Miroslav Štěpán by sám sebe rád viděl v křesle nejmocnějšího muže tehdy se hroutící komunistické strany. Ve svých čtyřiačtyřiceti letech byl v podstatě mladou komunistickou krví a chtěl stranu obměnit tak, aby se udržela u moci. Prozradil to na sebe v roce 2003 v rozhovoru s historikem Miroslavem Vaňkem.
„Studenti mu to ale spočítali. Mezi hesly se objevovalo i 'Nechceme Štěpána, chceme novou vládu' či 'Na Štěpána bez Štěpána'. Korunu tomu ale dali až dělníci v ČKD. Komunisté totiž sázeli právě na dělnickou třídu. Dokud na náměstích byli jen studenti, disidenti a inteligence a dokud dělnické kolektivy houfně vyjadřovaly podporu, mělo vedení strany naději, že problémy ustojí jako vždy předtím. Ale pak v ČKD vystoupil Miroslav Štěpán a byl konec," shrnuje situaci ČT.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
