Kocáb v současné době vydává knihu Vabank, kdy přichází se svědectvím, jak probíhalo vyjednávání mezi disidenty a totalitní mocí. „Proč jsem to nenapsal dřív? Prachobyčejný proces odkládání. Práce na knize byla náročná, musel jsem tomu věnovat hodně času. Celých šest měsíců,“ poznamenal k tomu Kocáb, jenž podle svých slov v průběhu třiceti let shromažďoval materiály.
Fotogalerie: - Komunisté na vodě
V rozhovoru pak mimo jiné zazněla slova o tom, proč nebyli po listopadu 1989 zakázáni komunisté. „Komunisté se obávali, že si to s nimi vyřídíme po pinochetovsku. Probudit ducha omerty by je mohlo nahnat na stadiony. Ale v naší národní povaze to není. Bylo jich 1,65 milionu a včetně rodinných příslušníků to byla obrovská masa lidí. Lidé skandovali ‚nejsme jako oni‘ a my jsme to brali vážně. Ale udělali jsme chybu, kterou přiznám, že jsme do budoucna nezakázali všechny strany hlásící se ke komunismu, jako to udělali Němci v případě nacistické strany. V NSR byla v roce 1956 zakázaná i komunistická strana. Zakázaná byla i v Rusku po nezdařeném pokusu o puč v roce 1991,“ poznamenal Kocáb.
Všichni komunisti sice podle něj zločinci nebyli. „Ale organizace to byla bezesporu zločinecká. Ve světovém měřítku měla na svědomí miliony zmařených ildských životů,“ podokl Kocáb. Na otázku, zda by byl poté Václav Havel zvolený 29. prosince 1989 prezidentem, odpověděl, že to spolu nesouvisí.
„V době volby Václava Havla prezidentem byl parlament ještě plný komunistů. Avšak podmínka, že když nezakážeme komunisty, oni zvolí Havla, neexistovala. To je jeden z mýtů, který v knize také vyvracím. Ale později se to udělat mělo. Máme začátek roku 1990, Havel už je prezidentem a já za ním jdu – tohle ale bude až v mých dalších vzpomínkách, do téhle knihy se to nevešlo – a paralelně i Jirka Křižan a další. A říkáme mu: ‚Měli bychom zakázat komunistickou stranu. Vždyť je to banda zločinců. Stejně jako nacisti‘,“ uvedl Kocáb s tím, že Havel po hlubším promýšení jim dal za pravdu.
„Uspořádali jsme schůzku na Vikárce s tímto plánem. A Vašek Havel skutečně zákaz komunistické strany navrhl. Jenže pak vystoupil Zdeněk Jičínský a Havlův návrh rozmetal ústavně-právními argumenty,“ poznamenal Kocáb. „Slyším ho, jak kdyby to bylo dneska. Jeho argumenty bylo velmi těžké dohlédnout a posoudit a rozproudila se odborná debata bez konkrétního východiska. Říkal, že by se tím zproblematizovaly všechny právní akty z období socialismu,“ dodal Kocáb. Za chybu to však vnímá u celého polistopadového vedení – prezidenta, vlády i parlamentu.
„Pak přišla pomlčková válka, tedy válka o název československého státu, a začal se klubat rozpad Československa. A právě mohutnost tohoto tématu přebila téma zákazu komunistů. Pak už k tomu nikdy nedošlo. Není to tak, že bylo rozhodnuto, že je nezakážeme. Spíš to časem vypadlo ze hry. A to byla chyba, která nás traumatizuje dodnes,“ uzavřel toto téma Kocáb.
Závěrem pak ještě odpověděl na otázku, zda máme 30 let po revoluci co slavit. „Dám vám dvě odpovědi. Jednu politickou a jednu rockerskou. Politická je, že samozřejmě máme co slavit, protože jsme s výjimkou roku 1918 vybojovali něco, co jsme si po celé dvacáté století nedokázali sami vydobýt. Svobodu a nezávislost. Předtím jsme se nikdy nedokázali ubránit velmocenské zvůli. Tentokrát jsme si to zařídili sami a vydrželo nám to dodnes. A to slavíme,“ sdělil Kocáb. A rockerská odpověď? „Soudruzi a soudružky, stojí to za hovno,“ zakončil.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
