Foltýnův úřad připravil k výročí 21. srpna 1968 projekt Můj 68. Součástí projektu jsou příběhy malých hrdinství a svědectví doby.

„Moje máma byla v osmém měsíci, a když přijely tanky, začala předčasně rodit. Táta ji i mě vezl trabantem do porodnice. Na každé křižovatce stáli ruští vojáci a mířili na nás samopaly. Táta byl pološílený, já skrčený na zadní sedačce. Pak jsme jeli za babičkou, pracovala v novinách. Pustili nás do obrovského sálu s rotačkou, kde běhala spousta lidí a připravovala vydání. Okna do ulice byla vystřílená, zvenku začali Rusáci pálit do stropu. Všichni padli k zemi, táta mě chránil svým tělem před padající omítkou,“ vzpomíná v jednom z příspěvků, které pro kampaň vznikly, Jiří. Tehdy mu byly tři roky.

„Fungujeme od 15. července, do té doby to byla jen taková příprava, taková improvizace,“ řekl Otakar Foltýn a přiznal, že některé své hodnotové postoje už prezentoval. „Ve veřejném prostoru jsem některé hodnotové postoje prezentoval,“ řekl a se smíchem dodal, že se povedla. „Povedla se, přispěli k ní i ti, u kterých jsem to nečekal.“

Řekl, že byl záměrně explicitní, ale zároveň dodal, že to je oblast, kam dále nechce jít, protože tam není diskuse možná. „Strategická komunikace má být spojující,“ řekl Otakar Foltýn.

A ukázal na Společnost pro obranu svobody projevu, která se vůči Foltýnovi velmi silně vymezila. „Pak ta diskuse může dojít tak daleko, že vám nošení trička může vyčítat Společnost pro obranu svobody projevu, která vám vyčítá, že jsem se projevil svým tričkem, což už je absurdní,“ okomentoval plody své explicitní komunikace vládní koordinátor strategické komunikace.