V obchodě jsou rohlíky o pár haléřů levnější, krajíček chleba v jídelně ale přijde na několik korun, u stánků koupíte minimálně za pět korun.
Od polévky ke „karboši“
Ve snaze se levně a pokud možno dobře najíst jsme v Plzni narazili na podzemní restauraci, kde jen polévka stála 75 korun. „Asi upadli,“ konstatuje suše kolemjdoucí pan Jaroslav. „Česnečka je vlastně voda z brambor a česnek. Pár snítek kmínu a basta.“ Divící se muž má ve velké části pravdu, pokud tedy česnečka není „zlepšena“ kouskem sýra, který je ale ten nejlevnější, maximálně pětadvacetiprocentní „papundekl“, jak to vtipně glosoval onen dobrý člověk.
Líbil se vám novoroční projev prezidenta Petra Pavla?Anketa
Suma sumárum, štěstí je si koupit jídlo za 150 korun. Osecká vývařovna na Rokycansku, která vaří stovky jídel, musela již před Vánocemi zvýšit ceny zhruba o 10 procent. V malém lístku pro klienty uvádí, že již nešlo takto udržet náklady a vzhledem k energiím se musí zvednout ceny. Jídelna vozí desítky jídel i na jedno plzeňské sídliště a pro obědy od pondělí do pátku si pro ně chodí především starší lidé. Další možností je pak ještě stravování v některých školách, které mají také velkou kapacitu. Pořád se ale zrakem ostřížím sledují náklady, které podle vedoucích neúměrně stoupají téměř týden od týdne.
Povánoční a hlavně posilvestrovský týden ještě nebyl takový typický. Řada lidí měla dovolenou a vařila si doma – nebo se ještě takzvaně konzumovaly zbytky, co „lednice dala“. Ostrý start nastane příští týden a s ním bude i překvapení pro strávníky.
Bufet nebo hospoda?
Reprezentuje Petr Fiala dobře Českou republiku?Anketa
V restauraci už dávno dvě stovky nic nejsou. S nápojem je to klidně dvojnásobek. A to si nedáváte speciality. Pro zajímavost. V jídelně Globus se již od svatého Martina s železnou pravidelností objevuje nabídka čtvrtky husy s knedlíkem a zelím hodně přes 300 korun. Zájem se od svátku rapidně snížil. Pláteček candáta s bramborovou kaší atakuje dvě stovky. Ale ta ryba je opravdu tenký plátek…
„Co mám dělat, našťouchnout se někde musím,“ říká řidič Pavel ve věku něco přes třicítku. „Když si dám sekanou se salátem a tři rohlíky, tak je to stejné jako menší oběd. A ten si dám raději.“
Fotogalerie: - Klaus proti Euru
Malý exkurz do Francie i Belgie
V době, kdy v zahraničí se snižují ceny nebo se tvrdě bojuje proti bezuzdnému zdražování, se u nás stále nedaří zastavit plíživý nárůst cen potravin a jídel. Médii proběhla zpráva, že francouzský řetězec Carrefour, který mimochodem před řadou let byl i v České republice, ale raději odešel, než aby prodával horší kvalitu, vyřadil výrobky pepsi cola a další od stejného výrobce, například Lays, právě z důvodu zdražování výrobků. V Belgii klesly ceny potravin minimálně o 7 procent. Skutečně.
„Žrádlo je u nás nejdražší,“ říká dobře vypadající žena, sledující pult s lahůdkami. „V Turecku, Egyptě, Španělsku, všude možně, kde jsem byla, tak se najíte za pár peněz. Samozřejmě ještě levnější je to mimo rezorty třeba v Thajsku, tam se za pro nás směšný peníz najíte celý týden.“
Nikoliv houpačka, ale výtah
Pamatujete na meníčka 89 či 95 korun? To už je minulost. Nevratná. Dnes už ani 150 korun nestačí. Budou to dvě stovky a konec v nedohlednu.
„Když nejste ouřada nebo pracovník zahraniční firmy, tak máte s jídlem sloveno,“ říká jeden mladý muž u jedné z plzeňských montoven. „Pomalu na to ani není čas. Za půl hodiny do sebe něco naházet a maká se dál. Pak s prominutím krkáte další dvě hodiny. A tak radši koupíte nějakou tu bagetu, ale ta také není levná a nemůžete se prostě živit jen s tímhle amarounským svinstvem.“
„Teplé jídlo má ten, kdo má teplé místečko,“ srovnává to předdůchodový Josef. „Čím víc lítáte, tím máte méně možností. Třeba dostanete i nějakou stravenku, ale nemáte čas si někde v klidu sednout. Neřkuli langsam pojídat oběd jako v Německu nebo dokonce hodinku i víc bužírovat ve Francii. Tady to do sobe hrnete jak bagr…“
Fotogalerie: - Ohlédnutí za rokem 2023
Inovativní nápady
Někteří dokonce hovoří, že by školní jídelny měly být zrušeny, protože dnes už není důležité si dát teplé jídlo kolem poledne, a spousty dětí do toho jen „nípnou“. Že to je zatěžování rozpočtu, je samozřejmě jasné. Že kuchaři a kuchařky jsou podhodnocené, je jasné. Ale rušit? Nebo nechat jen pro menší děti a ty starší by využily veřejných komerčních jídelen? Otázkou je, zda tyto jídelny za nějaký ten rok ještě vůbec vydrží.
Lobby dovážkových služeb – jídlo domů, jídlo do práce – je velmi silná a stále roste. Plošným řešením ale asi není.
(FOTO: Václav Fiala)
Výhled černý, nikoliv růžový
„Pravda je, že když vaříte ve větším, tak se přece jen dá udělat jiná cena, než když se připravují minutky,“ konstatuje další zástupce jiné jídelny. „Možná ještě přežijí bufety u jednotlivých řezníků, ovšem pokud ty krámky vůbec za pár let ještě budou. Ty dva tři stoly a jídlo na stojáka, to se sice dá, ale není to kompletní řešení. Zhltnete polévku, pečivo a jedete dál. A jídla s sebou? Do krabičky a honem do kanceláře… Úroveň stolování příšerná, ale není zbytí.“ Opět pak srovnává se zahraničím, ale to není účelem dnešní reportáže.
Psali jsme:
Fotogalerie: - České a německé ceny potravin
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
