Nechoďte do České televize. Převratný návrh pro novou vládu

Po pondělním jednání vláda ohlásila, že je připravena zrušit rozhlasové a televizní poplatky. Navázala tak na své programové prohlášení, kde se kromě závazku ulevit občanům zrušením poplatků a zajištění důsledné kontroly hospodaření veřejnoprávních médií skrze NKÚ také píše: „Na základě analýz připravíme další legislativní změny, které povedou k aktualizaci definování veřejnoprávní služby, efektivnějšímu využívání zdrojů a odstranění duplicitních nákladů.“

Změny, které by aktualizovaly roli veřejné služby, jsou poptávané z mnoha stran už poměrně dlouho. Po volbách ale ožila také debata o tom, jak vlastně redaktoři tuto roli naplňují.

Do voleb byla veřejnoprávní televize vůči vládní koalici velmi vstřícná. Přímo ve Strakově akademii se rozvíjely úvahy o roli veřejnoprávních médií při „strategické komunikaci“ státu a ve stejnojmenném odboru ÚV působila coby referentka externí zaměstnankyně ČT a moderátorka jednoho z vlajkových pořadů veřejnoprávní publicistiky.

Po volbách se ale situace radikálně změnila. Redaktoři ČT začali ministry bombardovat ostrými dotazy a rozsáhlý prostor dávat opozici. Zaujalo třeba velké sólo k zahraniční politice, které v Interview ČT24 dostala za velmi vstřícné moderace nová pirátská poslankyně Katerina Demetrashvili.

Naopak nezvaným je stále Tomio Okamura. Předseda parlamentní SPD nebyl již více než deset let pozván do Otázek Václava Moravce, prezentovaných samotnou ČT jako hlavní politická diskuse týdne. Že v ní absentuje předseda jedné ze čtyř kandidátek postoupivších do minulé Sněmovny, se mnohým zdálo jako výrazné narušení politické soutěže.

O něm se v souvislosti s Českou televizí hovořilo už v minulosti, třeba před eurovolbami 2024, když byli do poslední předvolební debaty pozváni předsedové všech tří stran koalice SPOLU, ačkoliv jejich partaje kandidovaly společně.

Statisticky také bylo prokázáno výrazné zvýhodnění bývalé vládní koalice v předvolebním čase v diskusním pořadu Interview ČT24, vysílaném v důležitém programovém okně před hlavní zpravodajskou relací. Od dubna do září 2025 se v něm vystřídalo 42 politiků z vládní koalice proti 23 z opozice (ANO, SPD, Piráti). Do této statistiky navíc není započítáno dalších 102 hostů mimo stranické kandidátky, z nichž podstatná část pro vládu přímo pracovala (náměstci ministrů, vládní zmocněnci) nebo ji podporovala (člen KDU-ČSL Daniel Herman, poradce prezidenta Petr Kolář, účastník předvolebních mítinků ODS Boleslav Polívka).

Nedávno byl do Interview ČT24 k Barboře Kroužkové pozván i Tomio Okamura, ovšem jejich dialog podle mnohých diváků příliš nepřipomínal politickou debatu s třetím nejvyšším ústavním činitelem.

Z nonverbálního projevu redaktorky bylo podle expertů od počátku zřejmé, že hostem opovrhuje, nenechávala jej dokončit odpovědi a celkově působila dojmem, že ji vůbec nezajímá, co vykládá, naopak se vytrvale snažila prezentovat svůj pohled. Protože tématem debaty byla Ukrajina, padlo z její strany i obvinění, že předseda Sněmovny šíří ruskou propagandu, když Okamura na základě osobní zkušenosti tvrdil, že kyjevský režim šikanuje regionální minority, například Rusíny.

Nejde ale jen o Tomia Okamuru, výrazně jiný přístup než jejich předchůdci mohou pozorovat i všichni ministři. Na Kavčích horách třeba byl oprášen starý zvyk „prázdné židle“, kdy je politik, který z nějakého důvodu pozvání neakceptoval, moderátorem proprán, že byl pozván, ale nedorazil.

Situace dospěla do momentu, kdy se jeden z vládních politiků proti tomuto pojetí novinařiny ozval. V pořadu Duel ČT24 v neděli 11. ledna čelil poslanec Motoristů sobě Matěj Gregor nejen pirátské poslankyni Demetrashvili, ale podle mnohých i moderátorce Janě Peroutkové.

Ohradil se v momentě, kdy moderátorka konstatovala, že kandidát Motoristů na ministra životního prostředí adoruje nacismus. Gregor namítl, že Filipu Turkovi nic takového prokázáno nebylo a že takto nepodložená obvinění by redaktoři veřejnoprávní televize opravdu neměli šířit.

Moderátorka vysvětlovala, že na politiky by veřejnost měla klást vyšší nároky, než je pravomocný rozsudek. „Protože pan Turek adoruje nacismus, pana Hitlera, nedodržuje pravidla…,“ četla ze svých poznámek. Gregor v tu chvíli namítl, že její poznámky doslova opakují argumentaci prezidenta Pavla, proč Turka nejmenoval. Česká televize se tak podle něj stává v podstatě hlasem Pražského hradu ve sporu, který prezident vede s novou vládní koalicí.

Stejný dojem získala i řada diváků, kteří pak o pořadu debatovali na sociálních sítích.

„To, co vypustila z úst moderátorka Jana Peroutková o Filipu Turkovi a označila to za své poznámky, je v novinářské profesi nepřijatelné, a já to řeknu na rovinu, lidsky odporné. Onálepkovat, označit, představit poslance demokratické strany, zvoleného v demokratických volbách, který se navíc ani nemůže bránit, jsou praktiky, které jsme viděli na obrazovkách za vlády komunistů před rokem 1989 a slyšeli třeba z úst Milouše Jakeše,“ řekla k tomu pro ParlamentníListy.cz mediální expertka Alena Maršálková.

A dodala, že kdyby ve studiu nebyl tak pohotový rétor, jakým je poslanec Gregor, zůstala by manipulace veřejnoprávní redaktorky neodhalena. „Myslím, že už jsme překročili pomyslný rubikon, co všechno si může dovolit novinář veřejnoprávní televize a co všechno musíme my, občané, strpět, a ještě to platit,“ dodala.

Maršálková: Rozdělená společnost je práce médií

ParlamentníListy.cz se zajímaly dále, co by podle ní mělo být adekvátní reakcí na chování redaktorů České televize. A zazněl i názor, že by vládní politici mohli úplně přestat chodit do jejich pořadů. Zvlášť v situaci, kdy sociální sítě mnohých z nich mají větší zásah, než je sledovanost jakéhokoliv produktu veřejnoprávní publicistiky.

Sama Alena Maršálková pro ParlamentníListy.cz vysvětluje, že takový krok by mohl být impulzem, aby se na Kavčích horách konečně začalo něco měnit. „Už dlouhou dobu ta televize není veřejnoprávní, prosazuje názor jedné skupiny občanů,“ vysvětluje.

V diskusních pořadech z Kavčích hor už se podle ní dlouho nic neřeší, jen si každý opakuje svou linku bez snahy najít společný závěr – a to ani redaktoři. „Tak ať si opoziční politici s redaktory povídají sami, stejně se tam nic nevyřeší,“ říká pro ParlamentníListy.cz.

Absence vládních politiků by podle ní měla být jen přechodným řešením, které bude pákou na nezbytné změny.

Pro ně jako podstatný problém vidí to, že nemáme definici veřejné služby, která by odpovídala jednadvacátému století, takže zákonné mechanismy, formulované při psaní zákona v roce 1991, stále uvažují v tehdejších parametrech analogového vysílání. Jak vysvětluje, vůbec se nepočítalo s tím, že budou nějaké sociální sítě, kam se budou vystříhávat jen části pořadu, třeba jen jednotlivé věty, a ty se budou virálně šířit a deformovat divácký dojem.

Fotogalerie: - Pietních 168 hodin

Pietní místo pořadu 168 hodin u hlavní budovy Česk...

Na tomto základě se musí ČT zcela změnit. „Vím, jak to v ČT vypadá, pracovala jsem tam,“ připomíná někdejší reportérka pořadů Klekánice a Černé ovce. Zásadní problém si podle ní nese televize už od covidu, když byly jako součást veřejnoprávního zpravodajství akceptovány v podstatě hony na neočkované a otevřená propagace jednoho správného názoru.

„Do začínajících redaktorů jsou pumpovány informace pouze z jedné strany. Oni nejen nejsou schopni kritického hodnocení těchto informací, ale dokonce jsou upřímně přesvědčeni, že to, co se děje na druhé straně, vůbec není relevantní. Oni někteří opravdu upřímně věřili, že by neměli vůbec zpravodajsky pokrývat demonstraci, o které jim vysvětlili, že je proruská,“ vysvětluje mediální expertka.

Po volbách je podle ní veřejnoprávní zpravodajství naprosto šílené, novináři jsou z výroku vládního politika schopni vyrobit úplný opak.

„Že je dnes společnost ve dvou táborech a lidé jsou k sobě neuctiví, to je z drtivé většiny práce médií,“ myslí si. U veřejnoprávních s tím zásadním rozdílem, že si je platíme všichni. „Dokud nezměníme média, nezměníme ani společnost,“ obává se.

Ryšánková: Postrádám soustavnou práci rady

Z politiků, které k tomu ParlamentníListy.cz oslovily, se třeba Zuzaně Majerové toto řešení líbí. „Protože to vůbec není špatný způsob, jak důrazně a brutálně upozornit na fakt, že moderátoři České televize zacházejí s politiky vládní koalice zcela jinak než s politiky dnešní opozice,“ myslí si. Za skandální považuje neustálé skákání do řeči, když politik odpovídá jinak, než jak by si novinář představoval. „To nejsou moderátoři, to jsou političtí aktivisté, kteří kopou za stejný tým jako opoziční poslanci,“ říká Majerová.

Mediální analytička Irena Ryšánková, autorka knihy Hledání veřejné služby, dlouhodobě se na agendu veřejnoprávních médií zaměřující, je k tomuto řešení ale skeptičtější.

„Obecně vzato je na svobodné vůli každého politika, aby někam nechodil, a tím neoslovoval ty, kteří jej volili, i ty, kteří jej nevolili, ale rozhoduje o nich. V případě odmítnutí pozvání má být jeho židle prázdná s tím, že odmítl, což Česká televize dělá, případně pokud je to možné, má být nahrazen jiným politikem, který je schopen prezentovat stejný politický názor,“ myslí si.

Připouští, že novináři obecně mají sklony spíše k liberálnímu pojetí světa, to je obecný jev, způsobený prací, kterou dělají, i prostředím, z něhož se rekrutují. V Německu bylo z výzkumu mezi žurnalisty zjištěno, že volby by v této kohortě s nadpoloviční většinou hlasů vyhráli Zelení, kteří jinak reprezentují 10–15 procent voličů.

Podstatou veřejnoprávního vysílání ale podle ní je existence mechanismů, které toto vidění světa mají oddělit od vysílání. „Na objektivitu a vyváženost mají dohlížet rady- – Rada České televize i RRTV. Jen připomínám, že v Radě České televize sedí i radní Pavel Matocha, zvolený za vlády ANO hlasy ANO a SPD, Luboš Veselý z téhož prostředí a byla tam i Hana Lipovská,“ připomíná.

A dodává, že téma vyváženosti se na oficiální úrovni začalo intenzivněji řešit až v poslední době v souvislosti s ignorancí Tomia Okamury ze strany Václava Moravce. „Ale soustavnou a intenzivní práci tam postrádám,“ připomíná znalkyně mediálního zákulisí.

Pokud jde o RRTV, přezdívanou též „velká rada“ (protože kromě České televize má v kompetenci i ostatní provozovatele rozhlasového a televizního vysílání), je to podle ní podobné. „Vadim Petrov sám se netají názorem, že objektivita a vyváženost je vlastně příliš složitá na nějaké soustavné sledování,“ připomíná místopředsedu rady.

„Pokud jde o obecný princip – pokud politik v pořadu nemá oponenta, pak jeho roli přebírá moderátor, což je uvedeno i v kodexu. Samozřejmě je otázkou hranice, kdy je moderátor oponentem a kdy se snaží hosta nachytat či přesvědčit o své pravdě. Ale to je právě prací Rady ČT, která může konstatovat i porušení kodexu,“ vysvětluje mediální analytička.

Vztah médií a vlády je podle ní vždy „tanec na hraně“, vláda je málokdy chválena, protože vždy přichází do volebního období se sliby voličům (proto také voliči vítězné strany zvolili), aby posléze všichni zjistili, že sliby jsou – nepřekvapivě – nereálné. A nastává fáze vystřízlivění.

A média včetně veřejnoprávních musejí tyto skutečnosti pokrývat. „Musí to být vztah kritický, kontrolní, avšak ne ponižující. Vláda a představitelé vládnoucích stran musejí snést větší míru kritiky nejen proto, že jsou veřejně známými osobami, ale proto, že právě oni jsou zodpovědní za vývoj státu. Aby ale kritika byla objektivní, na to musejí dohlížet obě rady. Pokud toho rady nejsou schopny nebo nechtějí dohlížet, pak má politická reprezentace páky na to její členy podle zákona odvolat,“ dodává.

I v tomto směru se ve vládní koalici něco začíná dít. V pondělí vláda schválila plán na zrušení rozhlasových a televizních poplatků, který by měl být součástí velké reformy veřejného vysílání.

„Pokud neplní svou veřejnoprávní roli a moderátoři neumějí zachovat ani špetku objektivity, pak je třeba redaktory vyměnit nebo ČT zrušit,“ vyjádřil se pro ParlamentníListy.cz poslanec Jindřich Rajchl.