Ministr spravedlnosti Robert Pelikán má plán, jak zkultivovat prostředí českých věznic. Rád by také zapojil do práce všechny práceschopné vězně. Jak to chce udělat, popsal před kamerami České televize v pořadu Máte slovo Michaely Jílkové. Spolu s ním do studia přišli exministr spravedlnosti Pavel Blažek, generální ředitel Vězeňské služby ČR Petr Dohnal, Karel Pešek, dvakrát trestaný za podvody, podnikatel zaměstnávající bývalé vězně Štěpán Kavur a senior z Olomouce Miroslav Nop.
Ministr hned v úvodu konstatoval, že absolutně všechny vězně zaměstnat nelze, protože někteří jsou staří a jiní nemocní. Reálně se tady bavíme o zaměstnání asi 70 procent všech vězňů. Člen vlády doufá, že svůj plán splní. Dohnal doplnil, že v tuto chvíli pracuje asi 50 procent práceschopných vězňů. Velká část vězňů prý pracovat chce, protože se často zkrátka nudí. Háček je v tom, že vězně musejí střežit ve firmách hlídači a těch není dost.
Blažek oponoval, že řada vězňů pracovat nechce. „A je to jejich životní program,“ zdůraznil. Všechny vězně bychom zaměstnali jen v situaci, kdybychom v Česku zavedli koncentrační tábory. V tuto chvíli je to tak, že vězni mají povinnost pracovat pro stát, ale práci pro soukromé firmy mohou odmítnout. Plné zaměstnanosti bychom dosáhli opravdu jen v koncentračních táborech, a to snad nechceme,“ kroutil hlavou člen ODS. Pokud lidé pracovat chtějí, tak se snaží. A jestliže nechtějí pracovat, tak je jen těžko donutíme.
Pan Pešek na to konto popsal, jak to za mřížemi opravdu chodí. „Podle mě, když chodí člověk do výtvarného kroužku, tak to není práce, jenže tihle vězni jsou vedeni jako pracující,“ prozradil. Tomu se Blažek zasmál. "Práce je přece práce. Normální občan pracuje, ale když jde do kroužku, tak neříká, že to je práce. Já rozumím, že se to vykazuje kvůli Evropské unii, ale není to práce,“ rýpl si exministr.
Z publika se ozval i dvaašedesátiletý pan Hruška, který si pěkných pár let za mřížemi prožil. Ten konstatoval, že po roce 1990 se sice mluví o vzdělávání vězňů, jenže oni ve skutečnosti ve třídách jen spí. „Do roku 1990 byly dvě věznice se školou,“ dnes jich je asi dvacet, ale je to k ničemu. Tam se spí na lavicích. Vězni mají týden školu a týden práci, ale je to k ničemu,“ opakoval.
Přiživí se neziskovky od Bruselu až po Prahu, udeřil Blažek
Pan Kavur doplnil, že se lidé do vězení často vracejí proto, že už přestávají rozumět okolnímu světu. Tak raději něco ukradnou a vrátí se do prostředí, ve kterém se vyznají. Ve shodě s Blažkem konstatoval, že mezi vězni a propuštěnými jsou opravdu lidé, jež pracovat chtějí, ale pak i tací, kteří nechtějí.
„Na programy bude napojená spousta neziskových organizací od Bruselu až po Prahu, které na to budou brát dotace, ale výsledek bude nula,“ rozohnil se před kamerami Blažek.
Ředitelka Probační a mediační služby ČR Andrea Matoušková z publika hájila snahu lidem pomoci. Proti tomu ovšem vystoupil další z občanů, kteří si odpykali svůj trest. Pobýval za mřížemi za socialismu a i za kapitalismu a jasně říká, že za socialismu to bývalo lepší. „Za socialismu to bylo lepší. Já jsem seděl pět let. Vrátil jsem se z basy a dostal jsem byt i práci. A pak jsem byl znovu ve výkonu trestu mezi lety 2012 až 2014, během téhle doby jsem přišel o byt a nemohl jsem najít práci,“ popsal svůj příběh. Práci mu později nabídl ve studiu přítomný pan Kavur.
„Já bych řekl, že ve vězení chybí základní věc. Vězni nejsou vedeni k úctě k různým hodnotám,“ doplnil Pešek. Vězně navíc trápí šikana a sexuální zneužívání, což je notně znevýhodňuje, když se dostanou znovu na svobodu. „Drogy jsou hodně velký problém a jsou zastírány,“ doplnil pan Pešek. „V oddílech, kde jsem měl možnost se vyskytnout, byly drogy každodenním problémem.“ Pomohlo by, kdyby celý systém nebyl zatížen byrokracií. Vězeňský personál by pak nemusel vyplňovat šest různých hlášení, ale mohl by dělat svoji práci. Dohnal uznal, že je to problém, protože určitá část drog se do věznic dostane.
„My víme, že někdy se dostávají drogy do věznic třeba tak, že vám je tam házejí přes noc v tenisácích a ono se je nedaří vysbírat,“ konstatoval ministr. Dohnal přidal mnohem bizarnější varianty. „Víte, my občas stojíme mezi dvěma mlýnskými kameny. Někdy se stane, že trestaný dostane návštěvu, přijde maminka s dítětem a drogy mu schová do plenek,“ zaznělo z úst ředitele.
Vězeňský kaplan Pavel Kočnar v závěru konstatoval, že se zdá, jako by všechno ve věznicích bylo jen zlé. „Ale tam se dějí také dobré věci, některé lidi se daří napravovat.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
