna má 50 000 výtisků a nedávno byla doplněna o dalších 10 000 knih z Muzea dělnického hnutí.
Ticho za Hellera
Mezi tím však všichni povstali a svorně drželi minutu ticha za Josefa Hellera, ne autora světoznámé Hlavy 22, ale spoluautora knihy Kdopak by se Marxe bál? a velkého marxisty. Ten nedávno zemřel.
ParlamentnímListům.cz v roce 2017 na otázku, zda-li by měli proletáři všech zemí světa vytvořit Spojené státy světové, odpověděl: „Teď to nemá šanci. Ale dlouhodobě, v postupných krocích, možná. Dokážu si představit federaci států nacházejících se v procesu prosazování se samosprávného socialismu. Anebo volnější či těsnější soužití kapitalistických států s omezením buržoazie, která by si uvědomila, že to takhle už dál nejde. Stejně jako se to stalo v Československu mezi lety 1945 až 1948. Dovedu si představit leccos, ale spíš tu integraci vidím po určitých historicky daných oblastech. Evropa je k tomu nejpřirozenější oblastí, a proto chápu a souzním s myšlenkou EU, i když je kapitalistická, imperialistická, s obvyklými nectnostmi kapitalismu, tedy nerovností silných a slabých, útlakem slabých. Odmítám názor, že je to něco uměle vytvořeného. Umělé by však už bylo připojit Ukrajinu, Gruzii či Rusko anebo Turecko.“
Tři knihy a obraz
Následně byly představeny tři aktuální knihy. Publikace tandemu Ilona Švihlíková a Miroslav Tejkl Kapitalismus, socialismus a budoucnost aneb Mikeš už přišel. Ekonomka Švihlíková přinesla plyšového kocoura Mikeše s tím, že nakladatele dlouho přemlouvali, aby tam ten dovětek s kocourem Josefa Lady zůstal, a vyhráli. To, co má Mikeš společného s kapitalismem a socialismem, se dočtete v knize. Pak byla představena kniha o občanské válce ve Španělsku, které v současnosti vyšly dvě, a věřte, že v boji proti generálu Franciscu Frankovi bojovalo v letech 1936 až 1939 na 40 000 interbrigadistů a z nich až, ale to je nejvyšší možný počet, 3 000 z Československa. Poté ze sálu odešel Richard Falbr, jehož matka byla původem Španělka.
Nakonec přišel na přetřes prezident Gustáv Husák a stejnojmenná kniha historika ze slovenské akademie věd Michala Macháčka. V obsáhlé publikaci píše, jak zmínil, třeba o tom, že je třeba brát Husáka jako úspěšnou, ale i neúspěšnou historickou osobnost. Byl u začátku i konce komunistického experimentu, ale na druhou stranu se o něm každý chce bavit, skoro každého zajímá. Navíc dodal, že po mostě mezi východem a západem, čímž mělo být tehdejší Československo, se šlape, takže to asi moc dobrá role není.
V jednu chvíli přišla za reportérem ParlamentníchListů.cz soudružka, mluvčí KSČM, Monika Hoření a začala ho lustrovat, protože si fotil listinu účastníků akce. Nakonec došlo k výměně vizitek. Obraz, který celou tu dobu visel za experty u mikrofonu, namaloval, jak už je výše řečeno, Richard Knot. Veškerá geneze dílka vznikla tak, že se s Miloslavem Ransdorfem pohádal o sexuální život mladého Karla Marxe a ten jej pak nechtěl léta připustil k rigorozní zkoušce. Pak ale Ransdorf odletěl na studia do Moskvy a Knot uspěl, načež si odpustili a vznikl obraz plný jinotajů. Nicméně ty světlé body na obraze nejsou světýlka z lunaparku, ale planety. A když Knot vysvětloval Ransdorfovi, že z něj chtěl vlastně udělat „prezidenta sluneční soustavy“, tak Miloslav Ransdorf prý jen lakonicky odvětil: „No, to by šlo!“
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
