Zmíněný list přináší příběh například osmadvacetiletého Naela Hamadiho, který přišel z Turecka do uprchlického tábora v Jonkopingu v jižním Švédsku. Má bakalářský titul inženýra z univerzity v Damašku. Rozhodl se vrátit zpět na Blízký východ, i když ještě neví kam. „Vrátím se do společnosti, která je mi kulturně bližší. Začínat tu úplně z ničeho je nesnesitelné,“ vysvětlil Hamadi s tím, že by musel ještě „čekat dlouhá léta“. Trvalo by rok, než by dostal trvalý pobyt, a další rok, než by dostal povolení přivézt si rodinu. Manželku a tříměsíční dceru nechal v Turecku.