Kdybyste mohli po odstoupení Gustáva Husáka říct, koho si přejete za prezidenta republiky, kdo by to byl?Anketa
„Do toho se nám ke všemu zkazilo Turecko,“ uvedl Tomský k Erdoganově novodobé říši. „Osmdesát, devadesát let se snažilo, Mustafa Kemal založil systém, který by zničil islám – on nenáviděl islám,“ zdůraznil na adresu Atatürka profesor Tomský a pokračoval: „Největší nepřítel islámu byl nacionální šéf Turecka. Měl manželku Italku, zakázal fezy, arabštinu, nahnal děvčata do stejné školy jako kluky. Už před devadesáti lety! On viděl pokrok jedině v Evropě. Začaly se nosit kravaty, vše se tam změnilo, ale dnes se Turecko zase vrací proti nám.“
„Turecko je pro nás nepříjemnější, a to proto, že největší hrozbou Evropy je dnes imigrace. Tady v Česku se obyvatelstvo podivně rozdělilo na sluníčkáře a ty druhé. Já jsem podle toho xenofob. Samozřejmě, že nejsem,“ informoval přítomné Alexander Tomský. „V Polsku to třeba vůbec není. Poláci mají jasno. Pomohli zachránit Evropu v roce 1683 u Vídně. Kardinál a primas Polska říkal – ano, křesťany vezmeme, ale pomáhejte tam, ne tady. Vůbec žádný problém. U nás je i ta církev rozdělena – Halík a Duka, že. Je to tady divné a nevím proč. Maďaři, Slováci, Poláci, Chorvati, Slovanci mají v této věci naprosté jasno. Dnes už i Rakušani, kteří zpočátku měli vládu takovou merkelovskou.“
A teď k největší destabilizaci, k severní Africe a Blízkému východu. „To je opravdu tragédie. Málokdo tady v Česku ví, kdo to vlastně způsobil. Arabský svět expandoval do světa, ovládl kdysi křesťanskou Sýrii, Irák, státy Středního východu a postupně se dostal až do Pyrenejí a byl zastaven jakýmsi panem Martellem, kterého znáte, protože byl po něm pojmenován koňak. Jinak se o něm nic neví,“ vzbudil smích přítomných Tomský. „Byl to takzvaný údělný kníže a ten je až pomocí Pyrenejí zastavil. Jinak bychom tu asi dnes mluvili arabsky a každý chlap by měl doma dvě ženské,“ zavtipkoval.
Pak podle Tomského arabský svět ve třináctém, čtrnáctém a patnáctém století začal upadat. Objevili se Turci a ti to ovládli a expandovali hlavně na východě Evropy. „Proto to staré Rakousko drželo tak dlouho, protože bylo baštou proti islámu. To byla rakouská legitimita a smysl, jinak by se země rozpadla na mnoho států jako Německo,“ vysvětloval v Městské knihovně v Plzni Alexander Tomský. „Přesto Turecko expandovalo – Řecko, Srbsko, Bulharsko, Rumunsko, skoro Maďarsko a už byli před Vídní. Tam se to zastavilo a Osmanská říše začala upadat. A expandoval Západ.“
Neporazitelní Evropané?
Nejdříve Západ expandoval nacionalismem, ale pak ohromnou mocí. „Angličané při povstání v Etiopii tam poslali malou skupinu, která postřílela 6000 lidí, měli první strojní pušky. A tato síla Evropy začala hrát obrovskou roli. V řeckém povstání omylem narazila anglická flotila na egyptskou flotilu asi 370 lodí. Došlo ke konfliktu a pak se omluvili Turkům, protože ta egyptská flotila byla pod Tureckem, tak se jim omluvili, ale oni je všechny zlikvidovali, všechny lodě a zahynulo asi 7000 lidí. Proto se Evropanům nemohl nikdo postavit,“ vysvětloval Tomský.
Takto hovořil Alexander Tomský o imigraci již v minulém roce:
„V první světové válce se Turecko rozpadlo a Západ si rozdělil arabské státy. To neměl dělat. Samozřejmě islámské státy byly dál protievropské, tak jak měly ve své tisícileté tradici. V době studené války byly všechny arabské státy na straně Sovětského svazu. Vždycky byly protizápadní. Vždy byly dvě civilizace – východní a západní – které nejsou stejné. Přesto mnozí obdivovali západní styl života. Když se podíváte na diktátory padesátých let, ať již šlo o egyptského Násira a jeho rodinu a syrského diktátora, otce toho dnešního. Chodili v obleku, ženy oblečené po evropsku, celá střední vrstva se snažila napodobovat, ale přesto byli vždycky proti Západu. Proč? Protože střet dvou civilizací od sedmého století byl vždy opačný vývoji západní civilizace.
My máme civilizaci, která je postavena na oddělení církve a státu. Samozřejmě, ve středověku to byly pouze odlišné role a svět se celý považoval za křesťanský. Včetně králů a aristokracie. Ale to oddělení tam bylo.“ V Evangeliu podle Tomského najdeme – „mé království není z tohoto světa“. To je prý velmi zásadní. „My rozlišujeme mezi vírou a rozumem, mezi jednotlivcem a společností, mezi státem a občanem. My máme civilizaci, která se snaží vytvořit řád ve svobodě nebo svobodu v řádu. Arabové mají podvolení.To znamená – řád je to, co je podstatné, nikoliv svoboda. Není to dynamická, ale mrtvá statická kultura. Napodobovala v 19., 20. století Evropu, ale neuspěla. Tady je velice hluboký konflikt.“
„Alláh nám dal Německo“
„Já jsem žil v islámské čtvrti v Londýně dlouhá léta, učil jsem angličtinu a vím, jak ten konflikt vypadá,“ vysvětloval zamlklému publiku Tomský. „Je to něco, co nemůžeme nijak změnit. My jsme tomu v Evropě podléhali také. Byla tu třicetiletá náboženská válka, která se pak zvrtla v politickou. Měli jsme tu pokus o takový Islámský stát. Kalvínská Ženeva. Puritánská – třikrát denně se kontrolovalo, jestli mají rozsvícenou svíčku a otevřenou bibli. Husité, to byli takoví vlastně islámští bojovníci za boží zákon, který by byl vnucen všem lidem. Protože boží království podle koránu je z tohoto světa. Křesťanské není. Tady je ten základní a nejhlubší konflikt.“
Psali jsme:
Tomský se pak podělil s přítomnými o zážitek, kdy mluvil jsem s jedním politologem z univerzity v německém Göttingenu: „S takovým sekularizovaným Syřanem, který tu působí už od osmnácti let a vyprávěl mi, jak se vyptával syrských kluků, jak si to představují. A říkal – to je strašné. Já jsem sem přijel v padesátých letech s rodiči, abych tu působil a přizpůsobil se kultuře. Byli jsme vlažní a nebyli jsme moc věřící, patřili jsme k té sekularizované špičce. Dnes ti kluci říkají – ‚Alláh nám dal Německo, co bychom se namáhali‘. Proto došlo k té renesanci arabské víry a k tomu dochází periodicky vždycky, když se Arabům nedaří. Jejich ‚boží zákon šaría‘ je v jistém smyslu legitimitou těch arabských států. Ne úplně v Egyptě, v Maroku, v Tunisku. Ale rozhodně těch šejchů v Emirátech, v Saúdské Arábii, a kupodivu se to bohužel stalo i v britské Indii, když Bangladéš a Pákistán se odtrhly na základě toho, že jsou to islámské země,“ pokračoval v přednášce Tomský.
Příčina: Neúspěšní diktátoři
„Protože se diktátoři nakonec ukázali jako velmi neúspěšní, což v historii tak bývalo. Ale bohužel od padesátých let byly neúspěšní a když se rozpadl bipolární svět dvou mocností, co spolu zápasily, po rozpadu Sovětského svazu, najednou ti diktátoři ztratili svého přívržence, ekonomicky se jim nedařilo, diktatury zestárly – a ony netrvají věčně – dnes to vypadá bídně.“ Tak se podle hosta zase našel korán jako politická alternativa. Protože je to politické náboženství. „Alláhovo království je z tohoto světa. To tady mnoho lidí nechápe. Když na pobřeží letoviska v Nice muslim povraždil těch 80 lidí a dětí, tak psaly západní a možná i české noviny, že to byl pomatenec. Ale vůbec ne. A že vedl dost zhýralý život. To je všechno možné, ale on se stal konvertitou. On najednou obrátil a pochopil džihádismus, který říká, že vraždění nevěřících přivolává Alláhovo království na zemi. Tam je ten fanatismus. Každé náboženství má svoji fanatickou stránku.“
Velký arabista, který přednášel ve Francii, Zdeněk Müller, podle slov Tomského napsal: „My si spojujeme náboženství a duchovno s mírumilovností, laskavostí, s láskou k bližnímu a nechápeme, že ta druhá půlka koránu – která se považuje za normativní, čili závaznou – je náboženství vítězného vojevůdce. Že vlastně ta mstivost a smyslnost, pomstychtivost, jsou chápány jako duchovno.“
Psali jsme:
Podivná věc – ta okamžitá odměna muslimovi po smrti, jestliže se obětuje. „Když si představíme, jak nuzný je život mužů v islámském světě, kde ten vztah k ženám je velmi problematický... Oni žijí v takové často sexuální nouzi,“ vysvětloval přítomným Tomský. „Samozřejmě, odměna těch panen je lákavá. Islám je vlastně nejhorší problém nejen pro nás, ale i pro islámské země. To, co vidíme, je náboženská válka mezi sunnity a šíity. Šíitů není moc, ale mají za sebou velmoc – Írán. Mají 60procentní většinu v Iráku, 35 procent v Libanonu a mají asi tak 40 procent v Sýrii. Sekta alavitů bude možná jednou vyvražděna, protože má dnes velikou moc. Islám je velmi bojovný a expanduje do Afriky. Tam se odhaduje podle statistiky OSN, že asi 30 miliónů lidí opustilo své domovy, je destabilizováno a odtamtud přicházejí přes Středozemní moře do Evropy. Protože zatím dohoda s Tureckem jakžtakž platí. Otázka je, jak dlouho, jestli Erdogan ji nevyužije, že nám sem pošle další miliony uprchlíků, především Kurdů, kterých se chce zbavit. Měli by právo na azyl, protože jsou zcela evidentně pronásledováni z etnických důvodů. Po puči je tam velká destabilizace a 100 000 lidí je ve vězení.“
Islámská propaganda a satan USA
Ještě k džihádismu. „Najednou Arabové a Pákistánci objevili novou formu boje. A víte, kdo to vlastně způsobil? Rusové! V Afghánistánu. Invaze tam je velký paradox a způsobila, že se tam natáhli Arabové ze všech zemí – z Tuniska, Maroka, Saúdské Arábie, ze Súdánu, dokonce i z Kosova a samozřejmě i islámští radikálové z Ruska – Čečenci a další. A také z Uzbekistánu, Turkmenistánu. Všude se našli mladí muži, kteří šli bojovat proti imperialistickému ateismu. Američané je vyzbrojili a když se těch Rusů zbavili, tak se ukázalo, že nepřítel dále existuje, že je to ten ‚satan z Ameriky‘. Satanem nazval Ameriku duchovní vůdce v Íránu.“
Psali jsme:
Každý útok je podle Tomského především propaganda. „A propaganda v arabském světě působí. Svou roli tam hraje stát Izrael, který je chápán jako jednapadesátý stát USA, jako imperialismus, který se tam vtlačil, což je pro většinu Arabů hrozná urážka,“ řekl na adresu židovského státu Alexandr Tomský.
Evropa, která zeslábla, zestárla, nemá dost synů na svoji obranu. Evropané si zvykli na vysokou životní úroveň a ta bude v příštím desetiletí klesat.
Poté se host věnoval dalším problémům. „Je ohromné sucho, které začíná v severní Africe. A strašně přelidněné státy. Například v takovém Pobřeží slonoviny, bývalém ‚africkém Švýcarsku‘, si neuchránili hranici a ten stát je v totálním rozkladu. Věkový průměr je tam asi 22 roků. Do Afriky Světová zdravotnická organizace přinesla léky, penicilín, medicínu. Předtím se většina dětí nedožila dospělosti. Když jsem chodil do školy koncem padesátých let, tak si pamatuji, že Egypt měl 22 miliónů obyvatel. Dnes má 95 miliónů! Padesát procent všech mužů pod třiceti roky je nezaměstnaných. To nemůže skončit dobře.“
Generace bez vize
„V Evropě máme čtyřiceti-, padesátiletou zkušenost s arabskými ghetty. Malmö, Stockholm, Marseille, Paříž, Londýn – obrovská zkušenost, bylo napsáno obrovské množství literatury. Většina lidí z těch ghett neholduje náboženství, ale je prostě vyřazena, vykořeněna, není pro ně manuální práce. Dnes je móda, aby jste si všechno udělali sami. Možná ale práce bude. Ekonomové se nikdy nedohodnou. Ztráta v jednom odvětví se našla jinde. Dnes ekonomové vidí černě a mají pocit jako tehdy Karel Marx, že za nás mašiny všechno udělají. Ale jak ten globální systém předěláme, abychom měli nějakou práci pro ty lidi?“
Před 80 lety ještě Evropa zaměstnávala na venkově asi 75 procent lidí. Dnes je to 3,5 procenta. Průmysl na vrcholu své éry v padesátých, šedesátých letech zaměstnával 40 procent lidí, dnes je to v celé Evropě 17 procent. „A stále se to stěhuje někam do Číny, kde je levněji. Zachraňují globální oteplování tím, že ten špinavý kouř vyrábějí někde v cizině... Například nám ale vyrostl turismus, který zaměstnává desetkrát více lidí než před padesáti lety. Nemusíme být tedy pesimisté. Má to ale jeden divný aspekt. S tím, jak klesá zaměstnanost v zemědělství a v průmyslu, tak to roste ve službách, ale nedostatečně silně. Hlavně však roste ve státní správě.“
Úředníků prý dramaticky přibývá. „Je zajímavé, že Donald Trump chce tuto obrovskou zátěž federálního státu snížit. Tam by mohl skutečně Americe pomoci. Jak přibývá bakalářských diplomů v humanitních oborech, tak přibývá státních úředníků. Nejen u nás, ale všude. To je také rozdíl mezi Trumpem a naším podnikatelem v politice, protože Donald Trump přece jen té ekonomii rozumí. On ví, kde jsou ty největší problémy. Kdyby nasadil velké tarify, něco s Čínou uhádá. Kdyby nasadil velký tarif, poškodí oba, i sebe. Ale sníží daně, hlavně chudým, přitom chce radikálně snížit tu obrovskou přezaměstnanost ve státní správě a zároveň investovat do infrastruktury. Mají špatné dálnice, železnice, mosty jsou ve špatném stavu. Němci mimochodem také – před čtyřiceti lety Německo bylo perfektní a teď je zchátralé, protože neinvestují. Kdežto náš politický podnikatel to dělá obráceně,“ chrlil dál informace Tomský. „Masivně přibývá úředníků. Vloni asi 13 000, a 6700 je plánováno na příští rok. A daně vůbec neklesají. Tady vůbec převládá takové to sociálnědemokratické myšlení, že stát má zdaňovat a pak rozdávat. To se tady politikům líbí. Ale v tom nejsme sami. To je v celé Evropě. Jedině Angličané bývali trošku jiní. Zbavit se úředníků je téměř nemožné.“
Všude samí Číňané?
Dotaz z publika směřoval na další, zatím ne příliš ventilovaný problém: „Jiní imigranti. Ve velké tichosti do Ruska přicházejí tisíce Číňanů a nasouvají se do sibiřské oblasti…“
„To začalo už za Jelcina. On pronajal téměř všechny sibiřské kolchozy v roce 1996 nebo 1997,“ vysvětlil Tomský. „Číňané tam prosperují více než místní, kteří se vykašlali na všechno a nepracují. Ale není to nic moc a je jim tam zima. Je jich tam asi 1,3 milionu, ale Sibiř se vylidňuje. Vladivostok měl 1,5 milionu obyvatel a dnes nemá ani polovinu, Kamčatka má čtvrtinu. Zároveň se oteplujeme, ale nikoliv vlivem lidské činnosti, ale posunem zemské osy. Do Ruské federace se jich přistěhovalo docela málo. Ale Číňané mají problém – pomalu vymírají. Politika jednoho dítěte za to může, tehdy to vyloženě přehnali. Teď už mohou mít i druhé dítě, ale toho využívá jen 10 až 15 procent obyvatel Číny. Oni ale přibývají v celém světě. Třeba v západní Evropě jich je 5 miliónů. Dosáhnou 1,4 miliardy a pak se jim předpokládá velmi prudký pokles. Jediná statistika, která platí do budoucnosti, je demografická. Když nějaký stát začne vymírat, tak většinou není schopen to otočit.“
Němečtí Turci v ulicích a naše bezbožnost
Poslední dotaz, či spíše připomínku, měla žena, která do Německa jezdí velmi často: Šlo o názor na Turky v Německu. „Byly tam demonstrace na podporu Erdogana. Byla to ohromná akce de facto německých občanů. A říkají – musíme podpořit svého, tedy tureckého, prezidenta. Budou ty tendence stoupat? Před 30 lety nebylo myslitelné, aby vyšli takto do ulic. Ani by se takto neshromáždili. Čím dál více se organizují a pronikají do vedení státu – třeba předseda německé strany Zelených (Die Grünen) je Turek,“ podělila se svými zážitky a pocity.
Alexandr Tomský na to reagoval slovy: „Oficiálně tam žije 6 miliónů lidí tureckého původu. To souvisí s renesancí světového islámu. V šedesátých letech by to tam nikoho ani nenapadlo. Turci jsou ještě trochu zvláštní, protože jsou ještě národem. Například všechny mešity v Německu jsou podporovány z Turecka. V ostatních zemích, když nemají podporu ze Saúdské Arábie, musejí si něco nasbírat mezi sebou.“
A věřící v islám ve vztahu s naší bezbožnou kulturou? Prý nemáme šanci. „Jak je můžeme předělat? Oni vidí naši pornografii, alkohol – to jim všechno připadá jako těžká hříšnost. I ti, co nepraktikují islám, co do mešitě nechodí – i těm ale toto připadá, že oni stojí výše. Oni mají tu kulturu normativní. Jim vládnou normy. Pamatuji arabskou čtvrť, kde vymlátili psy. Jsou stejně tak proti psům jako jsou proti kouření a alkoholu. Oni se domnívají, že pocházejí z vyšší civilizace a my jsme ta upadlá, bezuzdná, bezbožná společnost. Když si vzpomenu na svoji babičku – ta kdyby viděla, jak to tady vypadá, tak by byla zděšena jako ten Turek. A pochází z Dobrušky. Svět se změnil a my jsme proti tomu slabí. Jak chcete přinutit někoho, aby miloval tu svou takříkajíc cizí vlast? Erdogan má dokonce někdy řeči, které se tu vůbec nepřekládají,“ uvedl Alexander Toský v závěru půldruhahodinového setkání.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
