„Západ kdysi znamenal pro všechny, kdo si nenechali komunisty vymazat mozek, naději na svobodu a prosperitu. Naši příbuzní i známí tam utíkali hledat nový život. Mnozí ho také po létech tvrdé dřiny i strádání našli,“ píše úvodem Bednář s tím, že po čtvrtstoletí od pádu železné opony se tento Západ změnil. Podle něj se nyní obracíme k novým hodnotám, pofiderním a jalovým – k pseudohumanismu či pseudodobru. 

„Dříve Západ vysílal vojáky i zbraně na různá území rozvojového světa, aby se ubránil před šířící se mocí marxistických zločineckých vlád, temných teokracií a před nekontrolovatelným chaosem. A západní politici se vždy ptali, co bude dál, jak udržet stabilitu, rovnováhu sil a jak být na šachovnici o několik tahů před ostatními,“ poznamenává Bednář. A dodává, že s pádem marxismu ztratil Západ svého vyzývatele. „Nechává se obehrávat, nečinně přihlíží k omezování svého vlivu a moci, vyklízí prostor. A když ve jménu nové pseudomorálky rozvrátí stabilní státy s poukazem na jejich zločinecké vlády, tak se už nepostará o následující stabilitu a bezpečnost. Vývoz Dobra se Západu vrací jako nebezpečný bumerang a plodí Zlo,“ dodává.