Převzít řemeslo po rodičích už dnes není taková zvyklost, jako tomu bylo dříve. Farmářů a pěstitelů, kteří převezmou rodinné žezlo, ubývá. Proč jste se dal na zemědělství, respektive se do něj pustil spolu s otcem?
Táta začínal hned po revoluci, když se JZD dostávala do soukromých rukou. Začínali s maminkou obdělávat 100 hektarů, s jedním traktorem, převzali zčásti kravín a statek ve Stebně nedaleko Lubence, odkud sem táta stále dojíždí. Pomalu se hospodářství rozrostlo na současných 215 hektarů.
Já v tom žil odmala, tíhl jsem k zemědělství a pořád mě baví, proto bylo moje zapojení přirozené. Trávil jsem zde prázdniny, jezdil s tátou na kombajnu, v traktorech a tak různě. Když jsem byl větší, už jsem sám sekal kombajnem.
Dříve tu byl kravín v každé vesničce… Dnes děláte ale čistě rostlinnou výrobu, kam zmizela ta živočišná?
Někdy do 95. nebo 96. roku byly kravíny plné, vzadu jsme měli pastvinu. Ale vliv na útlum živočišné výroby měla jednak cena hovězího masa, která šla dolů. V malém množství to pro nás jako malého sedláka už nebylo rentabilní. Vyplatilo se raději zasít pšenici. Dnes už se zase stav s masem zlepšil.
Jenže ústupem živočišné produkce stoupl dovoz, na což se někdy nadává: stáváme se na něm závislí a potravinová nesoběstačnost se prohlubuje. Pokud dojde k problému a budeme bez dovozu, vy jako malí sedláci to asi nezachráníte… Co s tím?
Stejné je to se živočišnou výrobou. Sedlák musí někam na jatka, tam rozhodnou, jakou cenu zemědělec dostane. On sám prostě nemá malá jatka, kde může bourat maso, napytlíčkovat maso. Na tom už je určitá přidaná hodnota.
Když šla spotřeba hovězího masa dolů, snížila se jeho cena a začalo se dovážet. Například z Nizozemska a dalších zemí, kde byla výroba rozjetá ve velkém oproti nějakému zdejšímu kravínu. Mohla být tím pádem levnější.
Vy jste se proto specializovali na rostlinné plodiny. Jen mě udivuje, že jste v nejvýznamnější chmelařské oblasti republiky, ale chmelu se vůbec nevěnujete… Co je pro váš rodinný podnik tedy rentabilní?
Chmelnice jsme neměli nikdy, neměli jsme česačky, sušárnu, nic. Naše plodiny jsou pšenice, žito, trochu hrách, řepka.
Řepka je dnes celkem kontroverzní plodina...
My ji pěstovali vždy. Lidé, se kterými jsem se o tom někdy bavil, chápou, že jde pro zemědělce o ekonomickou plodinu. Dokážou si přečíst odborný text, takže vědí, že pyl z řepky se neroznáší větrem někam na kilometry daleko a že vůbec není pro půdu špatná. Jde přitom i o lidi z města, kteří se prostě nenechají ovlivnit nějakými mýty na sociálních sítích, že je řepka škodlivá a žlutí auta…
Ale alergen to je, ne?
Dnes je už alergen cokoliv, to by člověk mohl nadávat třeba na seno.
To je pravda…
Ona je holt žlutá řepka v té naší krajině hodně vidět. Kdyby kvetla zeleně, tak si jí nikdo nevšimne. Ta žlutá pole jsou prostě viditelná.
Máte s otcem i nějaké další pracovníky, zaměstnance?
Jen na žně míváme brigádníka.
Takže dva lidé se v Česku dokážou uživit sami na 215 hektarech půdy…
Z ekonomického hlediska mezi zemědělci je zhruba 200hektarová ideální rodinná farma. Dokážeme se uživit.
I bez dotací? Tedy nemyslím ty standardní, které se přerozdělují mezi všechny zemědělce…
Ano, jsou unijní dotace, které se rozdělují mezi všechny členské státy a Státní zemědělský a intervenční fond České republiky je rozdělí mezi zemědělce platbou na hektar (tedy podle rozlohy půdy) plus platbou na takzvaný „greening“, ozelenění – musíme splňovat určité podmínky, například musíme mít několik určitých plodin a podobně.
Bez dotací? Šlo by to, ale musely by být jiné výkupní ceny. My jsme bez dotací na nule. Když je dobrý rok. Třeba letošní nebyl – pro nás – zrovna špatný, takže jsme vydělali do plusu. Když je horší rok, tak je to nula od nuly, takže „zůstatkem“ jsou dotace. Jindy musíme z nich „dočerpat“.
Někteří zemědělci a zahrádkáři letos bědovali naopak na sucho. Stát jim bude škody způsobené suchem kompenzovat…
My se toho letos účastnit nebudeme. Ale stát kompenzoval škody i loni, to jsme se ovšem „nevešli“ do podmínek. Tam jde o to, kdy jde o propad tržeb o 30 % oproti předešlým třem rokům, ale nám vycházel propad kolem 29 procent.
Evropské unii se údajně nelíbí, že většina dotací v českém zemědělství nejde do malých, ale do velkých podniků. Vy jste malý podnik, proč se nepokoušíte žádat i ty další dotace jako firmy typu Agrofert?
Jsou i menší podniky, kolem 50 nebo 100 hektarů. Jednak je to administrativně hodně náročné. A podmínky, které v dotačních výzvách jsou, se malým zemědělcům těžko dodržují. Jednak bychom se museli například zaúvěrovat nebo se zavázat k dalším závazkům na několik let, které v sobě nesou hodně odpovědnosti, povinnost podnikat a podobně. Pokud to nesplním, musím pak vrátit celou dotaci a ještě mi mohou vyměřit sankci za zadržování veřejných prostředků. To je velké riziko.
My žijeme z roku na rok. Když se jednu sezónu nezadaří, jsme na tom špatně. Velké podniky asi dokážou takové roky lépe překlenout, a tím to z těch dotací i lépe vykrýt, splnit podmínky návaznosti a podobně.
Nejde jen o Agrofert a pana Babiše. Tady na Žatecku někteří zemědělci také čerpají. Mají na to svého člověka. Lidi, kteří se přímo dotacemi zabývají, udělají projekt, vše vyběhají na úřadech, starají se o plnění dotačních podmínek a tak dále.
Psali jsme:
Sledujete obecně českou politiku? Co si myslíte o takových věcech, jako když teď premiéra Babiše vypískali na dožínkách, na Zemi živitelce?
Jo, jo, sleduji.
Ohledně pana Babiše, těžko říct… Ještě ho nikdo neodsoudil. Stále platí presumpce neviny. Chápu, že udělali blbost s 50milionovou dotací, kdy špatně převedli firmu, nedodrželi podmínku několika let… Já vím, že řada lidí ho nemá ráda. Nám osobně nevadí – pokud prodáváme do výkupu společnostem pana Babiše, tak například v platbách od nich není problém. Když dovezeme úrodu, zaplatí. Jiné zemědělské podniky jsou bity za to, že jim někteří jiní odběratelé zadržují platby…
Vy sám jste se rozhodl trochu vkročit do politiky, nyní jste se objevil na 5. místě kandidátky do komunálních voleb za „Sdružení nezávislých kandidátů Stebno-Běsno-Strojetice“. Proč chcete kromě pole i na zastupitelské místo?
Kandiduji v komunálních volbách poprvé. Přestěhovali jsme se před časem z Lubence tady do jedné ze zmíněných osad, postavili zde dům, takže sleduji zdejší dění na celé obci Kryry, pod kterou patříme. Sleduji, jak se Kryrští „starají“, a nebyl jsem s tím až tak spokojený… Obec by se měla o své osady lépe starat a jen povídáním v hospodě to nezměníme.
Například údržba zeleně: Tady celé léto jezdí jedna pracovnice s malou zahradní sekačkou a seká obrovské dva parky, pozemek hřbitova a podobně. Na co má tedy obec kontejnery a velké sekačky, traktůrky? Kdyby sem jednou začas zajeli a posekali to, tak jí už by zbyly na starosti jen kousky, dosekávky…
Pak mi chybějí trošku něco jako „hovory s lidmi“. Kdyby sem z radnice přišli, poptali se, vyslechli nápady osadního výboru. Podněty tu jsou, ale osadní výbor jaksi na zastupitelstvu nic neprosadí, proto prostě potřebujeme mít zástupce přímo v zastupitelstvu, kteří budou hájit zájmy všech osad.
Dělá se tu spousta věcí, ale za vším je buď osadní výbor, nebo okrašlovací spolek, ale z obce toho moc nevychází… Nemůže se vše motat jen kolem oblasti kolem obecní radnice…
Jste celkem mladý ročník, máte rodinku s malými dětmi, jak se vám žije na venkově, který se obecně v ČR vylidňuje?
Nám se žije na vesnici dobře. Ale jinak jde spíš o nedostatek pracovních příležitostí.
A co škola, školka, služby pro rodiny?
Je pravda, že čtyřletý syn teď začne chodit do školky, ta tu už není, takže budeme muset vozit právě do Kryr… Já nějak nepociťuji zde vylidňování. Je pravda, že děti starousedlíků tady nezůstávají. Důvodem je jednak doprava, dojíždění do práce je dennodenní problém, ale také postavit si na vesnici rodinný dům není jednoduché. Nejsou tu zasíťované parcely a podobně. Chápu, že je to složité… Kdybych nezemědělčil, asi bych tu také nebydlel, zřejmě bych někam přesídlil.
Aby nám na venkově nezachraňovali „lidnatost“ jen zemědělci…
Nějací menší tu jsou, ale dnes je zemědělství spíš o těch velkých hráčích. Ti vedou trh. Mnoho kluků to už nechce dělat, takže to skončí… Buď vše vyrobí ti velcí, nebo se to doveze.
Nejlepší cesta je převzít již zavedenou farmu. Asi bych nechtěl – ani s dotací pro mladé zemědělce – začínat. Při těch cenách, které dostáváme za obilí, a kolik zaplatíme za stroje, kolik stojí osiva... To si nedokážu představit.
Proto možná někteří na pole spíš „vysázejí“ solární panely nebo se postaví montovny.
Tak to opravdu trpím! To je svinstvo, nelíbí se mi to.
Všude je plno postavených hal, jsou třeba i prázdné. Nechápu, proč na krásných rovinatých půdách stavějí.
V diplomové práci jste se zabýval tématem škod vlivem prasete divokého, to je teď celkem aktuální, že?
Ano. Dokud nevypukl mor, tak se o přemnožení moc nevědělo. My jsme tady „křičeli“, že je potřeba s tím něco dělat. Myslivci byli rádi, že je dost prasat. Myslivců – zemědělců je málo. My vidíme, jak nám to škodí. Plahočíme se na polích, a prasata v noci přijdou a rozryjí celé fláky půdy, že nám z toho už vstávají vlasy hrůzou na hlavě. My tedy prasata rádi nemáme vůbec… Vyhlášení zástřelného po celé republice bylo dobré, škoda, že to nepokračuje. Ke snížení škod, stavu černé zvěře, to pomohlo.
Má na vaši práci vliv to, zda je ministrem zemědělství dobrý farmář se zkušenostmi? Co od současného ministra očekáváte?
Určitě je dobře, když je z oboru a ví, o čem mluví a jak to v zemědělství chodí. Jak na tom sedláci jsou a jak jim to jde. Pak jde o to, zda dokáže s Unií dobře vyjednat podmínky zemědělských dotací. V rámci státního rozpočtu zda dokáže rovněž prosadit vše pro zemědělce. Víc očekávání zatím nemám. Asi velké zlepšení v rámci zemědělství ale neočekáváme, spíš „setrvalý stav“.
| Roman Opat (31 let) studoval na střední zemědělské škole, pokračoval na Jihočeské univerzitě obor Všeobecné zemědělství. Zemědělství se věnuje se svým otcem. Má dva syny. |
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
