Italský prezident Sergio Mattarella posvětil vznik nové populistické vlády, kterou jako premiér povede naprostý politický nováček Conte. Relativně neznámý profesor práva se ujme vlády nad třetí největší ekonomikou eurozóny. Jeho politická nezkušenost může podle kritiků být problémem. Agentura AP píše o tom, že Itálie se stane první evropskou zemí s populistickou vládou.
Prezident se rozhodl Conteho mandátem pověřit, ačkoli se na poslední chvíli vynořily pochybnosti o Contem uváděných akademických úspěších. Třiapadesátiletý právník ve svém životopise prohlašuje, že si právní vzdělání „zdokonalil“ v USA na Yale a University of New York, podobnou zkušenost má prý z francouzské Sorbonny a dokonce z britské University of Cambridge. Zmíněné univerzity však o Conteho akademickém působení na jejich půdě doposud nenalezly žádné záznamy.
Conte po dvouhodinovém setkání s prezidentem Mattarellou veřejnost ujistil, že si je plně vědom důležitosti, se kterou musí Itálie dostát mezinárodním závazkům. Dále také uvedl, že chce působit jako „obhájce italského lidu“ a pokusí se posílit pozici Itálie v Evropě. Celá Evropská unie s obavami očekává, jakou cestou se vydají ekonomické kroky nové vlády. Obě vládní strany, tedy M5S a Liga severu, se totiž nestaví příliš přátelsky k úsporným opatřením Evropské unie. Obě strany se například shodly na tom, že chtějí mít mnohem schodkovější rozpočty, než jaké povolují současná rozpočtová pravidla EU.
O nové italské vládě jsme psali ZDE.
Redaktor Matt O’Brien z deníku The Washington Post se obává, že by nová vláda svým utrácením mohla zničit stabilitu eura. Strach z nové euroskeptické vlády je patrný napříč americkým liberálním tiskem. Jason Horowitz ve včerejším vydání New York Times píše: „Rapidní vzestup populistů v Itálii – rodišti fašismu, zakládající zemi Evropské unie a čtvrté největší unijní ekonomice – rozbil systém tradičních politických stran, udržovaný po desetiletí. Dal také nový impulz nacionalistickým impulzům na kontinentu a přesunul největší hrozbu unijní soudržnosti od nových členů na periferii, jako jsou Maďarsko nebo Polsko, přímo do jádra Unie.“
Jak levicové M5S, tak pravicová Liga severu se minulý týden dohodly na společné agendě. Patří do ní například plošné snižování daní, nárůst veřejných výdajů, nebo tvrdší protiimigrační postup země na Apeninském poloostrově. Nakonec se dohodly i na osobě Conteho, který má být tmelícím prvkem vlády. Prezident Mattarella měl údajně pochybnosti, zda Conte bude dobrou volbou, nakonec však jeho nominaci stvrdil. Předtím byl jak Di Maiem (M5S), tak Salvinim (Liga severu) ujištěn, že právník, který byl dříve ve službách Di Maia, je jediným kandidátem, na kterém se oba političtí lídři dokáží shodnout.
Do funkce ministra financí má být podle dostupných informací jmenován Paolo Savona. Zkušený jednaosmdesátiletý ekonom, stojící za tvorbou prvního italského makroekonomického modelu v šedesátých letech, vykonával v letech 1993–1994 funkci ministra průmyslu v technokratickém kabinetu premiéra a pozdějšího italského prezidenta Carla Azeglia Ciampiho. Ostřílený matador Savona dlouhodobě volá po vytvoření plánu na případný odchod z eurozóny, nutně tím vyvolává nervozitu v řadách unijních představitelů. „Vysoká úroveň italského dluhu je hlavním důvodem, proč můžeme být nátlakem donuceni k přijímání ‚reforem‘, a tím lze zajistit, že skutečná moc v Itálii zůstane těm, kteří se zasloužili o tento stav mezinárodního podřízení a stále jej udržují,“ řekl dříve Savona.
Potvrzují se obavy zastánců Evropské unie, že nová vláda si bude dělat věci takříkajíc „po svém“. Kromě ignorování rozpočtových pravidel EU jsou tu i další, mnohem závažnější body. Liga severu již loni představila plány na spuštění alternativní měny „Mini-bot“, která by byla paralelní měnou pro euro. Mnoho Italů si také přeje návrat k původní italské liře. V roce 2015 se Savona nechal slyšet, že Německo hraje roli „vedoucí země v Evropě“ a „využívá Řecko, aby si tuto roli potvrdilo“.
O křehkém vztahu Itálie a eurozóny píše Matt O’Brien na stránkách The Washington Post: „Je to velmi nevyrovnaná hra. Itálie je na jednu stranu závislá na Evropě, protože potřebuje Evropskou centrální banku, aby zachránila svůj bankovní sektor před krachem. Pokud by tedy Itálie dělala něco „nepěkného“, například měla příliš schodkové rozpočty, mohla by ECB Itálii zničit tím, že by přestala dotovat její finanční systém stejně tak, jako se to stalo v případě Řecka. Na druhou stranu je ale Evropa závislá na Itálii, protože v takovém případě by měla Itálie pramálo důvodů, proč neopustit euro, čímž by nejspíš nastartovala nákazu, která by pohltila všechny ostatní.“ Dodává, že by šlo o daleko horší krizi než v případě Řecka, jelikož italská ekonomika je mnohem větší.
Italská státní pokladna by podle agentury Reuters po zavedení prvních reforem, mezi něž kromě úpravy daňového systému patří i navrácení štědřejších důchodů, přišla o 112 miliard euro. Aktuální dění provázejí spekulace, že nominaci Paola Savony na post ministra financí neschválí prezident Sergio Mattarella.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
