Není to tak dlouho, co zprávy o epidemii covidu přebily rasové nepokoje v USA, jež vyvolaly mimo jiné i další diskuse, co je rasistické, a co ne. V Česku tato diskuse, až na posprejování sochy Winstona Churchilla, příliš živnou půdu neměla; většinou byla odbyta vtipem, že se tedy zakáže název cikánská pečeně. V Americe však tato debata jede dál a vznikají v ní přinejmenším kuriózní závěry. Například, že pivo je rasistické.
Na toto téma sepsali celou knihu dva američtí sociologové, David L. Brunsma a Nathaniel G. Chapman. Kniha se jmenuje Pivo a rasismus: Jak se pivo stalo běloššským, proč na tom záleží a kdo se to snaží změnit (Sociologie rozmanitosti). Na internetovém obchodu Amazon se dá pořídit za přibližně 530 korun.
Dále autoři říkají, že v současných USA je mnoho hnutí s různými pohnutkami, ale všechny se prý snaží o jedno – odhalit sociální nespravedlnosti, konkrétně rasové, ve všech aspektech lidského života. A podle autorů je načase se rasově podívat i na produkci zboží každodenní spotřeby.
„Pivní průmysl uznal, že má problém s rozmanitostí. Ve skutečnosti ho měl od začátku, od jeho vzniku a od počátku Ameriky. Také vzal na vědomí, že pořádně neví ani to, jak o tomto problému uvažovat, tím méně pak, jak ho napravit,“ tvrdí Chapman a Brunsma a dodávají, že napravit problém se částečně snaží minipivovary, ale také černošské a hispánské pivní festivaly.
„Od založení Spojených států amerických, přes vznik varných tradic, i v období prohibice, i po minipivovarové revoluci, pivo (jeho vaření, distribuce, marketing i spotřeba) bylo vždy bělošské a (re)produkovalo bělošství. Jako sociologům, kteří mají velmi rádi různá piva, nám to začalo vadit a začali jsme s výzkumem,“ vysvětlují autoři, jak se k tématu dostali. A chtějí najít příběhy, které kvůli bělošství zmizely nebo byly zapomenuty.
Fotogalerie: - Národní 2020
Právě kvůli tomu prý vznikla jejich kniha. „Dali jsme si za úkol zjistit, jak se nápoj z vody, obilí, kvasinek a chmele mohl tak spojit s bělošstvím ve všech rovinách, historicky, společensky, kulturně i ekonomicky,“ prohlašují autoři. A kladou otázku, jestli tento vztah vznikl už při osidlování Ameriky, či zda za to mohou poprohibiční zákony, které státům umožnily regulovat, kdo bude vařit, prodávat a danit alkohol. Tedy jinými slovy, zda nebyly ostatní rasy z vaření piva exkludovány.
I s reakcemi se zřejmě Chapman a Brunsma setkali.
„Poté, co naši knihu začali propagovat na sociálních médiích, tak na nás zastánci piva – bílí muži – křičeli: Pivo je rasistické? S čím přijdete dál? Ačkoliv jsou takovéto reakce – a jiné, vulgárnější a rasističtější – typické, dostalo se nám také podpory z oboru pivovarnictví a pivní kultury. Vzhledem k tomu, co jsme se dozvěděli, když jsme tuto knihu psali, tak jsou takovéto negativní reakce nejen scestné, ale i nevědomé si skutečného historického vývoje piva, povahy bělošství a skutečné historie Spojených států. Samozřejmě že pivo není rasistické, to je hloupost, ale pivo jako kulturní, sociální, ekonomický a politický subjekt bylo po celou historii Spojených států použito, aby vylučovalo, vymazávalo, démonizovalo a ponižovalo sociální skupiny na rasovém základě, a zároveň aby poskytovalo po celém světě možnost se družit bělochům,“ vysvětlují autoři.
Kniha, podle nich, nemá tento problém vyřešit, ale má diskusi o rase posunout na přední místo. „Protože je to důležitá konverzace, na které záleží,“ říkají Chapman a Brunsma.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
