Je právo na informace a jejich svobodné vyhledávání v ohrožení? 

Svoboda projevu a právo na informace a jejich svobodné vyhledávání jsou klíčovým politickým právem v politickém systému založeném na volné soutěži politických stran, a to o získání či udržení vlády ve státě. Neboť občané si vybírají své „vládce“ podle o nich dostupných informací. Tyto informace jsou nabízeny z různých zdrojů – přímo od těch, kterých se týkají, až po takové, jež dotyčné účelově hodnotí. Kladně, či záporně. Další možností je omezování kritických informací především o činnosti stran s vládnoucím potenciálem. Z historie voleb po celém světě lze doložit příklady, že volební výsledek byl převážně rezultátem mediální manipulace s informacemi. Od zatajování někomu nepříjemných informací až po bezostyšné obelhávání.

Jestliže státní moc má sloužit všem občanům (srov. čl. 2, odst. 3 ústavy), je i její povinností zajistit každému, aby nebyl omezován v právu na svobodu projevu a na informace včetně jejich svobodného vyhledávání (čl. 17, odst. 1, 2, 3 Listiny). Klasik státovědy Georg Jellinek politickým právům přiřkl tzv. status negativus. Zakládající povinnost státu do nich absolutně nezasahovat, jen jim zajišťovat nerušený prostor.  

„Základní zákon SRN“ v čl. 1, odst. 2, 3) zakotvil základní práva a svobody jako práva, cit.: „německého lidu“, která zavazují „zákonodárství, výkonnou moc, soudnictví a bezprostředně platné právo“.