Podle Applebaumové to v posledních letech vypadá při organizaci velké sportovní akce skoro vždy stejně. Několik týdnů před zahájením se množí zprávy, co všechno se nestihne dokončit a jak improvizovaně celá akce proběhne. Nakonec se vše na poslední chvíli stihne a všichni si oddechnou. Užijí si sportovní svátek a po něm zjistí, že pro monstrózní sportoviště dál nemají využití, veřejnost si uvědomí, kolik milionů z jejích daní bylo do akce nasypáno a začnou se objevovat protesty.

Řecké Atény, čínský Peking, města v Koreji či Jihoafrické republice, která kdysi hostila nejlepší fotbalisty - všude podle Applebaumové obrovské stadiony chátrají a veřejní činitelé všude na světě, stejně jako občané, si začínají uvědomovat, že o tohle vlastně vůbec nestojí.