„Vůbec se mi nevzpomíná dobře na kauzu paní Michalákové. Bylo to možná poprvé, rozhodně však nejvýrazněji, kdy jsme čelili velké části veřejnosti, která uvěřila černobílému příběhu o českých dětech, které krade vzorné rodině chladný (fašistický) norský stát. Byla to velká dezinformační akce plná emocí, což je u takových případů nezbytná hlavní surovina. Už to zdaleka nebyl jen příběh jedné rodiny, které úřady zabavily děti; stal se z toho boj o ‚naše děti‘, ačkoli drtivá většina lidí netušila, co se v rodině dělo,“ popsal Wollner.

„Prorusky orientované weby a na ně napojení aktivisti, jako bývalý Klausův právní poradce Pavel Hasenkopf se svou fanatickou družinou, absolutizovali hledisko paní Michalákové a každý, kdo si dovolil ( jakkoli citlivě a opatrně) uvést hledisko i druhé strany, setkal se s pekelnými hnojomety. A veřejný diskurz se ve vybičované atmosféře začal obracet tímhle směrem. Zaštiťoval to všechno prezident Zeman, hrozící norské velvyslankyni vypovězením, ale hodně se angažovali i europoslanec Tomáš Zdechovský z KDU-ČSL nebo tehdejší poslankyně za TOP 09 Jitka Chalánková, zvolená později jako nezávislá senátorka (možná i díky této své pochybné aktivitě). Šlo to prostě skrz naskrz. Kdo nenaletěl, může si dnes v duchu pogratulovat. I když té nebohé paní nám musí být nakonec líto. Bylo to všechno velmi smutné a ona se jim jen hodila do příběhu,“ dodal Wollner.