„Nutit nejctihodnějšího sira Nicholase Wintona, aby ve věku sto pěti let letěl do Prahy a teprve zde po Řádu TGM z roku 1998 přijal i nejvyšší české státní vyznamenání Řád Bílého lva, je nevkusné samo o sobě,“ uvedl Urban s tím, že důstojnější by bylo předat Wintonovi vyznamenání u něj doma, anebo na londýnské ambasádě.

Wintonovo hrdinství bylo zrcadlem zhroucení slušnosti české společnosti

Urban se ale na celou věc podíval z jiného, poněkud nezvyklého úhlu. „Hrdinství Nicholase Wintona v roce 1939 totiž ze všeho nejvíce bylo zrcadlem zhroucení lidskosti a slušnosti české společnosti a státu po Mnichovu,“ tvrdí.

Domnívá se, že pokud by Židům pomáhaly české úřady a organizace, Britský výbor na pomoc uprchlíkům v Československu (British Committee for Refugees in Czechoslovakia) by nikdy nemusel vzniknout. „A ten poslední Wintonův vlak s dvě stě padesáti dětmi, který z Prahy odjel prvního září 1939, aby byl na hranicích protektorátu zastaven a vrácen, by odjel mnohem dřív,“ napsal Urban a připomněl, že žádné z dětí z tohoto vlaku válku nepřežilo.

„Představuji si, jaké by to bylo, kdyby 28. října na Hradě něco takového zaznělo… Odpusťte, že jsme vás nezachránili,“ poznamenal publicista.