Technologii bezdrátového nabíjení autobusů vyvinula univerzita v Utahu. Projekt měl fungovat na principu indukčního přenosu energie - autobus by přijel na dobíjecí podložku a jeho baterie se měly začít automaticky nabíjet. Exkluzivní licenci na tuto technologii od univerzity odkoupila společnost WAVE, která ji měla posunout do komerční fáze a uplatnit ji v reálných projektech hromadné dopravy.

V roce 2011 vstupuje na scénu SARN. Americká lobbistická skupina, složená z bývalých úředníků americké administrativy, uzavřela s WAVE dohodu o exkluzivním zastupování na trzích střední a východní Evropy. Výkon obchodního zastoupení měl na starosti Armen Agas.

U tohoto jména se chvíli zastavme. Tento podnikatel arménsko-českého původu není pro Čechy a Slovensko neznámou osobou. Jménem SARNu obcházel podnikatele a politiky a nabízel vliv a zastupování ve Washingtonu. Z projektů obvykle sešlo a smluvní strana byla žalována SARNem o náhradu škody.

Ten samý osud čekal elektrobusy.

Společnosti WAVE se nikdy nepodařilo vyvinout funkční prototyp, který by mohl být zákazníkům prezentován. SARN proto obvinil WAVE, že byl uveden v omyl a, jak je jeho nechvalně pověstným zvykem, žaloval společnost o náhradu škody.

Vzhledem k tomu, že SARN podává své žaloby v USA, zněla částka na dva miliony dolarů.

Tolik měl údajně Armen Agas utratit za marketing na východoevropských trzích. Jediným dokladem nějaké kampaně je však osmistránková anglická brožura určená k propagaci projektu v České republice.

Zázračné elektrobusy dodnes nefungují. Za to je ale stále aktivní SARN a hlavně Armen Agas, který už zase obchází české podnikatele s nabídkou "špičového lobbingu".  Kdo o SARNu nikdy neslyšel, měl by si toto jméno dobře zapamatovat.