Vítáte konsolidační balíček, který vláda protlačila Sněmovnou?Anketa
To uvedli na setkání s občany v Plzni kandidáti do europarlamentu Danuše Nerudová a Jan Farský. Salonek příznivců STAN byl zaplněn zhruba dvaceti vesměs mladšími návštěvníky.
Unie byla, je a bude!
„Jan Farský je pro mne pravý Evropan,“ vysekla hned na začátku akce poklonu nejmladší rektorka v ČR profesorka Danuše Nerudová.
„Rozhodla jsem se kandidovat do EP z několika důvodů. Nedovedu si představit, že by ČR jako středně velká země v srdci Evropy nebyla v EU. Je pro nás životně důležité být členem EU. Zároveň si uvědomuji, že Unie trpí spoustou neduhů, o kterých je zapotřebí mluvit nahlas. A když o nich mluvíme, nenabízíme nějaké řešení. Součástí naší kampaně bude na neduhy ukazovat a zároveň nebudeme jen populisticky říkat, že je něco špatně, ale budeme nabízet řešení, jak by to mělo být,“ svěřila se poté auditoriu.
„Rozhodla jsem se kandidovat do EP, ale nerozhodla jsem se založit politickou stranu, byť to spousta mých podporovatelů očekávala a přála si to,“ vysvětlovala dále v úvodu Nerudová. „Neudělala jsem se to z toho důvodu, že byť si uvědomuji ten politický kapitál zvláště u mladé generace, který vznikl z prezidentských voleb. Na druhou stranu mám nějakou zodpovědnost a uvědomuji si, že pravicové a středopravé politické spektrum je v současné době tak fragmentované a roztříštěné, že další politická strana by nebyla ku prospěchu společenské situace v této zemi. Velmi často se mne lidé ptají, jestli to mí podporovatelé z prezidentské kampaně nevnímají jako útěk z České republiky. Snažím se vysvětlovat, že tady mluvíme o tom, že Brusel je něco daleko, co nemůžeme ovlivnit a většinou tam vzniká něco o nás bez nás. Tak tomu ale vůbec není. Brusel jsme my, my jej tvoříme a jsme jeho součástí. Daleko to vůbec není, protože není oddělená evropská a naše politika. Je to prostě politika. Všichni starostové a hejtmani, kteří se snaží rozvíjet regiony, si musejí uvědomovat, jak na ně dopadá všechno to, co se děje v Bruselu. Mne velmi mrzí, že ČR není aktivní u toho, kde ty věci vznikají. Není na začátku, nesnaží se ovlivňovat věci, už jak vznikají, a vždy pak hasí ten ‚požár‘ na konci v Evropském parlamentu.“
Neutíkám se schovat, ale bojovat
„Není to tedy žádný útěk někam, nikdo nikam neutíká, a je na nás, abychom vysvětlovali, že evropská politika je jenom jedna, že je součástí té domácí politiky, protože v dnešní době už celá řada předpisů, které v EU přímo dopadají na naši legislativu a ihned po tom, co jsou vydány, se stávají součástí právního řádu ČR,“ konstatovala profesorka Nerudová.
Farský k volebnímu programu do EP uvedl: „Zatím debatujeme, sepisujeme podněty. Jedno téma je euro, které musíme oddělit, protože to není téma do evropských voleb. Přes to, že pro ČR a pro její občany by bylo nyní vhodné jej přijmout. Není to otázka, která se rozhoduje v evropských volbách, je to naše čistě národní debata, ve které ale máme velký dluh, protože mně by přišlo fajn, kdybychom euro přijali, a bylo by to prospěšné společnosti, ekonomice, bezpečnosti, investicím. Ale ve chvíli, kdy má podporu 25, maximálně 40 procent obyvatel, je to chyba politiků, že to nedokážou vysvětlit. Dokud nebude mít větší, tak by bylo sebevraždou, ne politickou, toho politika vem čert, ale bylo by to sebevraždou pro samotné euro, kdyby se tlačilo na sílu. To by bylo špatně. My v tom tedy máme velký domácí úkol a dluh.“
Psali jsme:
Roušky jako politikum
Poslední období podle Farského ukázalo, že Evropa je hodně zranitelná. „Viděli jsme, když jsme potřebovali kusy hadříků na obličej. Kusy látek nebo buničiny, jednoduchého materiálu, jehož výrobní cena bude v korunách, tak to nakonec stálo několik set korun, a ještě si to podmínili, že nám to sem pošlou z Číny s tím, že se jim musejí nejvyšší státní představitelé klanět na letišti. Takže ponížení. A vydírací potenciál. Když to neumíme vyrobit, tak se může stát, že nás někdo vydírá. Závislost na jakémkoliv autoritativním režimu je prostě nebezpečná. Dalším příkladem jsou energie. Když Putin použil fosilní paliva jako zbraň. Už v roce 2021 a pak to vyvrcholilo jeho vpádem na Ukrajinu. On tu energii používal jako dobívání, na zvyšování závislosti – a narazili jsme. A tím jsme neskončili se závislostmi. Ony to jsou léky, čipy, baterie. Je to i obrana. V těch prvních třech jsme spíše závislí na nedemokratických režimech, které to kdykoliv mohou vyměnit za nátlakový nástroj. U obrany je skvělé, že jsme součástí NATO. Je to z hlediska strategického zcela zásadní a je to spolupráce, která nám dává bezpečnost. Kdybychom nebyli v NATO, tak to, co se teď děje na Ukrajině, tak se mohlo zcela lehce dít u nás. To se naštěstí díky NATO neděje, protože to je nejmocnější bezpečnostní organizace na světě,“ pokračoval Farský.
Američané nás vždy zachránili
„Není v pořádku, že NATO stojí na jedné noze. A to té americké. Už je evropská tradice s její pomocí – první světová válka – museli přijít Američané, aby Evropu vytáhli z průšvihu. Druhá světová válka to samé. Rok 2022 zase. Čekalo se, až Američané pomohou na Ukrajině, protože Evropa by nebyla schopná pomoci Ukrajině natolik, aby zastavila příval ruských hord,“ konstatoval Farský.
A pokračoval: „Evropa je dost bohatá, velká, odpovědná a už je také dospělá, aby byla schopná využít svůj potencionál. Ten rozpočet, to jsou dvě procenta HDP, kvanta financí, které země dávají. Na provoz EU jde cirka polovina peněz včetně všech programů, co jde na obranu. Kdyby se ty peníze, co jdou na obranu, využily na to, že to dáte na výzkum a vývoj, že tím pomůžete strojírenství, použijete to i ve školství a vzdělávání. To Američané dělají úplně běžně, že do toho započítávají finance, které jdou na obranu. Oni tedy dávají 3,7 procenta HDP, mají co započítávat.“
Psali jsme:
„Mohli bychom společně zainvestovat i do infrastruktury. To je otázka rychlých přesunů dálnicemi, železnicí. Ukládání elektřiny, toku energií přes hranice. To je všechno strategické a bezpečnostní. Bylo by to možné ohýbání, kdybychom z těch dvou procent na toto ještě dávali, ale má to smysl a Evropě by to obrovsky pomohlo. Protože by na konci toho byla inovativnější díky penězům ve výzkumu a vývoji, bohatší, protože finance by zůstaly více v Evropě, kde by generovaly pracovní místa a zvyšovaly přidanou hodnotu, a je to Evropa, která by byla blahobytnější. Já chci bezpečnou Evropu a jsem přesvědčen o tom, že silná Evropa, to znamená silné Česko. Mezi tím je rovnítko. Není to tak, že čím by byla silnější Evropa, bylo by slabší Česko. Je to naopak. A kdo to odečítá, nemluví pravdu.
Fotogalerie: - Danuše v Berouně
Doplním, že 80 procent české legislativy má svůj vznik na evropské úrovni. Český Parlament vlastně jen převypráví evropskou legislativu, někdy lépe, někdy hůře. Bohužel zpravidla hůře. To je to české – raději to uděláme dvakrát přísnější, aby nám neřekli, že to je málo přísné. Jistě si vzpomínáte na to, že jsme museli každý rohlík balit do jednoho igelitu, že musíme ohýbat banány nebo okurky. To po nás Evropa nechtěla. Když vidíte, že v Bruselu mají jeden záchodek asi na padesát míst v kavárně, a to ještě v patře, tak u nás, když jsme otevírali knižní kavárnu, musel být záchod mužský, dámský, pro personál, bezbariérový přístup. Všechno jsme to udělali, protože jsme na to měli prostředky, ale trvalo to rok, než jsme otevřeli knihkupectví, stálo to milion,“ uvedl příklad za sebe Farský.
Bravo, Sašo!
„Neblokujeme lidi už na začátku, aby nebyli aktivní? My to někdy prostě přeháníme. Musíme prověřit byrokracii, jak moc je podmíněna EU. Neměli bychom se znevýhodňovat oproti ostatnímu evropskému prostředí. To, že v Evropě má smysl debatovat, ukázala aktivita kolem Eura 7. To přišlo na další zpřísnění podmínek u spalovacích motorů, že se sníží emise, ale gros bylo na oděr pneumatik a na brzdách. To je věc, kterou si neuvědomujeme, ale je to spousta opravdu blbých látek, které se dostávají v podobě mikroplastů a dalších drobných částek, které nedělají dobře tomu, kdo stojí poblíž. Když se Česko – a nehodnotím výsledek – dokázalo zapojit, tak jsme v situaci, že český návrh přehlasovává Německo. Tady Německo není na stejné lodi. Podařilo se Sašovi Vondrovi a Martinu Kupkovi dát dohromady koalici, která to racionalizuje a říká, že jestliže má končit výroba spalovacích motorů v roce 2035, protože pak budou tak drahé, že je nikdo nebude chtít kupovat s těmi poplatky. Tak má smysl, abychom je stáhli ještě více a drsně a omezíme tak, že už nebudou? To ukazuje, že když se včas do toho vstoupí a nečeká se na výsledek, tak i v Evropě máme obrovskou sílu,“ zdůraznil Farský.
Nerudová k tomu dodala, že „… podle Hospodářských novin se od našeho vstupu do EU hlasovalo zhruba tisíckrát a jen sedmnáctkrát byla Česká republika přehlasovaná. A přitom se tady vytváří narativ, jak se proti naší vůli přijímá kdeco. A přitom jenom sedmnáctkrát to bylo odhlasováno jinak, než jsme chtěli. Německo bylo poraženo dvakrát tolik. Jsme úspěšní. Ale my si dokážeme, jak říkával Václav Havel, vytvářet blbou náladu.“
Farský na to: „Pro každého politika je lepší nepřiznat vlastní selhání.“
Nerudová poté pokračovala slovy: „Nejposlednější úsměvný příklad jsou víčka na coca-cole. To se pan bývalý premiér pohoršoval, co vzniklo v EU, a zapomněl, že on pro to hlasoval a schválil. Oni tomu napomáhají i koaliční strany, které hlásí, že za to může Brusel. Je to ale jejich selhání, že to nezachytili, nepodchytili.“
„Každý z nás to ale někdy dělal, to nedělají nejen politici, ale i moje malé děti,“ konstatoval na závěr oficiální části Jan Farský s poukazem na nepřiznání chyb a vlastního selhání.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
xxxxaver
