„Cílem je ponížit Tsiprase a kabinet v rámci přípravy na jeho výměnu za nějakou ohebnější politickou reprezentaci,“ konstatuje autor hned v úvodu s poukazem na to, že i Mezinárodní měnový fond přiznává nízkou efektivitu politiky škrtů. Ty dopadají na řecké občany a jejich peníze plynou do zahraničních bank. I ty nejoptimističtější scénáře předpokládají, že dosavadní politika by se mohla v Řecku pozitivně projevit až v roce 2030.
Proto se řecký premiér Alexis Tsipras uchýlil k uspořádání referenda o návrzích věřitelů. Nechce se totiž nechat vydírat. Referenda se ale politickým elitám v EU nelíbí, protože nemohou dost dobře naplánovat jejich výsledky. Mají strach i z toho, co by udělali např. Španělé či Portugalci, když by viděli, že se lze vzepřít mocným mezinárodním věřitelům.
Celý text v angličtině najdete zde
„To je to, čemu říkají ‚morální hazard‘. To však nemá nic společného s morálkou, naopak to má vše společné s disfunkční měnovou unií a destruktivním neoliberálním modelem vynucovaným smlouvou nastavenou tak, aby znovu nastala ziskovost za firemních podmínek,“ pokračuje autor. Vláda, která se tomuto modelu vzpírá, musí být odstraněna. Zvláštní je, píše Milne, že to požadují instituce, které vlastně nikdo nevolil, to je ale poslední dobou příznačné.
V reakci na tento tlak by řecká vláda měla převzít kontrolu nad bankami a rozhodně by neměla ustupovat požadavkům věřitelů. To by bylo to nejhorší, co by mohla Syriza udělat. Pokud by tato strana padla, v konečném důsledku by to posílilo ještě radikálnější politiky. A jestliže Syriza přežije, bude muset otočit kormidlem z dosavadního úsporného programu jiným směrem.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
