Když člověk sleduje politické debaty, občas ho napadne, že ten či onen politik přece nemůže být úplně normální. A pokud se touto myšlenkou začnete seriózně zabývat, možná zjistíte, že tomu tak skutečně je. Politiku a moc přitahují lidé s těžkou poruchou osobnosti – narcisté. 

Pozor, musíme rozlišovat mezi lidmi s narcistickými rysy a lidmi s narcistickou poruchou osobnosti. Určité narcistické vlastnosti máme totiž všichni. Patří k normálnímu vývoji zdravé sebelásky a sebevědomí. Každý se chce občas líbit, na chvíli si rád připadá důležitě, občas zalže nebo se vytahuje. U zdravých lidí jsou tyto rysy proměnlivé, umí je korigovat, nebrání jim brát ohled na druhé, a pokud to s nimi přeženou, trápí je svědomí.

Narcistická porucha osobnosti je ale jiný případ. Zde už nejde o občasné chování, ale o trvalé nastavení psychiky. Patologický narcista nemá skutečné vnitřní já – žádnou stabilní identitu, o kterou by se opřel. Existuje jen jako maska, která musí být neustále sycena obdivem, nebo alespoň pozorností zvenčí. Deficit identity znamená také deficit empatie: Druzí nejsou vnímáni jako lidé, ale jako věci, které narcis vyždímá a poté odhodí. Kde není empatie, nevzniká ani svědomí – není tam vděk, soucit, výčitky, ale ani láska. Zůstane jen prázdnota a nutkavá potřeba „sycení“, která funguje jako droga. Narcista je ve skutečnosti závislý člověk, jehož drogou je obdiv, pozornost, moc a kontrola – a stejně jako u jiných drog potřebuje stále větší dávky. A protože ho nebrzdí svědomí, je schopen obětovat doslova cokoli: partnera, děti, kolegy, firmu, a pokud má dost moci, klidně i vlastní národ. Hlavně když zůstane nasycené jeho ego.

Jde o velmi silný výrok, je proto třeba ho podrobněji rozebrat. Následující text nemá primárně řešit toxické vztahy, ale vysvětlit, proč je nebezpečné slepě odevzdávat moc lidem, kterým jde především o moc samotnou. Článek má také ukázat, že mezi námi žijí lidé, které nelze pochopit skrze naše vlastní vnímání reality, protože fungují jako zcela jiný „druh“. Pochopení jejich psychiky zvyšuje u zdravého člověka šanci tato monstra včas rozpoznat, dřív než mu zničí osobní život, podnikání nebo po volbách, skrze silný a všudypřítomný státní aparát, všechno, co dosud považoval za samozřejmé a pevně dané.