„Vymkla se diskuze na internetu kontrole?“ zněla první otázka. Podle Dostála do určité míry nepochybně. „Když se člověk podívá do facebookových diskuzí, tak většina věcí, co najde, je opravdu nenávist, podněcování k nenávisti, dá se říct, že vyhrožování, osobní útoky, a to jenom vlastně za odlišné názory. My si myslíme, že tohleto není správné.“ Moderátorka se zeptala, kdo za to tedy může. Koordinátor se usmál a poznamenal, že diskuze na Facebooku takto vypadají po celém světě, takže se nejedná o ojedinělý jev. Ale je za tím rozdělená společnost, kde se obě strany spolu ani nemohou bavit. Proto se dle něj obě skupiny v podstatě překřikují. „Touto iniciativou doufáme, že by tyto dvě skupiny, a nejen ty, k sobě mohly najít cestu,“ říká Dostál a dodává, že jim chtějí dát možnost spolu mluvit na bázi slušnosti, respektu, a hlavně faktů.
Moderátorka se zeptala, zda proto budou muset převychovat internetovou společnost, ale to Dostál popřel. „Jsme trošku zděšení, kam se to dneska zvrhlo, ta diskuze, když normální člověk přijde do diskuze, stává se, že spousta lidí články ani na internetu nečte, že jdou rovnou do diskuze a třeba z 80 %, nebo prostě většina příspěvků je nenávistných, a hlavně na bázi polopravd. Takže my nechceme nikoho převychovávat, my jen do těch diskuzí chceme vnést trošku věcnosti, trošku respektu, vzájemné solidarity, a ne útočení na bázi jiných názorů, ale opravdu dát si prostor a dát i té druhé skupině hlas. Takže vůbec nechceme, aby to bylo chápáno tak, že my jsme ti, kteří věcem lépe rozumí, my naopak chceme s lidmi diskutovat,“ pravil koordinátor projektu.
Jako příklad takové diskuze poskytla moderátorka ukázky z facebookových komentářů k napadení poslance Feriho a zeptala se, co by s nimi v projektu dělali.
Dostál konstatoval, že takto by diskuze probíhat neměla a na tento typ příspěvků většinou ani nereagují, a to proto, že je pak facebookový algoritmus posouvá nahoru ve viditelnosti. Dodal, že nejsou vyhranění v liberálním směru a bude rád, když se k nim přidají klidně i konzervativně smýšlející lidé. „Jenom chceme, aby takovýhle názor byl vyjádřený slušně,“ ukázal na příspěvky.
Prý došel k závěru, že i virtuální prostor je součástí našeho života, což si dříve nemyslel. „Myslím si, že ta nenávist z virtuálního prostoru se může šířit i do reality. Pak je jako dezinformace. Takže opravdu se snažíme dát možnost hlasu všem, ale jenom na bázi věcnosti, protože ta nenávist pak může mít negativní konsekvence,“ upřesnil cíl projektu.
Fotogalerie: - Den vítězství v Praze
Další otázka směřovala na rozsah projektu. Moderátorka se zeptala, co zmůže tisícovka dobrovolníků na Facebooku. Na to Dostál odpověděl, že tisícovka dobrovolníků přibyla za měsíc a slovo o projektu se šíří dál, takže doufá, že jich bude víc. A že když někdo z projektu v diskuzi napíše svůj názor, tak mu ho ostatní „olajkují“ a tím opět využívají algoritmů Facebooku. „Momentálně v naší nejúspěšnější diskuzi jsme u každého našeho člena dosáhli 150 až 200 lajků, což už si myslíme, že je dobrá síla, a když budeme růst, to jsou vysoké ambice, jako ve Švédsku, kde ta skupina má 75 000, tak tam když ta skupina vejde do nenávistné diskuze, tak tam ten hlas té věcnosti a těch faktů je slyšet.“ Ale opět zdůraznil, že nereprezentují skupinu jednoho tábora a opravdu chtějí dát hlas všem. „V dnešní zrychlené společnosti se spousta lidí nedokáže orientovat a není vlastně nikdo, kdo by s nimi dokázal komunikovat ohledně spousty těch věcí, které se ve světě teďka dějí. Tak kdo by si k nim sednul a, nechci říct po lopatě, ale v klidu s možností naslouchání jim to vysvětlil,“ říká Dostál. Podle něj by toto měla zastávat i politická scéna, která to bohužel nedělá.
Diskuze, do kterých se zapojují, si prý vybírají podle programu Social Watch. „Můžeme zadat klíčové slovo, spoustu těch nadávek se opakuje pořád dokola, ona i ty témata se opakují pořád dokola, takže nám vyskočí, jaká diskuze je vlastně nejvíc živá,“ popisuje nástroje projektu a doplňuje, že z toho vyplývá, že si témata nevybírají, ale jdou tam, kde je prý nejvíce potřeba s lidmi mluvit.
Řeč byla také o Švédsku. Dostál uvedl, že po USA je to Švédsko, kde mají dezinformace největší vliv, a tak se s tím zakladatelka projektu rozhodla něco dělat. „Díky tomu, že to vlastně tři roky běží a ve Švédsku je silná občanská společnost, tak to číslo těch aktivních lidí, kteří se snaží proti tomu bojovat z občanské iniciativy je takhle velký, stejně jako je to v Německu a zároveň vlastně i na Slovensku,“ komentoval koordinátor fakt, že ve Švédsku se projektu účastní 75 000 lidí.
Zmínil také, že řeší v podstatě jen diskuze pod články mainstreamových médií, protože pod články „dezinformačních webů“ to prý nemá smysl. Na závěr moderátorka položila otázku, zda se nebojí, že jejich projekt budou někteří osočovat z propagandy. Dostál řekl, že to samozřejmě takto označovat mohou a tomu se nemohou ubránit. „My se jenom snažíme dělat naši společnost lepší, to je jediné, o co nám jde,“ tvrdil.
O trošku jiný obraz ošem skýtá článek Mojmíra Sedláčka z webu studenta.cz: „Sociální sítě se postupem let vyvinuly v semeniště xenofobie, rasismu, islamofobie a nedůvěry v tradiční média. Lidé se předhánějí ve sdílení fake news a kritizování establishmentu v době, která je nejbezpečnější a nejbohatší v dějinách. Extremistické a populistické politické strany se s tímto blahobytem snaží bojovat tak, že ovládají veřejné mínění skrze online diskuze. Aneb čert je zase jednou napřed! A tak se v západní Evropě standardně odehrává scénář, že pod příspěvky seriózních médií na Facebooku přispívají domluvené skupinky trollů tlačících své extrémní názory a dezinformační zdroje a vzájemně se navíc podporují „lajky“, aby se komentáře umístily výše.
Běžný uživatel sociálních sítí je v boji s fenoménem hate speech poměrně bezradný, neboť hádat se s přesvědčenými extremisty obvykle nikam nevede. Pokud by se však podařilo vytvořit dostatečně silnou platformu milých a konstruktivně se bavících lidí, kteří by se vzájemně podporovali, mohl by takový ‚counter speech‘ představovat jistou formu obrody online diskuzí, no ne? Přesně takhle už pár lidí uvažovalo,“ píše Sedláček a přidává příklady ze Švédska a Slovenska. „Čechům v tomhle ohledu trochu ujel vlak, ale už se to snažíme napravit,“ dodává na závěr s výzvou, ať se lidé k projektu připojí.
A zde jsou zásady skupiny z Facebooku:
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
