Miroslav Štěpán by sám sebe rád viděl v křesle nejmocnějšího muže tehdy se hroutící komunistické strany. Ve svých čtyřiačtyřiceti letech byl v podstatě mladou komunistickou krví a chtěl stranu obměnit tak, aby se udržela u moci. Prozradil to na sebe v roce 2003 v rozhovoru s historikem Miroslavem Vaňkem.
„Studenti mu to ale spočítali. Mezi hesly se objevovalo i 'Nechceme Štěpána, chceme novou vládu' či 'Na Štěpána bez Štěpána'. Korunu tomu ale dali až dělníci v ČKD. Komunisté totiž sázeli právě na dělnickou třídu. Dokud na náměstích byli jen studenti, disidenti a inteligence a dokud dělnické kolektivy houfně vyjadřovaly podporu, mělo vedení strany naději, že problémy ustojí jako vždy předtím. Ale pak v ČKD vystoupil Miroslav Štěpán a byl konec," shrnuje situaci ČT.
Faktem je, že se Štěpán neschovával před nespokojenými davy a sliboval, že je připraven k dialogu s každým, žádný návrh neměl být předem odsouzen k zamítnutí. Občanům to ale už nestačilo a vypískali ho. Za zmínku stojí, že tehdejší Československá televize a ČTK tuto pasáž při podávání informací vynechaly.
Miroslav Štěpán zemřel na jaře roku 2014 v osmašedesáti letech.
autor: mp
