„Minsk je mrtvý. Minský proces se dostal do slepé uličky,“ píše Víchová, že hlásají mnohé mediální komentáře. Ty tak však tímto způsobem pouze nahrávají Rusku, které si nic jiného ani nepřeje. „V tom je krása ruské propagandy – přesvědčit nás, že pro Ukrajinu nebo pro nás není dobré to, co ve skutečnosti není výhodné pro Kreml.“

„Boje na východní Ukrajině neutichají, lidé neustále umírají a tzv. minské dohody neplní ani jedna ze stran. Jedna proto, že nechce, druhá proto, že nemůže,“ tvrdí Víchová s tím, že dohody se dají intepretovat mnoha způsoby a nelze tak říct, kdo, kdy, co a jak má přesně splnit. Přesto však minský proces vnímá jako funkční, protože z něj vyplynuly sankce pro Rusko, které by měly setrvat až do doby, než začne plnit svoje závazky.

„Minský proces... není úplně srozumitelný, ale je ho třeba vidět v kontextu této nevyhlášené a popírané války. Rusko-ukrajinské kryptoválky, ve které agresor odmítá přiznat svou roli a zaštiťuje se samozvanými republikami, které sám vytvořil a které sám neuznal,“ píše analytička s tím, že celý proces zahrnuje „tříčlennou kontaktní skupinu (Ukrajina, Rusko, OBSE)“ i „normandský formát (nejvyšší představitelé Francie, Německa, Ruska a Ukrajiny)“. Mezi nimi však děsivým způsobem selhává komunikace, jelikož jednotlivé strany nedokáží jednat přímo samy mezi sebou, nýbrž skrze prostředníka, kterým je ve většině případů právě OBSE.