Neposlouchejte odpůrce eura, jsou nefér. Dva ekonomové vysvětlovali pozitiva eurozóny, která prý přehlížíme

Lubor Lacina v úvodci upozornil na to, že při hodnocení projektu společné měny máme tendenci brát v úvahu jen ekonomické faktory a uvažovat například jen o výši financí, které byly nutné k záchraně Řecka, jak se zvýšila nezaměstnanost v zemích, kde je euro, apod., ale že debata o euru je hlavně politická.

„Pokud sledujeme historii eurozóny, vidíme, že původně šlo o kompromis mezi Francií a Německem, kdy Francie kolem roku 1990 měla obavy ze vzniku německé ekonomické supervelmoci a souhlas se sjednocením Německa vyvážila tím, že prosadila společnou měnu. Francouzští lídři měli pocit, že společná měna pomůže Francii,“ naznačil počátky historie Lacina, podle nějž to zatím ale vypadá tak, že vítězně z celého projektu vychází Německo, které je silnější, než si Francie představovala v počátku 90. let.

Na nedávné krizi eura a na tom, že pak přišla migrační krize, je podle doc. Laciny vidět, že byla Evropa rozdělena. „Jestliže krize eura unii rozdělila na sever a jih, migrační ji rozdělila na západ a východ. Z tohoto pohledu projekt eurozóny i EU se stává obětí vlastního úspěchu, protože najít shodu mezi osmadvaceti zeměmi, které mají rozdílné zájmy, je těžké. Zároveň je pravda, že se proces celé poválečné integrace Evropy vždy skokově posouval kupředu v rámci krizí, politici se vždy vzchopí, když je na ně vytvářen tlak. V krizi eurozóny to zafungovalo, politici se dohodli na tom, že banky bude dozorovat Evropská centrální banka, že se banky složí na fond, který bude řešit bankovní krize apod.,“ argumentoval ve prospěch EU optimisticky Lubor Lacina

Projekt eurozóny není mrtvý, spíše se rozrůstá

Národní koordinátor zavedení eura v ČR Oldřich Dědek ve své prezentaci uvedl, že euro není projekt, který by vznikal dnes a na zelené louce, trvá už čtrnáct let a již mnohokrát čelil předpovědím, že eurozóna zanikne. „Místo, aby krize naplnila očekávání, že projekt je mrtvý, spíše se rozrůstá. Během světové krize se europzóna rozšířila o pobaltské země a to také o něčem svědčí. Euro používá kolem 330 milionů lidí a jsou zde bohaté praktické zkušenosti. V zemích eurozóny se většina obyvatel navíc domnívá, že euro bylo pro ně přínosem. Dokonce i v zemích zasažených těžce krizí, jako je Řecko, to nepřimělo veřejnost, aby se chtěla vrátit k národní měně. Povinností řecké vlády tedy bylo chovat se tak, aby země mohla v eurozóně zůstat,“ uvedl Oldřich Dědek.

Otázka tedy podle něj je, do jaké míry jsou oprávněné obavy v zemích, kde euro zatím nebylo přijato. Tyto obavy pak Oldřich Dědek postupně komentoval. Největší strach je podle něj spojen s pocitem, že se bude se zavedením eura zdražovat a uvedl takzvaný paradox zdražování, v jehož rámci veřejnost má neodůvodněný pocit zdražení, i když skutečná inflace je stále stejná. „Když se zavádělo euro v Litvě nebo Lotyšsku, měli tam reálně deflaci, ale téměř šedesát procent lidí se obávalo zdražování. A tento strach se dá velmi jednoduše živit euroskeptickými kritikami.

Klasickou ukázkou je Polsko, kde současný prezident Duda v rámci kampaně otevřel krámek, kde měl na jedné straně ceny výrobků ve zlotých a na druhé v eurech po vstupu do eurozóny. A vyšlo mu, že se potraviny zdraží o více než sto procent. Je to velmi nekorektní argumentace, euro se přece nezavádí tak, že se převezmou v České republice třeba ceny z Německa. Všechny finanční částky se vydělí jedním koeficientem, reálně k žádné změně nedojde a ceny, důchody, vklady nebo dluhy se podělí stejným číslem a reálně ke změně nedojde,“ vysvětlil Oldřich Dědek.

Za všechno špatné může euro

Obav občanů se podle něj zneužívá různými způsoby, například ve Slovinsku po zavedení eura vzrostla inflace a kritici poukazovali na vliv eura, v téže době ale rostly ceny surovin a zemědělských plodin. Inflace výrazně rostla například i v Česku. „Tomuto typu argumentace říkám ,cherchez euro‘, tady za vším hledej euro – cokoli je špatně, může za to euro. Pokud u nás bude referendum o přijetí eura, zapomeňme na to, že přinese věcnou diskusi o přínosech a nákladech eura. Ta diskuse se nutně zvrtne, protože jde o složitou problematiku, která není příliš snadno vysvětlitelná,“ řekl k problémům se zaváděním eura Oldřich Dědek.

Pokusil se pak vysvětlit důvody, proč k pocitům veřejnosti – že euro znamená zdražování – dochází. Jedním z nich je chování části obchodníků, kteří využijí toho, že se spotřebitelé po zavedení nové měny hůře orientují a zvýší neúměrně ceny, dokud si občané na přepočet nezvyknou. Největší problémy s tím byly podle Oldřicha Dědka v zemích, kde euro znamenalo velký počet jednotek národní měny, například Itálie, kde bylo euro za více než tisíc lir. Všechny vlády i evropská komise proto sledují, jak se daří plnit opatření, aby se těmto negativním pocitům v dané zemi zamezilo.

Základním opatřením je půl roku před zavedením a půl roku potom uvádět obojí ceny – jak v eurech, tak v národní měně – aby spotřebitelé hned viděli, že přepočet byl proveden správně. „To se bude přísně hlídat, pro obchodníky budou tvrdé sankce. Český statistický úřad bude také v období sledovat inflaci na vybraných položkách, které mohou vyvolávat pocit neúměrného navýšení – je to například cena za taxislužby, instalatérské práce apod. To bude sloužit jednak k tomu, aby vláda měla objektivní obrázek o skutečné inflaci, jednak se bude bránit šíření různých fám, které se během prvních měsíců po zavedení eura objevují,“ řekl Oldřich Dědek. Dalším opatřením by měla být tzv. černá listina, kde budou zveřejněny firmy, které se dopouštějí neúměrného navýšení cen.

Termín přijetí eura v nedohlednu

První dotaz z auditoria mířil na prof. Dědka – na termín zavedení eura v České republice. „Pokud jde o termín, je to čistě politické rozhodnutí, vláda každý rok projednává materiál o plnění maastrichtských kritérii a zda doporučuje přihlášení do tzv. kurzového mechanismu, který je předstupněm zavedení eura. Situace je taková, že se zatím vstup do tohoto mechanismu nenavrhuje a termín přijetí eura tedy není. Občas se objeví nezávazné úvahy, ale nejsou podpořeny žádným relevantním rozhodnutím vlády. Je třeba si uvědomit, že od rozhodnutí o zavedení eura do přijetí musí uplynout čtyři roky. Ukazuje se, že naši politici nejsou schopni uvažovat v dlouhodobých horizontech.

Lubor Lacina dodal, že politici se vždy budou dívat na veřejné mínění, a když se dnes podíváme na jeho průzkumy, které říkají, že až osmdesát procent obyvatel je proti zavedení eura, nedá se od politické reprezentace čekat, že vystoupí s tématem přijetí eura. „Jediný, kdo má dnes tendenci toto téma otevírat, je prezident Zeman, který se občas zmíní, že by se tato debata měla vést. Zároveň ale říká, že by se mělo napřed z eurozóny vyloučit Řecko, což asi není reálné,“ doplnil Lubor Lacina.

Na dotaz, jaká je pravděpodobnost, že Česko vycouvá ze svého závazku přijmout euro, odpovídal opět národní koordinátor Dědek. „Vznikla zvláštní situace, kdy se Česká republika v přístupové smlouvě se zavázala, že euro přijme, ale nikde není řečeno – kdy. Platí, že euro přijmeme, až budeme připraveni, až splníme maastrichtská kritéria. Jedním z nich je ale kurzové kritérium, které vyžaduje setrvat aspoň dva roky v kurzovém mechanismu, a přihlásit se do tohoto kritéria je čistě politické rozhodnutí.

Je zde tedy modus vivendi podobný Švédsku, kdy na jedné straně jakoby ctíme své závazky, jsme připraveni vstoupit do eurozóny, ale ,bohužel‘ tam nemůžeme vstoupit, než splníme kritéria. Nakonec to stejně závisí na politickém rozhodnutí vstoupit do kurzového mechanismu. Ostatní kritéria plníme, a kdyby česká vláda chtěla, může zítra podat přihlášku,“ vysvětlil současnou situaci u nás Oldřich Dědek.