Současná migrační krize má podle Kohouta dva základní kameny úrazu. Jedním je „přebujelý evropský sociální stát“ a tím druhým pak miliarda a půl afrických obyvatel, pro který je tento stát na dosah ruky. A k tomu lidé ignorují fakta.
Německo ohlásilo, že očekává až 800 tisíc příchozích azylantů. Pokud se však podíváte na konkrétní statistiky, zjistíte, že od ledna do července zažádalo v Německu o azyl přesně 218 221 lidí a více než desetina z nich žádali opakovaně. Což podle Kohouta neodpovídá odhadům, jelikož je těžko možné, aby v následujících měsících přišlo dvakrát tolik lidí co dosud. „Fantazíruje snad německý ministr vnitra, anebo se Německo bude snažit přilákat ještě více nově příchozích?“
K tomu je nutno podotknout, že skoro polovina z těch, co zatím do Německa přišli, je původem ze zemí bývalé Jugoslávie. Ze Sýrie pochází jen pětina z celkového počtu.
Zároveň je třeba i zmínit, že Afrika již zdaleka není tak chudá jako dřív. Nikde v ní podle Kohouta neprobíhají ani „rozsáhlé války, ani genocidy“, není tedy důvod k migraci. „Spíše to vypadá, že Afričané zbohatli natolik, že si dokážou vydělat na cestu do Evropy a najít cestovní instrukce na internetu.“
Na závěr se opřel do Německa samotného. To podle něj sice moralizuje, k tomu však „dělá řadu dalších nelogických věcí“. Už jen proto, že přijímá Albánce. Zároveň přemýšlí o nemyslitelném. „Německá vláda uvažuje, že pro ubytování imigrantů poruší zásadu nedotknutelnosti soukromého majetku“, a nastěhuje uprchlíky do „nevyužitých“ domů či bytů.
Kohout sám přiznává, že žádné řešení nenabízí, ale že jen poukazuje na nesrovnalosti a povrchnost celé debaty.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
