Jste rádi, že EU rozšiřuje emisní povolenky i na dopravu a bydlení?Anketa
O nejhorší mediální zážitek nejen za tento týden, ale za delší dobu, se přičinil komentář Alexandra Mitrofanova z Novinek s titulkem „Andělská křídla nestrannosti? Pak také lhostejnost ke zlu“. „Pan Mitrofanov nás v něm poučuje o tom, že v nastalé situaci – míní tím rozdělení společnosti – padá požadavek na novináře, že by měl být nestranný, objektivní, že by měl argumentovat komplexně. Prý je tohle všechno už minulost, protože to jsou andělská křídla, kterých nelze docílit, a všechno to je iluze. Nabízí k tomu příklad, lhostejnost ke zlu, což už je hodně emocionální a hodně podprahové, jako by ten, kdo chce komplexní informace, a ne jen nějakou jednostrannou propagandu, byl zároveň propagátorem zla nebo provozovatelem nějakého takového úsilí,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Na tomto místě už několikrát konstatoval, že ho překvapuje Mitrofanovúv styl. „Znával jsem ho jako velmi uvážlivého a seriózního komentátora z Českého rozhlasu, kde jsme se velmi často potkávali, občas byl i hostem v mých pořadech. A vždy jsem si vážil jeho vhledu do dění v sociální demokracii i jeho snahy o objektivitu při posuzování věcí, přičemž tou objektivitou míním vyvažování všech možných informací, které jdou i proti sobě, a usuzování o výsledku až po té konfrontaci. To je přesně něco, co teď Mitrofanov absolutně zavrhl jako nepotřebnou veteš, která v dnešní době a v dnešním novinářství nemá co pohledávat. Tím dal v podstatě podnět k tomu, aby se zrušily všechny novinářské kodexy,“ podotýká mediální analytik.
Zacházet s informací nestranně už je minulostí
Nejenom Syndikát novinářů, ale i mezinárodní evropský kodex IFJ, Mezinárodní federace novinářů se sídlem v Bruselu. „Na základě toho jsme v roce 1998 na Syndikátu novinářů kuli tenhle český kodex, který je do dneška víceméně beze změny platný a ukládá novináři jako jednu z prvních povinností zacházet s informací velice obezřetně, nestranně a vyváženě ve smyslu zvažovat všechny možné argumenty, dávat proti sobě fakta a pak teprve docházet k nějakému závěru. Tak to podle pana Mitrofanova už je minulost, to jsme odvrhli jako starou veteš. Kromě toho pan Mitrofanov slučuje dvě věci, které jsou podle všech novinářských kodexů a profesionálních pravidel nesměšovatelné, a to jsou zpráva a komentář,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Jako by komentátor Práva volal po tom, aby informace už měla předem dané jasné vyznění a interpretaci, jinak to je na úrovni Sartrova bonmotu o pěti minutách Hitlerovi a pěti minutách Židům. „Uvádí to na jakési pseudoanalogii, kdy označuje SPD naprosto přímo jako fašistickou stranu. To mě docela vyděsilo, protože bych docela rád viděl, jak by pan Mitrofanov před nějakou vyšší instancí prokazoval okamurovcům, že jsou fašisté, a na základě čeho k tomu dospěl. To jsou takové nálepky, které se rozhazují velice pohodlně zejména v dobách, jako je ta naše, v době, kdy ten, kdo má silnější hlas, si urve větší kus veřejného prostoru a na něm se pak chová jako okupant,“ míní mediální odborník.
Doba je nemocná víc, než jsme si mohli představit
Považuje to za velice neblahé zjištění o tom, že těmto pokušením neodolají ani zkušení novináři. „Vždyť Mitrofanovovi je plus mínus pětašedesát. Chápu to u nějakých aktivistických dvacátníků, zejména z Forum24 a podobných, u nich je zřejmé, že je to dílo nezralosti, dílo pokušení, dílo radosti z toho, že se podílím na velkých věcech, protože pan Šafr mi vysvětlí, že jsou to historické velké věci, a můj úkol novinářského kandrdase je tomu sloužit. To skutečně chápu. Ale že tomu propadne zrovna takhle zkušený novinář, to je mimo mé chápání a považuji to za příznak toho, že naše doba je mnohem víc nemocná, než jsme si vůbec dokázali doteď představit,“ přiznává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Stranou nemůže nechat mediální událost posledních dnů, tedy analýzu, kterou na žádost Rady ČT vypracoval profesor Jan Jirák se svým týmem. „Jde o to, že Jan Jirák je na rozdíl od Mitrofanova uvážlivý člověk, který váží svá slova, své úsudky, a nejde s žádnou dobou, s touto nebo s minulou. Je to člověk, který si dost váží svého renomé, které získal za bezmála čtyřicet let působení v mediální pedagogice. Pamatuji si, když jsem v roce 1984 nastoupil na Fakultu žurnalistiky, že tam učil češtinu jistý Jan Jirák a byl asi jen o čtyři roky starší než já. Byl to čerstvý absolvent Filozofické fakulty UK a už tehdy byl jedním z prvních, kdo tady začal trochu číst, překládat a studovat zahraniční zejména anglojazyčné mediální texty a přitom se na tom odborně takříkajíc ‚udělal‘. Váží si toho, co dokázal, a váží si své nestrannosti,“ říká mediální analytik.
Řezníček jako spolupracovník kandidáta Pavla
Oceňuje, že profesor Jan Jirák nehraje pro nikoho ani proti nikomu. „To mi na něm velmi imponuje. V posledních letech se to ukázalo už několikrát, že se dokáže postavit i proti hlasu své předpokládané sociální skupiny. Také za to leckde schytal různé ťafky. Ale zůstal svůj. To neznamená, že spolu souhlasíme vždy a ve všem, to není důležité. Důležité je, že je schopen konsekventně myslet a udržet si odstup, nestrannost. To je v téhle zemi velká vzácnost. Jsem proto rád, že zrovna jemu zadala Rada České televize vypracovat analýzu té naprosto zpropadené a šílené debaty pana Řezníčka, který se tam choval přesně tak, jak to pan Jirák slušnými slovy velice přesně popisuje. Řezníček se choval jako spolupracovník kandidáta Pavla, nahrával mu, nechával ho říci všechno, co chtěl,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A.
Naopak Andreji Babišovi kladl moderátor ČT velký odpor, vymýšlel si různé překážky, bral mu slovo, ironizoval ho. „Dával mu otázky, z nichž bylo jasně vidět, že sleduje cíl dělat propagaci panu Pavlovi. A to je něco, co v České televizi absolutně nemá co pohledávat. Kdyby to bylo v televizi typu Fox News nebo CBS ve Spojených státech, tak je jasné, že Fox News je republikánská, CBS je demokratická, a je jasné, jaké názory odtamtud asi můžeme slyšet. Ale aby český veřejnoprávní redaktor, který je placen z našich daní, naprosto brutálně dával výhodu jednomu a nevýhodu druhému kandidátovi, to je zcela nepřípustné. Je velmi symptomatické a velmi smutné, jak na tuto zprávu zareagoval kdysi dávno docela korektní redaktor Zdeněk Šámal,“ poukazuje mediální odborník na vyjádření ředitele zpravodajství ČT.
Potlesk pro Jirákovu analýzu prezidentské debaty
Přitom z vlastní zkušenosti ví, že se s ním dalo před nějakými patnácti lety věcně diskutovat. „Nyní vyletěl jak potrefená drůbež a začal mluvit o tom, že zpráva je dekontextualizovaná a podobné nesmysly. Jaká dekontextualizace? Jestliže profesor Jirák dostal za úkol sledovat nebo analyzovat jeden pořad, tak jeden pořad je jeden pořad. Poslední prezidentskou debatu těchto kandidátů není s čím srovnávat, žádná jiná taková nebyla. Jiné poslední prezidentské debaty, ať už je vedla Witowská nebo Moravec, nejsou srovnatelné už kvůli povaze obou kandidátů, kvůli nastavení doby, která nás obklopuje, a koneckonců i kvůli nastavení toho konkrétního moderátora. To jsou od Šámala takové laciné alibistické řeči. Moc mě mrzí, že zrovna on za Českou televizi vystartoval s touhle bandurskou, nemá to zapotřebí. Každopádně považuji tuto analýzu za významnou mediální událost a tleskám jí,“ hodnotí Petr Žantovský.
V závěrečné glose zamiřme z Kavčích hor tam, kde se na svět nahlíží poněkud jinak. „Když jsme si podali Českou televizi, jaké chyby dělá, tak jsem se podíval na pořad Petra Bohuše, bývalého šéfa zpravodajství ČT v Ostravě, který je činný na svém webu s názvem Modrý jelen. Pořad se věnoval debatě na CNN Prima News paní Tománkové s panem Rakušanem a s paní Vildumetzovou, která se týkala zásahu policie na Václavském náměstí u Národního muzea. To byl ten zásah, kvůli němuž začali posléze skandalizovat děkana Ševčíka. Ta debata byla strašně zajímavá, i když se točila stále v kruhu, na čemž měli podíl všichni tři zúčastnění. Pan Rakušan neustále omílal jednu jedinou větu: ‚Paní Vildumetzová si dala na sociální síť odkaz na dezinformační video‘,“ poukazuje mediální analytik.
Moderátorka se stala pracovnicí ministerstva vnitra
Šlo o video, které natočili nějací přihlížející, takže je to zabírané z boku a vidíme na něm vycházet z budovy Národního muzea ozbrojence, jak začínají tlačit do lidí na schodech a začínají se vůči nim chovat docela brutálně. „Toto video bylo bez dalšího označeno jako dezinformační. A když měl pan Rakušan dokázat, že to bylo jinak, tak pustil oficiální video Policie České republiky. Ale když se na něj člověk podíval, tak zjistil, že na něm jsou hodně podobné situace a okamžiky, jenom jsou točené z jiného úhlu a samozřejmě s jiným záměrem. Nicméně ta násilnost ze strany policie tam je vidět taky. Tak nevím, čím se tady argumentuje a proč je to video dezinformační, když je ze stejné akce, se stejnými aktéry, ze stejného dne a jenom z jiného úhlu pohledu. Tak nějak nechápu dezinformačnost toho videa,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Mgr. Jana Mračková Vildumetzová
„Bizarní bylo, že na to naskočila paní Tománková, které si mnozí váží jako korektnější moderátorky, než je třeba Železný nebo Řezníček, ale tady se ‚zeželeznila‘ absolutně až do ocelova. Naprosto šla na ruku panu Rakušanovi, stále jak mantru opakovala útok na Vildumetzovou, jak to, že si dovoluje převzít nějaké dezinformační video, ale přitom sama tu dezinformačnost nijak nezdůvodnila. Takže se vlastně stala po dobu rozhovoru pracovnicí ministerstva vnitra. Bylo to strašně smutné, vidět pád slušné novinářky do absolutního bahna, spodiny té nejhorší žurnalistiky, služné, propagandistické, nepřemýšlející, jenom mluvící, jak doba či moc žádá,“ nešetří mediální odborník kritikou na moderátorčino selhání.
Nejdřív je třeba se zeptat Rakušana, co si máte myslet
Ale ani poslankyně Jana Mračková Vildumetzová dle něj tenhle rozhovor neustála. „Nebyla připravena na tenhle typ mediálních útoků a její obrana byla velice slabá. Byla upozaděna za těmi dvěma křiklouny, kteří ji stále mlátili po hlavě tou jednou frází. Nicméně fakt je ten, že tu frázi nedoložili, což znamená, že se Vildumetzová ničeho nedopustila, tečka. Kdo chtěl vidět, tak to viděl. Mně se, abych se vrátil k Petru Bohušovi, strašně líbil jeho přístup takové opravdu velice lehounké ironie, sarkasmu. Třeba když ukázal vedle sebe ta dvě videa a pak kladl otázky Rakušanovi nebo vyzýval národ, aby, než si začne něco myslet, se nejprve zeptal pana ministra Rakušana, jestli si to tak myslí správně, nebo jestli vůbec může takhle myslet,“ směje se Petr Žantovský.
Mgr. Bc. Vít Rakušan
„Petru Bohušovi se podařilo nastavit lehce vypouklé zrcadlo dnešní cenzorské době a těm snahám potlačit veškeré zbytky svobody slova. Koneckonců o tom, že to je cenzorské komando, psal v jiném článku Martin Zvěřina v Lidových novinách. Když v soukromém médiu, a navíc v mainstreamovém, jsou fakta nazývána pravými jmény, je to docela unikátní věc. Samozřejmě se to nedočteme v Hospodářských novinách nebo v čemkoli z Economie, to je jisté, to jsou zájmové věci. Ale tady k nám promlouvají docela otevřená slova ze dvou soukromých a v jednom případě i z mainstreamových médií. To se docela dobře doplňuje. Dal bych Petru Bohušovi jedničku za nejlepší, nejzábavnější a dokonce i nejpřínosnější příspěvek posledních týdnů,“ kvituje mediální analytik vydařený pořad Modrého jelena.
Jak na nedůvěryhodnost? Směr Bohuš a pochodem vchod
V reakci na to se zamýšlí nad veřejnoprávním médiem. „Česká televize by mohla udělat jedinou věc pro to, aby ji lidé začali znovu věřit. Najmout tam lidi typu Bohuše a nechat je svobodně tvořit. Bez toho to nepůjde. Všechny řeči o tom, že to spraví vyšší koncesionářské poplatky nebo lepší budova ředitelství, které jsme slyšeli v promluvách kandidátů na generálního ředitele, jsou jen zástupné věci. Největší problém České televize je v její nedůvěryhodnosti. A důvěra se může získat jedině tak, že budou lidé jejímu zpravodajství věřit, a to se zatím masově neděje. Takže směr Bohuš a pochodem vchod,“ vyzývá Petr Žantovský k tomu, co by České televizi jen a jen prospělo.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
novasova
