Moderátor ČT ztratil nervy. Hosté kritizovali muslimy. Petr Žantovský také odhaluje podivný výzkum svobody médií

23.04.2016 14:27

TÝDEN V MÉDIÍCH Na vystoupení senátora Františka Bublana v České televizi ilustruje mediální analytik Petr Žantovský přezíravost mocenských elit, která prohlubuje propast mezi vrchností a lidem a je pravým spouštěčem radikálních nálad. Poukazuje také na to, odkud organizace Reportéři bez hranic čerpala podklady pro zprávu, že česká média nejsou dostatečně svobodná. Bez komentáře nenechává ani naprosto flagrantní příklad demagogie v podání moderátora České televize.

Moderátor ČT ztratil nervy. Hosté kritizovali muslimy. Petr Žantovský také odhaluje podivný výzkum svobody médií
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský
reklama

Už od slovenských voleb, v nichž zvítězil – navzdory přání našich novinářů – opět Robert Fico, pozoruje Petr Žantovský, že se nám vrací stále stejný refrén. „Na Slovensku se zvyšuje míra xenofobie a nacionalismu, říká se. Dokazuje se to poukazováním na zakládání různých dobrovolnických domobran. A zdůvodňuje se to osmiprocentním volebním ziskem, a tedy parlamentní účastí strany Mariána Kotleby. Někteří čeští médiusové se dokonce dopouštějí specifické myšlenkové zkratky. Píšou, že fakt, že měl Fico méně procent než minule, zhruba o čtvrtinu, je dán právě nástupem Kotleby. Jako by Fico porodil Kotlebu a zároveň jako by Fico tratil na tom, že na Slovensku roste nacionalismus,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

Zaujalo ho, že zcela novou fasetu této úvaze přidal v České televizi minulý pátek senátor František Bublan, který nejenže odpovědnost za Kotlebův úspěch připsal Ficovi a ostatním tzv. standardním politikům, ale dodal navíc, že je to proto, že tito politici varovali před migrací. „To prý činit neměli, protože tím vypustili džina nacionalismu z podtatranské láhve. Jsem přesvědčen, že je to právě naopak. Slovensko je zneklidněno migračním kataklyzmatem a neschopností evropských elit s tím cokoli efektivně dělat. Fico navzdory velké kritice, která se vůči němu v posledním čase rozběhla, dostal svých bezmála třicet procent právě proto, že se postavil té evropanské vlně podlézání migrantům a pevně prohlásil, že Slovensko není kolonií Bruselu a hodlá se v této věci zařídit tak, aby neškodilo vlastnímu obyvatelstvu,“ tvrdí mediální odborník.

Neštěstím slušných lidí je, že se k moci dostávají lidé odtržení od reality

Je prý nepochybné, že migrační téma bylo hlavním tématem voleb a že na Slovensku velmi silně rezonuje. „Potvrzením toho je, že ve volbách uspěly téměř samé protibruselské či protimigrační síly. Kromě Roberta Fica i Sloboda a Solidarita Richarda Sulíka, Slovenská národní strana a samozřejmě též Ľudová strana Naše Slovensko Mariana Kotleby, který to bere jaksi nejvíc ‚odspoda‘. Bublanovo pokrytecké prohlášení, že slovenští politici měli tlumit migrační téma, měli se tvářit, jako by nebylo, měli veřejnosti lhát, by v důsledku přineslo přepólování umírněného antimerkelismu Ficova – a třeba ortodoxního národovectví Kotlebova. Jedině k tomu totiž vede oportunistická politika Bublanů a spol.,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Vede tedy k nedůvěře ve standardní strany, které zřetelně lžou a jejichž politika se vzdaluje od zájmů obyvatel, a k radikalizaci, která nahání voliče těm, kdo sice bouchají do stolu, ale obsahově de facto vyjadřují názor občanů. „Neštěstím všech slušných lidí všech dob je, že k moci se dostávají právě oportunisté Bublanova typu, kteří svým nechápáním a odtržením od reality způsobují často nevratné škody. Stejně jako dnes Bublan řečnili před Mnichovem západoevropští ‚usmiřovači‘. Také říkali: ‚My Hitlera zvládneme.‘ Merkelová též říká: ‚My migranty zvládneme.‘ A dodává: ‚Není žádná alternativa.‘ Nu, kde není alternativa, tam není demokracie. Bublan šel ještě dál. Za údajnou radikalizaci obvinil – koho jiného – prezidenta Zemana,“ připomíná mediální analytik, že senátor ČSSD vyčetl hlavě státu slova z vánočního projevu.  

Bublan si myslí, že buď naše země není naše, nebo je moudré lhát

Prezident v něm prohlásil, že „tahle země je naše“, což se Františku Bublanovi zdá být „nemoudré“. „Když to sleduji, připadám si jako v blázinci. Znamená to tedy, že naše země není naše, nebo že moudré je lhát? Odpovědět by měl nejen Bublan, ale i moderátor Takáč, který Bublanovi nebyl schopen, nebyl připraven a patrně nebyl ani ochoten věcně oponovat a nechal ho říkat nesmysly ad libitum. Mimochodem, Bublan také řekl, že jádro společenského odporu tvoří skupinka lidí, kteří všechno vidí negativisticky. Rád bych jej upozornil, že tato ‚skupinka‘ má podle relevantních průzkumů velikost 75 až 80 procent obyvatel. Přezíravost mocenských elit typu Bublana prohlubuje propast mezi vrchností a lidem a je pravým spouštěčem radikálních nálad. Cožpak to ti Bublanové nikdy nepochopí?“ diví se Petr Žantovský.

Mgr. František Bublan

  • ČSSD
  • Stálá komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury

Naopak už ho nepřekvapuje, že senátorovou partnerkou v diskusi, která měla, jak už je v ČT zvykem, podobu polemiky souhlasících, byla Klára Kalibová ze „sdružení pro pomoc obětem násilí z nenávisti“ s názvem In Iustitia. „To je, jak jinak, ‚neziskovka‘, na jejíž podpoře a financování se podílejí nejen evropské fondy, ale i česká vláda, ministerstvo školství, ministerstvo spravedlnosti, magistráty Prahy a Brna, ale také velvyslanectví USA. Však také paní Kalibová dostala od velvyslance Shapira cenu Alice Garrigue Masarykové, již americká ambasáda v Praze každoročně uděluje za významnou práci v oblasti lidských práv. Mezi akce, na nichž se sdružení podílí, patří i pochod homosexuálů Prague Pride,“ připomíná mediální odborník.

Výnosná trafika pro ty, kteří nás za veřejné peníze mentorují

Stojí za to podívat se na financování takových aktivit. „Třeba na akci s názvem Discovering efficient tools for protecting victims, což je v překladu do lidštiny soubor školení na dané téma, a hlavně, jak píše zpráva, ‚přeshraniční výměna zkušeností a dobré praxe v oblasti identifikace, ochrany a podpory obětí násilí z nenávisti‘. Tedy pár pěkných výletů za hranice všedních dnů. Celková dotace z Evropské unie více než 125 tisíc eur, bratru nějaké tři miliony korun. Když se podíváte na závěrečný přehled nákladů, zjistíte jako u všech podobných ‚neziskovek‘, že většinu tvoří náklady mzdové, pak různé honoráře, překlady, školení a podobně. Veškerý efekt podobných činností pro společnost není nulový, jak by se mohlo zdát. On je hluboce pod nulou,“ podotýká Petr Žantovský.

Je to podle něj výnosná trafika pro několik osob, které si udělaly živnost z toho, že za veřejné peníze mentorují a poučují zbytek světa. „Však také paní Kalibová v diskusi s Františkem Bublanem na otázku, jak by se tedy měl ten ‚xenofobií prolezlý‘ svět zlepšit, pravila, že v tom pomohou jen ‚společenští lídři‘. Jsem si jist, že lidi z NGO se k těm lídrům počítají. Otázka je, zda je k nim počítá ještě někdo jiný než oni sami. Nemohou se pak divit, že normální lidé nedají na pokyny, příkazy a pohrůžky těchto vnucených ‚lídrů‘ a chovají se podle svého vlastního uvážení. A propos: stránky výroční zprávy In Iustitia za rok 2014 zdobí fotografie kohosi – těžko poznat, zda jde o ženu – v šátku zahalujícím tvář a s transparentem ‚Mám hidžáb, ale dělám nejlepší svíčkovou‘. Co dodat?“ ptá se řečnicky mediální analytik.

Česká média nejsou podle Reportérů bez hranic dostatečně svobodná

I druhé téma se týká toho, jak si organizace nevládního typu, tzv. NGO, založily živnost na tom, že mistrují zbytek světa a poučují ho, v čem a jak by se měl podle nich zlepšit. „Tak nám tu a tam diktují různé takové spolky ze zahraničí, jak se máme chovat k Romům, jak máme řešit sociální exkluzi, zda smíme či nesmíme mít síťová lůžka pro těžce psychicky nemocné a tak dále. Většinou tyto organizace své soudy činí bez jakéhokoli mandátu, aniž se je o to někdo prosí, a navíc na dálku, aniž mají osobní kontakt s prostředím, které poučují. Takže se dá vcelku snadno usoudit, že působí ve spojení s někým u nás doma, kdo se pro změnu realizuje v udávání a špiclování vlastní země a jejích obyvatel, vynáší různé poloinformace či vyložené lži na mezinárodní fórum a ony ‚nevládky‘ z toho pak činí své bohatě medializované závěry,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Nejinak tomu bude i s čerstvě vydanou zprávou organizace Reportéři bez hranic (RSF), která vznikla v 80. letech ve Francii, v ráji NGO. „Podle jejich úsudku prý česká média nejsou dostatečně svobodná. Neříkají ale proč. Česko si pohoršilo v žebříčku svobody projevu, který sestavuje tato organizace, když za poslední rok sestoupilo mezi 180 sledovanými státy z deváté na jedenadvacátou příčku. Tato zpráva by nestála za psí štěk, protože má zhruba stejnou hodnotu, jako kdyby Člověk v tísni konstatoval, že Laponci špatně zacházejí s tuleni či velrybami. Tedy nulovou hodnotu. Za glosu to stojí jen proto, že se touto ‚zprávou‘ česká média začala obšírně zabývat a zkoumat ji, jako kdyby šlo o objektivní zjištění zjitřující skutečnosti,“ poznamenává mediální odborník.

Není těžké uhodnout, jaké nátlakové partičky za informacemi stojí

V České republice se podle organizace Reportéři bez hranic zvyšuje kontrola státu nad veřejnoprávními, ale někdy i nad soukromými sdělovacími prostředky a také narůstá počet konfliktů zájmu. „Tato věta do značné míry objasňuje pozadí oné informace. Kdo asi mohl vykládat v Paříži o nesvobodě českých médií? Inu, jedině nátlakové partičky typu Svobodu médiím, které se rozhodly ovládnout komplet celý mediální prostor, zejména ten veřejnoprávní. Jako by jim již de facto nepatřil, jako by veřejnoprávní média vyjadřovala jiné názory, než drží sdružení Svobodu médiím reprezentované lidmi jako Hana Marvanová a spol.,“ připomíná Petr Žantovský, pod jakou taktovkou je veřejnosti předkládáno „zpravodajství“.   

A tito lidé ještě chtějí svoji pozici posílit tím, že navrhují změnit zákony o veřejnoprávních médiích v tom smyslu, že jediný kontrolní orgán, rady těchto médií, už nebude volit sněmovna, ale jim blízké zájmové organizace typu Syndikát novinářů či Fites. „Je zřejmé, že nepodložené lži o nesvobodě našich médií mohou RSF do zprávy diktovat jedině a pouze podobné spolky. Protože jedině ony mají zřetelný politický zájem, který potřebují opřít o zdánlivě relevantní mezinárodní argument. A i ona zmínka o ‚konfliktu zájmů‘ svědčí o tom, že za zprávou RSF bude někdo jako tento spolek. Právě on má přece ve všech preambulích mimo jiné i boj proti soukromým vlastníkům typu Andreje Babiše, kteří podle nich jsou v kolizi zájmů jakožto politici a zároveň podnikatelé v informačním průmyslu,“ vysvětluje mediální analytik.

Polsko by nám mělo být vzorem, že si nenechá z Bruselu vymývat mozky

Další důkaz toho, jak tyto věci fungují, lze najít i v dalším údaji ze zprávy Reportérů bez hranic. „Jde o to, že největší propad v jejich žebříčku zaznamenalo Polsko, které kleslo o 29 míst na dnešní 47., a to prý kvůli aktivitě nové vlády namířené proti médiím. Jenomže to, že nová vláda pořádá jakési údajné aktivity ‚namířené proti médiím‘, tvrdí opět zase jen spolky podobné těm našim. To jsou ti, kdo dosud pevně ovládali obsahy vysílané polskou veřejnoprávní televizí a kdo se cítí být ve své hegemonii ohroženi snahami nové vlády poskytnout veřejný mediální prostor všem názorům, nejen jednomu, který zhruba kopíruje minulou vládu strany, jíž velel Donald Tusk a která v prezidentských a pak i parlamentních volbách tragicky propadla,“ konstatuje Petr Žantovský.

Podobnost situace v Polsku a v České republice jistě není náhodná. „Je to stále stejný model: domácí skupina, která prohrála svůj boj, začala obratem donášet za hranice a domlouvat se s tamními institucemi na špinění dobrého jména své vlasti. Něčemu takovému by se v normální společnosti říkalo třeba poškozování zájmů vlasti. Jenomže u nás je slovo vlast v klatbě. V Polsku na tom slovu vyhráli dvoje volby, a proto si nenechají z Bruselu a odnikud vymývat mozky a bránit ve svéprávném rozhodování o záležitostech vlastní země. Polsko by v tom mělo být naším vzorem, a nikoli mediálním otloukánkem, jak nám servíruje obden Česká televize,“ doporučuje mediální odborník.

Nejde o xenofobii, ale zahalovat na veřejnosti obličej není přípustné

Na závěr si nechal naprosto flagrantní příklad demagogie a za poslední týdny vůbec profesně i eticky nejhorší výkon v českých médiích, který předvedl redaktor Lukáš Dolanský ve středečních Událostech, komentářích České televize. „Tématem byl spor o muslimskou studentku z teplického gymnázia hájící právo užívat své náboženské symboly. Z toho se debata, jejímiž hosty byli senátoři Jiří Čunek a Libor Michálek, stočila na obecný problém postoje Čechů k islamismu. Je třeba říci, že oba senátoři vyslovovali až nečekaně rozumné názory, které se v zásadě kryjí s většinovým stanoviskem občanů,“ oceňuje Petr Žantovský vystoupení obou zákonodárců.

Jiří Čunek

  • KDU-ČSL
  • ANO křesťanským hodnotám
  • senátor

Zjednodušeně řečeno, oba souhlasili s tím, ať si kdo chce, jak chce, užívá svých náboženských svobod, pokud tím neomezuje nebo neohrožuje nikoho dalšího. „Konkrétně vzato, jak řekl senátor Michálek, ať si muslimská žena nosí šátek, když má tu potřebu, ale není přípustné a s ústavou a Listinou základních práv a svobod je v kolizi snaha zahalovat na veřejnosti obličej. To se prostě nesmí, ale ne z nějakého náboženského, nýbrž přirozeně bezpečnostního důvodu. Do tváře se prostě musí vidět každému. A pokud si to nepřeje, nechť žije tam, kde to nevyžadují. Jasné jako facka. Na tom není nic xenofobního ani diskriminačního,“ myslí si mediální analytik.

Podpásové prostředky, které zapovídá každá novinářská příručka

Tuto skutečnost si během povídání se senátory nejspíše uvědomil i moderátor Lukáš Dolanský. „A to ho uvedlo do nepříčetnosti, protože nemohl použít standardní zbraně demagogů v České televizi – útok na pomyslný rasismus či náboženskou intoleranci. Proto začal používat ty nejpodpásovější prostředky, které každá solidnější příručka žurnalistiky zapovídá jako přečiny ze všech nejhorší a absolutně nepřijatelné. Dolanský například položil otázku: ‚Proč u nás panuje obava z muslimů, když tu skoro žádní nejsou?‘ Co je to za otázku? To je, jako kdybyste zkoumali, proč má každý strach z nevyléčitelné nemoci, ačkoli jí – zatím – netrpí,“ žasne Petr Žantovský nad nesmyslností moderátorovy otázky.

Vždyť vysvětlení pro zmíněné obavy jsou nabíledni. „Inu prostě proto, že každý, kdo se pozorně dívá na Berlín a Brusel a nebezpečná rozhodnutí, která odtamtud přicházejí, logicky má obavu z toho, že nejsou-li zde zástupy migrantů dnes, mohou tu být zítra, neboť dříve či později Německo zavře hranice. A občané vyjadřují svůj nesouhlas, aby upozornili naše politiky, jak je mají v mezinárodních jednáních zastupovat. V medicínském žargonu jde o prevenci, nikoli až léčbu, která už může být neúčinná. To je legitimní, a pokud to pan Dolanský nechápe, měl by vrátit diplom,“ míní mediální odborník.

Je otázkou, dokdy budeme vědomou a záměrnou manipulaci trpět

„Ovšem vrcholné číslo předvedl tento pán vzápětí: Dává na stůl otázku, proč je tedy taková obava z Arabů jakožto teroristů, když přece teroristé z poslední doby byli Francouzi nebo Belgičani. To už se chce říct: Fuj! Dolanský přece dobře ví, že teroristé z Paříže a Bruselu byli Arabové s francouzským či belgickým občanstvím. To, že ostentativně zaměňuje etnicitu a občanství, vědomě a záměrně manipuluje. A jako obyčejně dodávám jenom: On to činí za naše peníze! Opravdu pozorně čekám, až se někdo nahlas zeptá: Jak dlouho to těmto lidem budeme trpět?“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jiří Hroník
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Pět let po smrti Miloslava Ransdorfa: Míla utínal fakty hřebínek navoněné bídě pravdolásky, vzpomíná kolega

18:41 Pět let po smrti Miloslava Ransdorfa: Míla utínal fakty hřebínek navoněné bídě pravdolásky, vzpomíná kolega

Někdejší místopředseda KSČM Josef Skála vzpomíná na Miloslava Ransdorfa. Dlouholetý europoslanec, al…