Podle Havlíka k fungující společnosti patří i hlas veřejného mínění, tedy permanentní občanská kontrola veřejné moci. „Pokud tomu tak není, pak může demokracie končit jen ve fasádní podobě jakéhosi skeletu. A to může být model neokorporativní demokracie. Ta má sice volené zástupce lidu a orgány státní správy, ale ve skutečnosti pouze naplňuje vůli zájmových skupin. Klientelismus je tak základním kamenem společnosti. Čas od času se předhodí lačné veřejnosti nějaká drobná oběť, aby se odpoutala pozornost a skelet zůstal zachován. Případná optická změna je ve skutečnosti jen regulovanou výměnou několika figur,“ popisuje současný stav Havlík.

Celý článek Petra Havlíka ZDE.

Podle něj je politické dění pouhým naplňováním obchodní objednávky a jistou variací showbyznysu dekorativní demokracie. „Místo reality tak vstřebáváme spíše obrazy, které někdo záměrně vytváří. Sklízíme trpké plody mravního relativismu, který byl základním prvkem zrodu nového českého státu již v polovině devadesátých let. V březnu tohoto roku to významným způsobem potvrdil ve svém rozhovoru v Hospodářských novinách představitel minulých vlád Jan Stráský. Jeho věta o tom, že krádež byla nejrychlejší metodou privatizace, by neměla zapadnout,“ upozorňuje Havlík na zajímavý výrok.