Poté, co prostřednictvím Seznam Zpráv v úterý unikla na veřejnost pracovní verze návrhu zákona o neziskových organizacích, spustila se masivní kampaň opozičních politiků, politických neziskovek a některých médií. A to jak proti samotnému zákonu, tak proti jednotlivým politikům či poradkyni premiéra Natálii Vachatové. Exministr vnitra Vít Rakušan (STAN) obviňuje vládu, že „opisuje od Putina“ a návrh zákona označuje za „svinstvo“.
Náhubkový zákon s drakonickými tresty?
Odpůrce vládního záměru se snaží veřejnost přesvědčit, že se kabinet Andreje Babiše (ANO) inspiruje v Rusku a snaží se potlačit „nezávislou“ občanskou společnost. Upozorňuje na údajnou „drakoničnost“ navrhovaných trestů, vágnost a současně nepřiměřeně širokou působnost zákona.
Vládní poslanci argumentují, že se inspirovali v západních zemích. Odkazují při tom zejména na americký zákon o registraci zahraničních agentů (Foreign Agents Registration Act, FARA), který v USA platí už od roku 1938. Obdobné zákony jsou v posledních letech skutečně přijímány i v dalších liberálních demokraciích. Odpůrci tvrdí, že uniklý dokument je s nimi naprosto nesrovnatelný.
Proti větší transparentnosti zahraničních vazeb a vlivu na veřejné mínění a politické procesy se nyní stavějí ti, kteří prosazovali či vítali přijetí kontroverzního paragrafu trestajícího blíže nespecifikovanou „neoprávněnou činnost pro cizí moc“. Ta přitom zahraniční spolupráci přímo kriminalizuje, zatímco zákon připravovaný koalicí ANO, Motoristů a SPD usiluje pouze o její transparentnost.
Cíl? Rozkrýt „deep state“
Tohoto rozporu si všímají i vládní politici. „Je paradoxní, že najednou jsou proti transparentnosti ti politici a ty politické subjekty, které dosud po transparentnosti vždy nejvíce volaly – ale jen do té doby, dokud se nejedná o instituce, s kterými jsou propojeny a které je a jejich politickou agendu podporují. Zřejmě se obávají toho, že navždy zmizí aura jejich údajné nezávislosti a ukáže se, čí prodlouženou politickou rukou jsou,“ řekl ParlamentnímListům.cz poslanec Tomáš Doležal (SPD).
Jeden z těch, kteří se na přípravě zákona podílejí, je předseda PRO Jindřich Rajchl. Ten nijak nezastírá, že cílem zákona je rozkrýt struktury českého „deep state“. O jeho vlivu nedávno v ParlamentníchListech.cz promluvil i premiér Andrej Babiš.
Ing. Andrej Babiš
„Spadly by masky. A to je přesně to, co u opozice a mainstreamu vyvolává takovou hysterii. Bojí se toho, že se ukáže, kdo je platí a čí zájmy ve skutečnosti hájí, a že se vyjeví, že ten, kdo tady lže a manipuluje názory ve veřejném prostoru a v médiích, není Rusko, nýbrž západní deep state. Že jsme mnohem víc pod vlivem Bruselu než pod jimi vybájeném vlivu Moskvy. Mnoho našich spoluobčanů by pochopilo, jak falešná hra se tu s nimi hraje,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Rajchl.
Líbilo se vám, jak Macinka diskutoval na konferenci v Mnichově?Anketa
Americká FARA
Cílem zákona FARA je transparentnost zahraničních vazeb amerických organizací i jednotlivců. FARA funguje na principu, že veřejnost by měla být informována o totožnosti a aktivitách subjektů, které se pokoušejí ovlivňovat politiku nebo veřejné mínění v USA ve prospěch zahraničních zájmů. Povaha tohoto vztahu přitom není zcela jednoznačně definována a záleží na širším kontextu.
Podstatné je, že zahraničním aktérem, v jehož zájmu americký subjekt působí, nemusí být jen vláda či politická strana, ale jakákoli organizace či pouhý občan cizího státu. Požadavek na registraci zahrnuje širokou škálu činností včetně PR a poradenství. Existuje sice řada výjimek pro humanitární sbírky, náboženskou, akademickou nebo uměleckou činnost, případně média, ale jen za určitých podmínek – tou hlavní je, že nesmějí mít nic společného s hodně široce pojatým politickým vlivem.
Všichni, koho se zákon týká, se musejí registrovat, a to u ministerstva spravedlnosti. Součástí registrace jsou podrobné údaje o jednotlivých aktivitách, zaměstnancích, zahraničních partnerech a finančních transakcích. Jednotlivé subjekty také musejí uchovávat veškerou relevantní komunikaci a dokumenty pro případnou kontrolu ze strany ministerstva. K materiálům má navíc přístup i FBI. V případě porušení zákona hrozí nejen pokuta až ve výši 50 milionů korun, ale také až pět let vězení.
Australský boj se zahraničním vlivem
Austrálie v roce 2018 přijala vlastní systém transparentnosti zahraničního vlivu (Foreign Influence Transparency Scheme). Záměrem, konstrukcí i názvoslovím zcela zjevně staví na své americké předloze. Vztahuje se jak na australské právnické osoby, tak na jednotlivce jednající ve prospěch zahraničního aktéra v oblastech, které mohou souviset s uplatňováním politického vlivu.
Zákon sice na jednu stranu říká, že zahraničním aktérem musí být vláda, politická organizace, případně s cizí vládou spojené subjekty, což v obecné rovině může vylučovat například neziskové organizace či firmy, zároveň ale uvádí, že se zákon uplatňuje i tehdy, pokud se lze domnívat, že cizí protějšek může jednat v zájmu cizí vlády. Ani vzájemný vztah nemusí být nutně formální – stačí pouhé očekávání ze strany zahraničního partnera, že australský subjekt bude jednat v jeho zájmu.
I australská legislativa počítá s výjimkami. Ty se však týkají především čistě humanitární pomoci, advokátních služeb či diplomatů. Sankce jsou podobně přísné jako v USA – až pět let vězení. A například za neuchovávání potřebných záznamů hrozí Australanům až dva roky za mřížemi.
Britská regulace politické vlivové činnosti
V Británii od července 2025 platí systém registrace zahraničního vlivu (Foreign Influence Registration Scheme). Týká se právnických i fyzických osob, které v zemi vykonávají „politickou vlivovou činnost“ a mají při tom zahraniční vazby. Pod vlivovou činností se má na mysli třeba i publikace článků v médiích a na sociálních sítích.
Zákon pracuje s pojmem „cizí moc“. Tu představují primárně cizí vlády, státní orgány a politické strany. V praxi jimi ale mohou být i firmy či jiné organizace s vazbami na státní struktury. Při tom stačí, aby vztah mezi britskými subjekty a cizí mocí byl založen na neformální komunikaci či ústních pokynech. V případě vazeb na Rusko a Írán je navíc registrace u ministerstva vnitra povinná úplně pro všechny včetně obchodníků a akademiků.
Ve veřejných registrech si kdokoli bude moci dohledat detaily konkrétních aktivit, identifikaci všech zapojených osob i finančních odměn. Sankcí za porušení zákona je až pětileté vězení a pokuta do výše 1 % celosvětového obratu, respektive 1 % ročního rozpočtu.
Nový francouzský registr vlivové činnosti
Další západní zemí, která se vydala podobným směrem, je Francie. Tam v říjnu loňského roku spustili veřejný registr zahraniční vlivové činnosti. Příprava zákona probíhala přímo pod dohledem šéfa francouzské rozvědky.
I ve Francii se registrační povinnost týká jak organizací, tak jednotlivců, a to těch, kteří jednají na základě přání či instrukcí cizího aktéra s cílem ovlivnit politické rozhodování či jen prosazovat zájmy cizí moci. Zadání od cizí moci navíc ani nemusí být nijak konkrétní. Zároveň se zákon týká jen aktérů ze zemí mimo EU.
Dotčené subjekty mají každoročně povinnost reportovat úřadům detailní informace o své činnosti. Ty navíc budou veřejné. Francie zavedla za porušení povinnosti až tříleté vězení. Kromě toho mohou Francouzi dostat milionové pokuty a hrozí jim i medializace jejich případu jako součást trestu.
Fiala chtěl represi, Babiš chce transparentnost
Jste pro zrušení poplatků pro ČT a ČRo?Anketa
Náměstek ministra spravedlnosti Zdeněk Koudelka se domnívá, že mezi Fialovou a Babišovou vládu je jeden zásadní rozdíl. „Rakušan, Fiala a Lipavský chtěli rozšířit politickou trestní represi u nás. Inspirovali se trestním právem komunistického režimu. Navrhovatelé zákona o průhlednosti politických neziskovek nechtějí nikoho zavírat, jen chtějí, aby spolky a jiné organizace, které chtějí ovlivnit výkon státní moci u nás, zveřejnily původ svého zahraničního financování, aby bylo jasno, v zájmu jaké cizí moci jednají, ať už je to Rusko, USA, Evropská komise či Německo,“ vysvětluje Koudelka pro ParlamentníListy.cz.
Neziskovky, „nezávislá“ média a s nimi spojení politici se chystaného zákona bojí proto, že dosud skutečné motivy své činnosti zastírali. „Zákon přispěje k tomu, že kdo chce ovlivňovat politiku, má ukázat, za jaké peníze to dělá. Dnes to platí pro politické strany, jejichž financování je regulováno a musejí zveřejňovat své dárce. Jde tedy o rozšíření tohoto principu i na další subjekty, které chtějí ovlivňovat výkon státní moci u nás, aniž by se účastnily voleb. Zvláště by to mělo platit pro ty politické neziskovky, které pobírají od našeho státu různé dotace,“ dodává náměstek ministra spravedlnosti.
„Je načase jednat“
Podle Roberta Kotziana, autora knihy Politické neziskovky a jejich boj proti západní civilizaci, se masivní kampaň proti zákonu spustila proto, že většina politických neziskovek zřejmě řadu podstatných věcí tají. „Budou proti jakékoli podobě zákona, který zavede tolik potřebnou transparentnost politických neziskovek. Vědí, že globalistické neziskovky jsou vlivnou silou, která stojí na jejich straně. Vedle toho s nimi souzní ideologicky,“ zdůrazňuje Kotzian.
Připouští, že by k formulaci zákona možná přistoupil jinak, ale rozhodně vítá, že má koalice zájem příslušný zákon přijmout. Podobně věc vidí právník Tomáš Nielsen, zakladatel Institutu práva a občanských svobod Pro Libertate. ParlamentnímListům.cz řekl, že některé aspekty uniklé pracovní verze pokládá za problematické, zejména s ohledem na případnou ochranu osobních údajů, šíři zákona či přiměřenost sankcí.
„Pokud jde o nyní diskutovaný návrh, je toho dost, na čem je potřeba zapracovat. Kritici úpravy, bohužel, zjevně nejsou schopni odborné korektní diskuse. Místo konstruktivní kritiky proto zase slyšíme jen bezobsažné výkřiky o ruské cestě,“ konstatuje Nielsen.
A dodává, že za tím je právě strach z transparentnosti. „Těm tzv. politickým neziskovkám vadí transparentnost jako taková. Protože ta by odhalila jejich pravou podstatu. Jsem přesvědčen, že neziskový sektor je dlouhodobě zneužíván k obcházení pravidel o financování politických stran, volebních kampaní, že je nástrojem lobbingu a manipulace. A to nejen ze strany zahraničních subjektů, ale i subjektů domácích. A že je na čase s tím něco udělat,“ uzavírá.
Debata o zákonu tak nakonec odhaluje něco jiného, než jen spor o paragrafy. Ukazuje, jak nervózní dokáže být opoziční scéna ve chvíli, kdy se začne mluvit o skutečné transparentnosti. Pokud by totiž zákon opravdu vstoupil v platnost, mohlo by se ukázat, kdo v české politice skutečně tahal za nitky – a čí zájmy se tu ve skutečnosti prosazují.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Souhlasíte s názorem, že Česko potřebuje výraznější regulaci neziskových organizací?
